Negativní revers

Z Iurium Wiki

Negativní revers je právem pacienta na odmítnutí poskytování zdravotnických služeb.

Má formu prohlášení nebo záznamu o nesouhlasu pacienta a při jeho využití není možné dále poskytovat zdravotnické služby, ke kterým je nutný informovaný souhlas pacienta.

Hlavním východiskem negativního reversu je respektování autonomie vůle pacienta, která ztělesňuje čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Každý zákrok, spojený s péčí o zdraví je možné provést pouze za podmínky, že je k němu dán dotčenou osobou souhlas. Ten je však jedinec oprávněn kdykoli odvolat.

Autonomii vůle pacienta lze považovat za základní princip bioetiky, který zdůrazňuje právo jednotlivce na rozhodování o svém vlastním zdravotním stavu a léčebném postupu.

Legislativní východiska

Listina základních práv a svobod v čl. 7 zakotvuje zákaz zásahu do integrity každého jedince. Lékařské zákroky a poskytování lékařské péče však zpravidla se zásahem do tělesné integrity spojeno je. Formou legálního prolomení této zásady je institut informovaného souhlasu. Informovaný souhlas vyjadřuje vůli pacienta podstoupit výkon zásahu do vlastní integrity.[1] Negativní revers představuje opak informovaného souhlasu a umožňuje jedinci zásah odmítnout. Přirozeně jej nelze uplatnit v případech, kdy k lékařským zákrokům není informovaný souhlas potřeba.[2]V případě odvolání informovaného souhlasu během provádění zdravotního výkonu, jehož přerušení by mohlo způsobit vážné poškození zdraví nebo ohrožení života pacienta, je takové odvolání souhlasu neúčinné.[3]

Pacient má právo vyslovit nesouhlas se zamýšlenými zdravotními službami a tím využít možnost zamýšlenou službu odmítnout[4] Tuto možnost v sobě zakotvuje na mezinárodní úrovni Úmluva o lidských právech a biomedicíně, která v čl. 5 stanovuje obecné pravidlo, že jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas, že tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích a může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.[5] Důkazem opaku lze dovodit, že bez informovaného souhlasu nelze zákrok nelze vykonat.

Na úrovni českého práva je právo pacienta neposkytnout informovaný souhlas zakotveno v § 34 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V případě, že se zdravotnický pracovník dozví o odmítnutí souhlasu je na základě tohoto paragrafu povinen pacientovi opět sdělit informace o jeho zdravotním stavu, a to v takovém rozsahu a způsobem, ze kterého bude zřejmé, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdraví nebo ohrozit jeho život. Pokud i po tomto opětovném poučení pacient odmítá vyslovit souhlas, učiní o tom písemné prohlášení. V praxi se toto písemné prohlášení označuje jako „negativní revers“, informovaný nesouhlas a jiné.[6]

Náležitosti a forma informovaného nesouhlasu

Zákonná úprava připouští dvě varianty vyjádření nesouhlasu, a to písemné prohlášení a záznam o nesouhlasu.[7] Písemné prohlášení činí pacient, záznam o nesouhlasu zdravotník. Oba tyto projevy tvoří součást zdravotnické dokumentace. Minimální náležitosti nesouhlasu byly dříve součástí příloh vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci a dnes již stanoveny nejsou.

Většina takových souhlasů však tyto minimální požadavky bude dodržovat stále a patří mezi ně: údaj o zdravotním stavu pacienta a potřebných zdravotních službách; údaj o možných následcích odmítnutí potřebných zdravotních služeb pro zdraví pacienta; záznam vyjádření pacienta, že údaje o zdravotním stavu a potřebných zdravotních službách, o možných následcích odmítnutí potřebných zdravotních služeb mu byly zdravotnickým pracovníkem sděleny a vysvětleny, že jim porozuměl a že měl možnost klást doplňující otázky, které mu byly zdravotnickým pracovníkem zodpovězeny. Dále písemné prohlášení pacienta, popřípadě záznam o tomto prohlášení, že i navzdory poskytnutému vysvětlení potřebné zdravotní služby odmítá. Místo, datum, hodina a podpis pacienta; podpis zdravotnického pracovníka, který pacientovi informace poskytl.[8]

Zákon vyžaduje vždy písemnou formu. V případě, že pacient odmítne záznam podepsat, zdravotník tuto skutečnost doplní do záznamu a vyzve libovolného svědka k podpisu záznamu.[9]


  1. Doležal, T. Právní povaha informovaného souhlasu a následky neúplného poučení z hlediska civilního práva. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2019, roč. 1, s. 55.
  2. § 2642 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 38 zákona č. 372/2011 Sb., o poskytování zdravotních služeb
  3. § 34 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., o poskytování zdravotních služeb
  4. KONEČNÁ, Jana. Informed dissent "Reverse negative." Kontakt [online]. 2015, 17(3), e147-e153 [cit. 2023-06-29]. ISSN 12124117. Dostupné z: doi:10.1016/j.kontakt.2015.08.007
  5. Sdělení č. 96/2001 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně
  6. KONEČNÁ, Jana. Informed dissent "Reverse negative." Kontakt [online]. 2015, 17(3), e147-e153 [cit. 2023-06-29]. ISSN 12124117. Dostupné z: doi:10.1016/j.kontakt.2015.08.007
  7. § 34 odst. 5 zákona o zdravotních službách
  8. Původní znění vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, příloha č. 1, bod 6
  9. § 34 odst. 5 zákona o zdravotních službách
Autoři článku: Astarecek