LOUIS BRANDEIS

LOUIS D. BRANDEIS – OBHÁJCE LIDU

ÚVOD

L. Brandeis, právník českého původu, v letech 1916 – 1939 soudcem amerického Nejvyššího soudu. Jeho působení v právnickém prostředí bylo pro právo samotné velmi plodným obdobím, výrazným přínosem společnosti byl především jeho boj za sociální spravedlnost. Je možná říci, že Brandeisova „obezřetnost“ vůči nadnárodním korporacím byla už tehdy velmi nadčasová, neboť ani dnes nejsou korporátní společnosti stranou obav, ba naopak jsou mnohdy tím největším hybatelem a entitou velmi vlivnou, ne vždy ve smyslu pozitivním.

ŽIVOT L. D. BRANDEISE

Louis Dembitz Brandeis se narodil v roce 1856 ve státě Kentucky. Povědomost příjmení není čiště náhodná – rodiče L. Brandeise pocházeli z České republiky a v 19. století emigrovali do Spojených států amerických.

Již v mládí se Brandeisovi dostalo slušného vzdělávání. Navštěvoval chlapeckou školu, učil se cizí jazyky a v jeho 16 letech se spolu s rodiči na pár let odstěhoval do Evropy. Tam procvičoval zejména anglický a německý jazyk. V devatenácti letech začal navštěvovat Harvardskou univerzitu, kde po dokončení získal čestný magisterský titul.

Po svých studiích se L. D. Brandeis věnoval advokacii, mimo jiné založil společně se svým spolužákem Samuelem D. Warrenem Jr. firmu na poskytování advokátních služeb. Už v počátcích své kariéry se věnoval sociální tématům, vedl mnohé protesty a byl zastáncem progresivismu. Tento směr zastává sociální reformy, stojí na základech anti monopolismu a silných sociální vazeb. Brandeis po směru své „ideologie“ vystupoval proti monopolům velkých firem, věřil v nutnost aktivity občanů v demokratické společnosti a zároveň zastával názor, že správný právník hledí na ekonomické a sociální problémy nikoliv pouze na právo, a při zastupování svých klientů kladl důraz také na emoce a lidskou mysl. Byl vášnivým „sběratelem faktů.“

Přestože za svého života vydělával spousty peněz, nelpěl na sociálním statusu a většinu svého bohatství dával na potřebné. Cítil silnou averzi vůči konzumní společnosti.

PROFESNÍ DRÁHA

Brandeis přinesl svému řemeslu mnoho. Jeho prvním významným „dílem“ byl článek, který napsal opět společně s Warrenem, nesoucí název „Right to privacy“, publikovaný v Harvard review v roce 1890. V něm autoři brojili proti zásahu do práva na soukromí v době vzkvétajících médií (inspirovalo je zveřejnění článku ze soukromí právě Warrena).

Brandeisovo cítění pro autonomii jednotlivce bylo velmi vysoké a projevovalo se v jeho kauzách proti velkým společnostem, které na zájmy jednotlivce nedbali a hnali se za co největším profitem. Mezi nejznámější případy v boji proti sociálním problémům patří snaha zabránit monopolizaci železniční dopravy společností New Haven railroad, jejímž majitelem byl J. P. Morgan, jeden z nejbohatších bankéřů v USA a Brandeisovo přičinění se za zavedení nového systému životního pojištění, kdy pojišťovny často sám nazýval „legální zloději“.

Zřejmě jeho nejvýznamnějším přínosem právnické „obci“ se stal tzv. Brandeis brief, který prvně užil při soudním sporu před Nejvyšším sporem, konkrétně v případě Muller v. Oregon v roce 1908. L. Brandeis ve sporu zastupoval stát Oregon, který v roce 1903 uzákonil maximální pracovní dobu pro ženy v rozsahu 10 hodin denně, a max. 60 hodin týdně. V přijatém zákoně viděl majitel prádelny, Curt Muller, porušování dodatku 14 americké Ústavy. Argumentoval tím, že se svými zaměstnankyněmi nemohl uzavírat smlouvy se svobodně dohodnutým obsahem. V procesu Louis Brandeis, tehdy ještě jako advokát, vytvořil výše zmiňovaný Brandeis brief, společně se svojí švagrovou. Celé vyjádření bylo zachyceno na 113 stranách, z nichž pouhý zlomek tvořilo právní posouzení. Zbylých 80-90 stran bylo obsazeno různými sociálními, vědeckými a ekonomickými poznatky (Brandeis byl fakty dá se říct až posedlý). Veškeré informace podtrhávaly správnost zákona na regulaci pracovní doby žen. Brandeis tvrdil, že ženy musí být chráněny v důsledku jejich fyzické a psychické odlišnosti od mužů. Nakonec soud přesvědčil a přinesl do rozhodovací praxe soudů důležitost zprostředkovávání mimoprávních skutečností.

Pochopitelně se takové rozhodnutí nezamlouvalo hnutí feministek, neboť taková restrikce mohla znevýhodnit zaměstnávání žen na trhu.

V roce 1916 byl jmenován prezidentem Woodrovem Wilsonem soudcem Nejvyššího soudu Spojených států amerických. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností amerického soudnictví. Ve svém disentu v případě Burnet v. Coronado Oil & Gas Co. se vyjádřil k doktríně Stare decisis, která patří mezi základní zásady angloamerického právního systému. Doktrína Stare decisis spočívá v tom, že dříve vydané soudní rozhodnutí nelze změnit bez řádné argumentace (tzv. overruling). Ve svém disentu se Louis Brandeis vymezil proti bezmeznému setrvávání na dřívějším rozhodnutí pouze z důvodu jeho přijetí společností a justicí. K tomu v samotném rozhodnutí: „[s]tare decisis is usually the wise policy, because in most matters it is more important that the applicable rule of law be settled than that it be settled right". Dále pak: „..is not, like the rule of res judicata, a universal, inexorable command.“ Brandeis zastával názor, že stejně jako je možné měnit dosavadní smýšlení a docházet k novým poznatkům na poli fyzikálních věd, pak to je možné také u vědy právní. Současně ale tvrdil, že snažší změna (overruling) je možná v případě výkladu Ústavy než-li u zákonných interpretací, které lze napravit zejména legislativou. Tento disent vedl k menšímu lpění na doktríně Stare decisis.

ZDROJE:

1. KELLER, MORTON. “Brandeis—Reformer.” American Jewish History, vol. 81, no. 3/4, [Johns Hopkins University Press, American Jewish Historical Society], 1994, pp. 394–405, http://www.jstor.org/stable/23884556.

2. Parry-Giles, T. For the Soul of the Supreme Court: Progressivism, Ethics, and “Social Justice” in the 1916 “Trial” of Louis D. Brandeis. 1999. Rhetoric and Public Affairs, , 83–106. http://www.jstor.org/stable/41939492

3. Robert D. Farber. Lous D. Brandeis: An inspiring life. University Archives & Special Collections Department at Brandeis University, celebrating the 100th Anniversary of Louis D. Brandeis's Appointment to the U.S. Supreme Court. Dostupné z: https://omeka.lts.brandeis.edu/ldb-100/

4. SOUTER, DAVID, RUTH BADER GINSBURG, DAVID S. TATEL, and LINDA GREENHOUSE. “The Supreme Court and Useful Knowledge: Panel Discussion.” Proceedings of the American Philosophical Society 154, no. 3 (2010): 294–306. http://www.jstor.org/stable/41000082.

5. STRUM, PHILIPPA. “The Legacy of Louis Dembitz Brandeis, People’s Attorney.” American Jewish History, vol. 81, no. 3/4, [Johns Hopkins University Press, American Jewish Historical Society], 1994, pp. 406–27, http://www.jstor.org/stable/23884557.

6. The Fourteenth Amendment contains a number of important concepts, most famously state action, privileges & immunities, citizenship, due process, and equal protection—all of which are contained in Section One. Dostupné z: https://www.law.cornell.edu/wex/fourteenth_amendment_0

7. https://lawreview.richmond.edu/files/2017/06/DiStanislao-514.pdf