Nejvyšší správní soud České republiky

Definice

Nejvyšší správní soud byl zřízen zákonem č. 150/2002 Sb., soudním řádem správním. Svou činnost zahájil v roce 2003. Ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví je vrcholným orgánem. Spolu s Nejvyšším soudem je vrcholným orgánem celé soudní moci v České republice. Podle jeho postavení jsou mu svěřeny věci, které se týkají nejvýznamnějších pravomocí v oboru správního soudnictví. Pravomoci Nejvyššího správního soudu jsou v nejobecnější rovině definovány také Ústavou. Jsou definovány negativně vůči Ústavnímu soudu a Nejvyššímu soudu. Článek 92 Ústavy uvádí, že Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech, které patří do pravomoci soudů, s výjimkou záležitostí, o kterých rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.

Činnost Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. V rámci této ochrany je dbáno především o zákonnost a jednotu rozhodování krajských soudů a správních orgánů. K dosažení co největší ochrany zákonnosti a jednoty rozhodování Nejvyšší správní soud dochází především rozhodováním o kasačních stížnostech, které směřují proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů ve věcech správního soudnictví, jimiž se stěžovatelé domáhají spravedlnosti požadavkem zrušení napadených rozhodnutí.

Mimo ochrany proti nezákonným rozhodnutím správního orgánu poskytuje Nejvyšší správní soud ochranu také před nečinností těchto orgánů, a v neposlední řadě také před nezákonnými zásahy správního orgánu.

Mezi formy činnosti Nejvyššího správního soudu rovněž patří rozhodování některých kompetenčních sporů mezi orgány veřejné správy, ať už se jedná o kompetenční spory kladné či záporné. Součástí výsledků činnosti vedoucích k zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování soudů ve správním soudnictví patří také stanoviska kolegií či pléna Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud také rozhoduje ve věcech volebních a věcech rozpuštění politických stran a politických hnutí. Zasahuje též do pozastavení činnosti politických stran či znovuobnovení jejich činnosti. Do jeho kompetence spadá také přezkum opatření obecné povahy. Nejvyšší správní soud funguje také jako kárný soud. Kárný soud může vést řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.

Vznik Nejvyššího správního soudu

Vznik Nejvyššího správního soudu, stejně jako celá současná podoba správního soudnictví, byl ovlivněn především nálezem Ústavního soudu z roku 2001. Tímto nálezem Ústavní soud zrušil celou V. část Občanského soudního řádu, v níž byla dosavadní úprava správního soudnictví obsažena. Ústavní soud měl za to, že tato část vykazuje závažné ústavněprávní deficity. Její tehdejší koncepce například nepřipouštěla jakýkoliv opravný prostředek proti rozhodnutím, které byly vydány ve správním soudnictví. A opravný prostředek nepřicházel v úvahu dokonce ani v případech, kdy rozhodnutí nebylo rozhodnutím ve věci samé, ale i když bylo řízení zastavováno kvůli vadám nebo nezaplacení soudního poplatku. Tímto v podstatě docházelo k odepření práva na soudní ochranu, protože v těchto věcech nerozhodoval senát, nýbrž sám předseda senátu. Dalším důvodem bylo také to, že některé činnosti veřejné správy nebyly vůbec pod kontrolou soudní moci. Jde například o problém, kdy konečnost některých rozhodnutí (zastavení řízení) pak vede ke zřejmému odmítnutí spravedlnosti. Rozhodnutí správního orgánu totiž musí podléhat následné kontrole buď ze strany jiného orgánu, který bude splňovat požadavky, anebo soudu, který má takzvanou plnou jurisdikci, tzn. že soudy mohou přezkoumávat napadené správní rozhodnutí po stránce všech vad, nikoli jen z hlediska formální nezákonnosti. Ústavní soud tedy zrušením této části, která upravovala problematiku správního soudnictví v podobě polistopadové, přispěl k význačné reformě naší soudní soustavy. Pátou část občanského soudního řádu tak nahradila nová speciální úprava a tou byl soudní řád správní. Tento nový právní předpis výslovně zřídil Nejvyšší správní soud, s jehož vznikem se už počítalo v Ústavě České republiky.

V souvislosti se vznikem Nejvyššího správního soudu také vyvstala otázka, jaký má být vztah mezi Ústavním soudem a Nejvyšším správním soudem. Nakonec však v této rovině převládl názor, že Ústavnímu soudu bylo výrazně odlehčeno. Nemusí se už zabývat posuzováním otázek, které nemají ústavní dimenzi, protože si mnohé otázky do kompetence nyní přebírá Nejvyšší správní soud. Stěžovatelé budou muset klást větší důraz na ústavněprávní argumentaci, neboť jim již odpadne argument deficitní povahy správního soudnictví. Jak již bylo zmíněno, hlavní nedostatky předchozí právní úpravy spočívaly především v zajištění jednotnosti rozhodování, ale také možností soudní ochrany vůbec.

Složení

Nejvyšší správní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů senátů, soudcovské rady, pléna a dalších soudců. Předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu jmenuje a odvolává prezident republiky. První hlava druhé části soudního řádu správního obsahuje právní úpravu věnující se právě funkcionářům Nejvyššího správního soudu, soudcovské radě, státní správě tohoto soudu, plénu, kolegiím i senátům Nejvyššího správního soudu a také senátu rozšířenému.

Funkční období předsedy a místopředsedů Nejvyššího správního soudu je 10 let.

Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani jakoukoli jinou funkcí, která by byla funkcí ve veřejné správě. Existují však i další funkce, se kterými je výkon soudcovské funkce neslučitelný, tyto stanoví zákon.

Předseda Nejvyššího správního soudu může pověřit jednotlivými úkony státní správy předsedy senátů a ostatní soudce Nejvyššího správního soudu. Učinit tak může pouze s jejich souhlasem a jeho vlastní odpovědnost za výkon státní správy zůstává zachována.

Do pravomocí předsedy soudu patří mimo jiné i jmenování a odvolávání členů Rady Justiční akademie. V rozsahu stanoveném soudním řádem správním vykonávají předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu kromě rozhodovací činnosti také státní správu Nejvyššího správního soudu.

Kvůli správě Nejvyššího správního soudu vznikla funkce ředitele správy Nejvyššího správního soudu. Byla zřízena soudním řadem správním za účelem zajišťování provozu soudu a některých dalších činností souvisejících s výkonem státní správy Nejvyššího správního soudu v rozsahu určeném soudním řádem správním.

Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy Nejvyššího správního soudu. Státní správu vykonává Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím předsedy nejvyššího správního soudu. Tuto státní správu ministerstvo a předseda vykonávají s přihlédnutím k vyjádření soudcovské rady. Místopředseda Nejvyššího správního soudu se podílí na výkonu státní správy Nejvyššího správního soudu v rozsahu, který mu určí předseda Nejvyššího správního soudu.

Soudcovská rada Nejvyššího správního soudu

Soudcovská rada je také zřízena soudním řádem správním. Soudcovská rada má pět členů. Panuje zde princip neslučitelnosti funkcí – člen soudcovské rady nemůže vykonávat funkci předsedy, místopředsedy a předsedy kolegia Nejvyššího správního soudu. Soudcovská rada vykonává funkci poradního orgánu předsedy Nejvyššího správního soudu.

Požádá-li o to člen soudcovské rady, předseda nebo místopředseda Nejvyššího správního soudu, tak je předseda soudcovské rady povinen do jednoho měsíce svolat soudcovskou radu. Kompetentní ke svolání této rady je výlučně předseda soudcovské rady, stejně jako k určení jejího programu a řízení jejího jednání. Zasedání rady jsou vždy neveřejná, mohou k jejímu zasedání však být přizvány určité osoby, které se mohou zasedání účastnit, avšak pouze na základě zmíněného pozvání k takovémuto zasedání. Zasedání soudcovské rady se také může zúčastnit předseda nebo místopředseda Nejvyššího správního soudu, do jejich kompetence v rámci zasedání soudcovské rady patří také činění návrhů a vyjadřování se k projednávaným otázkám. Soudcovská rada je usnášeníschopná za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů. Nadpoloviční většiny všech členů soudcovské rady je také potřeba k přijetí usnesení.

Rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu

Rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu mohou vykonávat pouze soudci. V případě, že by Nejvyšší správní soud rozhodoval jako soud kárný, je tomu jinak. Kárný senát ve věcech soudců se totiž skládá ze soudce Nejvyššího správního soudu, soudce Nejvyššího soudu, soudce jiného soudu a tří přísedících. Přísedícími v kárném senátě jsou advokát, státní zástupce a osoba vykonávající jiné právnické povolání.

V případě, že musí rozhodovat kárný senát ve věcech státních zástupců, odpadá nutnost přítomnosti soudce jiného soudu a místo toho musí být přítomni hned dva státní zástupci. Stejně tak je tomu u situace, kdy rozhoduje kárný senát ve věci exekutora – namísto nutnosti přítomnosti soudce jiného soudu je nutná přítomnost dvou soudních exekutorů.

Do konce roku 2013 ještě fungovala na Nejvyšším správním soudě tzv. kolegia. Počet kolegií Nejvyššího správního soudu nebyl nikterak upraven, u jednotlivých kolegií nebylo určeno ani pracovní zaměření. Návrh na ustanovení kolegií tohoto soudu podával předseda Nejvyššího správního soudu a o celé této věci rozhodovalo následně plénum. Plénum je shromáždění všech soudců. Rozhodlo-li plénum o zřízení kolegií, pak byly kolegia sborovými orgány. Soudce mohl být členem pouze jednoho kolegia. Kolegia byla však od 1.1. 2014 zrušena a Nejvyšší správní soud už se tak nedělí na specializovaná pracoviště.

Nejvyšší správní soud standartně rozhoduje v tříčlenných senátech. Tříčlenné senáty rozhodují kasační agendu podle § 16 odst. 2 písm. b) soudního řádu správního. Pokud zákon výslovně stanoví, tak je možno rozhodnout prostřednictvím předsedy senátu.

V případech, kdy dochází ke kolizi v právních názorech senátů, do sporu se vloží rozšířený senát. Kromě tříčlenných senátů zákon upravuje ještě také senáty sedmičlenné. V sedmičlenném senátu je předseda a šest soudců. Sedmičlenné senáty rozhodují v jediné kasační stížnosti, a tou je kasační stížnost místního a krajského referenda. Sedmičlenné senáty dále také rozhodují ve věcech volebních či věcech politických stran a politických hnutí a ve věcech o kompetenčních žalobách.

Poslední formou, jakou může být rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu realizována je rozšířený senát. Soudní řád správní upravuje rozšířený senát sedmičlenný a devítičlenný. Rozšířené senáty především sjednocují rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu, zabývají se kolizí judikatury mezi jednotlivými senáty. Devítičlenný rozšířený senát je v praxi povoláván spíše velice výjimečně.