Minimální přirozenoprávní obsah práva

Teorie minimálního přirozenoprávního obsahu práva

• neřeší vztah přirozeného a pozitivního práva, spíše upozorňuje na to, že oba tyto systémy mají společný základ a cíl přežití (reprodukce), musí tedy mít i specifický obsah – bez tohoto obsahu by morálka ani právo nemohly podporovat svůj cíl přežití, který lidé mají při sdružování s jinými
• důvody minimálního společného obsahu morálky a práva

1. lidská zranitelnost (zákazy – např. zabít člověka),
2. omezenost zdrojů -> institucionalizace vlastnictví a vyžadování úcty k němu

• přijatelnost uznání pachatelů nacistických zločinů vinnými na základě toho, že dodržovali zákony, které porušovaly přirozené právo, a tudíž byly neplatné
• na jedné straně odmítá testování platnosti práva mravními hledisky
• na druhé straně uznává pojem nemorálního práva – řešení posouvá do oblasti práva na občanskou neposlušnost
• vyrovnání s minulostí = zvažování dvou zel:

1. porušení právní jistoty (prolomení principu zákazu retroaktivity)
2. zlo spáchaných zločinů

• nepopírá platnost práva z důvodu jeho rozporu s morálkou, ale ve vztahu dvou platných právních norem (systémů) -> akceptuje morální důvody jako důvody prolomení standardních právních principů, jako je právní jistota nebo zákaz retroaktivity

HERBERT HART – typy norem z hlediska obsahu

• normy chování – deontický operátor – právo, povinnost
• metanormy – normy o normách

1. poznávací – interpretační, právní definice
2. měnící – zmocňovací, kompetenční – zakládají změnu nebo upravují její postup
3. rozhodovací – procedurální – proces, jímž dospíváme k autoritativnímu obsahu

• právo má stejně jako morálka PRIMÁRNÍ PRAVIDLA – ukládají členům společnosti příkazy, zákazy nebo dovolení
• na rozdíl od morálky má právo i SEKUNDÁRNÍ PRAVIDLA – určují pravidla vytváření primárních pravidel, jejich změnu, aplikaci a vynucování
• nejdůležitější je pravidlo uznání – pramenem práva je to, co uznávají soudy a soudní praxe x Kelsen – soudce je soudce, protože je zmocněn zákonem