Novellae

Z Iurium Wiki

Justiniánské novely

Obsah

Úvod

1.      Církevní právo

2.      Rodinné právo

3.      Právo soudů a soudců

4.      Správní právo

Úvod

Justiniánskými novelami – novellae leges, nazýváme zákony, které se považují se za čtvrtou část Corpus iuris civilis, základního pramene římského práva. Jedná se o dílo císaře Justiniána, které se tedy skládá z Digesta seu Pandectae, Institutiones seu Elementa, Codex Iustinianus repetitae praelectionis. Na tyto tři ucelené celky potom navazují Novellae, publikovány byly prakticky pouze řecky jako Νεαραὶ διατάξεις μετὰ τὸν κώδικα. Byly vydány císařem až po publikaci Codex Iustinianus.  Novely již nebyly nijak oficiálně, uceleně vydána, sbírky, které existují, jsou pouze soukromá díla.[1]

Na rozdíl od prvních tří částí, u kterých se presumovala fikce, že byly vydány v jeden okamžik, u Justiniánských novel platí zásada lex posterior derogat priori, tedy pozdější zákon ruší zákon dřívější, novely tak derogovaly pravidla zakotvená v Digestech či Kodexu.[2]

Jedná se o celkem 168 novel, které můžeme rozdělit do několika kategorií. Těmito kategoriemi jsou:

1.      Novely týkající se církevního práva

2.      Novely týkající se práva rodinného a dědického

3.      Novely týkající se soudců a řešení sporů

4.      Novely týkající se správního práva

a.       Správa provincií, ostatní úředníci a úřední dokumenty

b.      Správa daní

c.       Vojenství

5.      Novely týkající se dalších soukromoprávních institutů

6.      Novel týkající se práva trestního

Ad. 1. Novely církevního práva

Zhruba 30 novel upravuje práva církví, ať už se jedná o pravidla nabývání a správy majetku církví,[3] ustavování církevních hodnostářů, například zakotvují pravidla, že biskupem se nemůže stát muž ženatý, musí být panicem, samozřejmě bezdětný,[4] také musí být starší 35 let a stane-li se biskupem otrok, je tímto z otroctví propuštěn.[5] Zajímavá je také novela osmdesát tři, která stanovuje, že duchovní, poruší-li zákon, musí být nejdříve souzeni před soudem církevním a až poté před státním soudem.[6] Novela 58 potom zakazuje domácí obřady, uctívání Boha se může konat pouze na veřejnosti, z toho vyjímá domácí modlitby.[7] Na to navazující novela 132 zakazuje jakékoli kacířské setkání.[8] Za zmínku také stojí novela 146, která dovoluje Hebrejcům číst posvátné texty, ovšem toto právo vztahuje jen na určité překlady. Trest smrti by také stihl toho, kdo popírá zmrtvýchvstání Ježíše Krista či existenci andělů.[9]

Veškeré novely upravující církevní právo: 3, 5, 6, 7, 9, 11, 16, 40, 43, 45, 46, 54, 55, 56, 57, 58, 65, 67, 76, 79, 83, 86, 111, 120, 123, 129, 131, 132, 133, 137, 139, 144, 149.

Ad. 2 Novely týkající se práva rodinného a dědického

a.       Novely týkající se rodinného práva

Tyto zakotvují pravidla pro uzavření manželství – manželství, které se zakládá na vzájemné náklonnosti nevyžaduje uzavření smlouvy o věně, manželství zaniká buďto dohodou obou manželů, nebo na základě impotence, na základě zajetí do otroctví jednoho z manželů, na základě otroctví z trestu, pokud manžel dal najevo, že o ženu nadále nemá zájem (pokud s ní čtyři roky nekomunikoval), vymezují důvody, kdy může manžel druhého manžela zapudit (cizoložství, spáchání trestného činu, pokusí se zabít druhého, nebo pokud manželka často navštěvuje cirkus či divadlo).[10] Tato 22. novela je nejdelší z novel a obsahuje dále i majetkové právo mezi manžely. Novela 39 obsahuje pravidlo, že necudná žena, která porodí dítě 11 měsíců po smrti manžela ztrácí právo na donatio ante nuptias, jelikož se nemůže jednat o dítě zesnulého.[11] Vstoupí-li manžel do manželství neplatného či incestního, jeho majetek propadá státu, nemá-li děti z předchozího manželství. Má-li již potomky, připadá majetek jim.[12]

Novela 74 se potom věnuje legitimaci potomků, kterou lze vykonat uzavřením manželství, závětí, adopcí, přísahou na evangelium, že učiní ženu svojí manželkou, [13] nebo tím že nemanželského syna nabídne curii.[14] Novela 81 přidává další dva způsoby emancipace dětí, tj. rukou biskupa či převzetím úřadu.[15]

Další novely obsahují například problematiku věna a donatio ante nuptias (91, 97, 100), správu majetku dětí - například matky musí vést účty o správě, jsou-li správkyně majetku,[16] pokud by byl správce majetku dítěte nějak k němu zavázán, musí být dítěti ustanoven opatrovník.[17]

Jedná se o tyto novely: 2, 12, 19, 22, 39, 61, 74, 78, 81, 89, 91, 92, 94, 97, 98, 100, 109, 117, 118, 119, 139, 140, 153, 154, 155, 156, 158.

b.       Novely týkající se dědického práva

Novela 18 zakotvuje, jaký poměr majetku musí otec zanechat svým dětem – má-li otec tři a méně dětí, musí jim zanechat alespoň třetinu majetku, má-li čtyři a více dětí, alespoň polovinu. Dále zajišťuje možnost dědění i nelegitimních potomků, kterým může být zanechána dvanáctina majetku, má-li otec i legitimní potomky, nemá-li, potom polovina majetku.[18] Co se dále týče dědění ze závěti, novela 48 říká, že přísahá-li zůstavitel před svojí smrtí, že pořídil o veškerém svém majetku, nesmí toto tvrzení dědicové zpochybňovat.[19] Upravena je také forma privilegované závěti ve které rodiče odkazují majetek dětem, kdy musí obsahovat datum a podpis, jména dětí a slovy musí popsat poměry, dle kterých mezi ně majetek rozděluje, zůstavitel musí prohlásit před svědky, že toto je jeho vůle.[20] Dědění ze zákona upravuje novela 118, kdy nejdříve dědí descendenti, nezanechal-li zůstavitel žádné, dědí ascendenti. Nejsou-li ani ti živí, dědí bratři a sestry,[21] přičemž zesnul-li již bratr či sestra, dědí místo nich jejich děti.[22] Dále novela 118 popírá právo na dědictví ze strany agnátských příbuzných.[23] Novela 53 zakládá právo tzv. nuzné vdovy, tedy ženy, která neměla věno, na jednu čtvrtinu majetku zesnulého manžela.[24] Novela 117 toto právo dále rozvíjí tak, že pokud měl manžel více než 4 děti, nenáleží ženě čtvrtina majetku, ale stejný díl, na jaký mají právo děti.[25]

Jedná se o novely: 1, 18, 48, 57, 68, 87, 101, 107, 108, 127, 164

c.       Žena a únosce

Zde zmíním i novely 150, které se týkají žen, které byly uneseny. Novela 143 by se dala podřadit do práva trestního, jelikož zakotvuje, že únosce i jakýkoli jeho pomocník budou potrestání trestem nejvyšším – trestem smrti. Jejich majetek má propadnout unesené ženě. Dále zakotvuje zákaz, aby žena únosce pojala za manžela, pokud k takovémuto sňatku její rodiče svolí, budou vyhnáni. Pokud rodiče tento sňatek nesvolí, a žena do něj přesto vstoupí, nemůže se žena stát jeho dědičkou a majetek, který žena získala jako náhradu újmy, propadá jejím rodičům, nežijí-li, propadá státu.[26]

Ad. 3. Novely týkající se soudů a řešení sporů

Tyto novely upravují například zákaz, aby soudci svůj úřad získali korupcí.[27] Odvolání a odvolací lhůtu, která se stanovuje na deset dní.[28] Další procesní pravidla se týkají přísahy, kterou strany sporu musí přednést před soudem, že se nesoudí pouze z marnivosti,[29] způsob předvolání obžalovaného k soudu, kontumace sporu v případě, že se nedostaví do deseti dní,[30]povinnost vysoce postaveného příslušníka obce být zastoupen ve sporu,[31] přísahy stran sporu, že soudce nepodplatily.[32] Dále pravidla rozhodování soudců – soudci mají rozhodovat dle svého vědomí, nemají být ničím a nikým ovlivněni,[33] a soudci soudů odvolacích rozhodují dle právního stavu, jaký byl v době rozhodování prvoinstančního úřadu.[34] Novela 134 stanovuje soudcům zákaz rozhodovat v zastoupení.[35] Novela 135 potom zakazuje rozhodovat tak, aby byl člověk zbaven veškerého svého majetku a byl tak přinucen vést potupný život.[36]

Ad. 4. Novely týkající se správního práva

Tyto novely můžeme dále roztřídit do několika kategorií.

a.       Novely týkající se správy provincií, úředníků a vydávání úředních dokumentů

Jedná se o novely, které upravují správu jednotlivých provincií císařství, ať už jde o jejich následné rozdělení, hlavní města, úředníci stojící v jejich čele, jejich plat, způsob ustavování do úřadu apod. Co se týče úředníků, novela 105 například upravuje úřad konzulů, kdy zakotvuje, že během roku se uspořádá sedm konzulárních průvodů, ať již se jedná o cirkusy, koncerty či zvířecí zápasy. Také upravuje vystupování matky či manželky konzula.[37] Novela 95 upravuje magistráty,[38] novela 161 guvernéry provincií.[39] Zajímavá je novela 47, která upravuje formální podobu všech veřejných dokumentů,[40] novela 66 upravuje promulgační lhůtu zákonů a stanovuje ji na 2 měsíce.[41] Novela 152 potom zakotvuje pravidlo projednání všech vyhlášek týkajících se věcí veřejných před prétorem, jinak se nestanou účinnými.[42]

Bylo by možné do této kategorie podřadit i novely, které zakazují stavět domy takovým způsobem, aby byl zakryt výhled na moře,[43] nebo například novelu upravující zahrady Konstantinopole.[44]

Jedná se o tyto novely: 10, 13, 17, 20, 21, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 35, 36, 37, 41, 42, 47, 50, 59, 63, 64, 66, 70, 75, 80, 95, 102, 103, 104, 105, 113, 114, 122, 145, 152, 160, 161, 162 a 165.

b.       Novely týkající se správy daní

Jedná se o novely týkající se daňových poplatníků – 128, daní jako takových – 147, osvobození od daně – 148 a 163, poslední zmiňovaná osvobozuje církev od placení daní, a daní z půdy – 166 a 168.

c.      Novely týkající se vojenství

Jedná se o novely, které upravují vztahy obránců města, která zakotvuje povinnost všech obyvatelů bránit město.[45] Novela 85 povoluje vyrábění zbraní pouze oprávněným osobám a těmto osobám dále zakazuje jejich prodej soukromým osobám.[46] Novela 116 zakazuje držet vojáky v soukromých domech pod sankcí propadnutí majetku.[47] Novela 130 potom upravuje chování vojáků uvnitř měst.[48]

Jedná se o tyto novely: 15, 38, 85,101, 116, 130 a 151.

Ad 5.      Novely týkající se dalších soukromoprávních institutů

Tyto novely řeší například problematiku záruk, kdy stanovují pravidlo, že věřitel může nejdříve žádat o splnění dluhu dlužníka a teprve pokud neuspěje, ať již plně či částečně, s vymáháním dluhu po dlužníkovi, může se obrátit na záručního věřitele či zmocnitele.[49] Dále jsou stanovena pravidla pro dlužníky, kteří nedisponují penězi, kterými by dluh splatili a věřitel trvá na platbě v penězích. Pak se musí dlužník pokusit prodat svůj majetek a neuspěje-li nezaviněně, připadne tento majetek po ocenění do rukou věřitele.[50] Novely 32, 33 a 34 se týkají poskytování půjček a záruk farmářům. Novela 73 upravuje postup a formu, v jakých musí být poskytovány půjčky a záruky.[51] Novely 106 a 110 řeší problematiku úroků poskytovaných na majetek, který je přepravován na moři.  Novela 121 stanovuje pravidlo, že jestliže je splácena pouze částečná splátka, vztahuje se k ní dvojnásobný úrok.[52] Novela 136 potom pojednává o pravidlech poskytování půjček ze strany bankéřů.

Jedná se o tyto novely: 4, 32, 33, 34, 51, 60, 73, 88, 110, 121, 136.

Ad. 6     Trestní právo

Novela 14 pojednává o kuplířství, kdy nařizuje lidem, aby žili co nejzdrženlivěji a zakazuje veškerá jednání, která by sváděla ženy na scestí. Zakazuje veškeré kontrakty, které by se týkaly necudného jednání, ať již za příslib jídla či ošacení. Ti, kteří by dívky sváděli k nečestnému životu, čeká vyhoštění. Pokud by někdo držel dívku proti její vůli, aniž by jí poskytl potřebné jídlo, a vydělával na její prostituci, byl by zadržen a odsouzen k trestu smrti.[53] Novela 51 zakazuje zřizování záruk od lehkých žen, které zaručovaly jejich setrvání v domech nevalné pověsti pod sankcí 10 liber zlata. Novely 77 a 141 hovoří o tzv. zločinech proti přírodě – homosexualitě. Novela 77 varuje ty, kteří se takovéhoto jednání dopouští, před božím hněvem, který bude v případě ignorování zákazu tohoto jednání snesen na celá města. Pro ty, kteří tohoto zákazu i přes varování neuposlechnou, nařizuje uvěznění a následný trest smrti.[54] Novela 141 dále nařizuje těm, kteří se již tohoto hříchu dopustili, aby si usmířili Boha – přiznali se k hříchům a byli kajícní.[55] Novela 142 trestá ty, kteří se dopouští kastrace, a to propadnutím majetku a vyhoštěním na ostrov Gypsus.[56]

Jedná se o tyto novely: 14, 51, 77, 141, 142.

  1. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-7179-031-1. s. 50.
  2. Ibidem, s. 50.
  3. Nov. 40, Nov. Nov. 55. Dostupné z: https://droitromain.univ-grenoble-alpes.fr/Corpus/Novellae.htm
  4. Nov. 6.
  5. Nov. 123.
  6. Nov. 83.
  7. Nov. 58.
  8. Nov. 132.
  9. Nov.146.
  10. Nov. 22.
  11. Nov. 39.
  12. Nov. 12.
  13. Nov. 74.
  14. Nov. 89.
  15. Nov. 81.
  16. Nov. 81.
  17. Nov. 72.
  18. Nov. 18.
  19. Nov. 48.
  20. Nov. 107.
  21. Nov. 118.
  22. Nov. 127.
  23. Nov. 118.
  24. Nov. 57.
  25. Nov. 117.
  26. Nov. 143.
  27. Nov. 8.
  28. Nov. 23.
  29. Nov. 49.
  30. Nov. 53.
  31. Nov. 69
  32. Nov. 124.
  33. Nov. 125.
  34. Nov. 115.
  35. Nov. 134.
  36. Nov. 135.
  37. Nov. 105.
  38. Nov. 95.
  39. Nov. 161.
  40. Nov. 47.
  41. Nov. 66.
  42. Nov. 152.
  43. Nov. 63 a Nov. 165.
  44. Nov. 64.
  45. Nov. 15.
  46. Nov. 85.
  47. Nov. 116.
  48. Nov. 130.
  49. Nov. 4.
  50. Ibidem.
  51. Nov. 73.
  52. Nov. 121.
  53. Nov. 14.
  54. Nov. 77.
  55. Nov. 141.
  56. Nov. 142.
Autoři článku: Pavla Novotná