John Locke

John Locke (1632 - 1704) se narodil do rodiny puritánského státního zástupce a sympatizanta měšťanské opozice. Vystudoval Westminsterskou školu, kde získal klasické humanistické jazykové vzdělání, a Oxford v koleji Christ Church, kde ukončil teologická studia, knězem se však nikdy nestal. Dále studoval medicínu a projevil zájem o empirickou přírodovědu. Významnou životní událostí, která měla velký vliv na jeho myšlení, bylo pro Locka seznámení s lordem Shaftesburym, kterému se stal osobním lékařem, tajemníkem a také jeho blízkým přitelem. Díky Shaftesburymu se Locke zapojil protistuartovského odboje, zastával různé politické funkce a setkával se s významnými osobnostmi své doby. Po pádu odboje Locke se Shaftesburym utíká do Nizozemí, kde Shaftesbury umírá a Locke se se do Anglie vrací až s nástupem Viléma Oranžského na trůn. Ten mu nabízí vysoké politické funkce, ale Locke se raději věnuje soukromému životu a setkání s významnými osobnostmi, například Issacem Newtonem.

Lockova teorie společenské smlouvy

Přirozený stav

Locke ve své teorii společenské smlouvy vychází z toho, že člověk se odpočátku nachází v tzv. přirozeném stavu. Tím je podle něj dokonalá svoboda člověka nakládat se svým majetkem a sebou samým tak, jak se nám zlíbí. Přirozený stav ovšem podle Locka není stavem zvůle, a tak jednání jednoho člověka nesmí zasahovat do práv druhého člověka. Je také stavem rovnosti, kdy všechna moc i pravomoc je vzájemná. Locke v přirozenému stavu dává všem právo trestat způsobené křivdy, a to nejen na sobě, ale i na jiných. Tento trest však nesmí být nepřiměřený k prohřešku a musí sloužit k náhradě a výstraze.

Společenská smlouva

Jelikož člověka v přirozeném stavu nelze podrobit politické moci bez jeho souhlasu, vidí Locke společenskou smlouvu jako svobodné rozhodnutí člověka uzavřít dohodu s jinými za účelem utvoření společenství pro ochranu svého života, svobody, majetku a klidného života před ostatními, kteří v tomto společenství nejsou. Ostatní pak zůstávají v přirozeném stavu, protože je toto jednání jiných nemůže ovlivňovat. V tomto společenství se každý člen automaticky zavazuje podřídit se vůli většiny. Význam ustavení takového společenství vidí Locke v tom, že ačkoliv v přirozeném stavu je každý svobodný a všichni jsou si rovni, je to stav velmi nejistý, s neustálou hrozbou narušení práv a bez efektivní cesty jejich ochrany. Narozdíl od společenství ustaveného společenskou smlouvou schází v přirozeném stavu ustálený a vynutitelný zákon, který by byl měřítkem práva a bezpráví, dále nestranný soudce a zároveň vykonavatelnost rozsudku.

Jelikož Locke odvozuje vznik společností a vlád od přirozeného stavu, ve kterém jsou si všichni rovni, považuje lid za zdroj moci vlády. Zákony v této společnosti platí pro všechny stejně (jak pro občany, tak pro vládu). Zároveň však Locke dává vládě možnost odchýlit se, ve zcela nejnutnějších případech a ve veřejném zájmu, od zákonů. Toto nazývá prerogativou. Pokud je tato moc zneužívána, nebo využívána pro špatný účel, může ji lid vládě odebrat a vložit ji zpět do rukou tam, kde to bude považovat za vhodné.

Locke rozlišuje 3 typy vlády:

• Monarchie -> vláda rukou jediné osoby, která svůj úřad dědí, nebo je volena

• Oligarchie -> vláda rukou malého počtu osob, které svůj úřad dědí, nebo jsou voleni

• Demokracie -> vláda v rukou všech, rozhoduje každý a ustavení úředníci dohlížejí na to, aby tato rozhodnutí byla dodržována

Tyto zřízení jsou si podle Locka rovnocenné a dají navzájem kombinovat (monarchie, ve které se panovník dělí o moc s parlamentem). Stát tedy podle Locka nemá automaticky charakter demokracie, ale dává možnost občanům rozhodnout o tom, jaké zřízení zvolí.

V Lockově teorii je mnoho mezer a otázek, nicméně za nejvíce problematický bývá považován aspekt občanství a kdo je vlastně občanem s politickými právy v Lockově společnosti. Tato problematika se dá podle Johna Macka shrnout do 5 bodů. Prvním je nejasná definice pojmu "občanská společnost" a kdo do ní patří. Druhým je Lockovo tvrzení, že právo na odpor mají pouze občané jako kolektivní těleso (musí se většinově dohodnout), tedy že jednotlivec vládě odporovat nemůže. Třetím je nejasnost v tom, kdy je vláda tyranská a může být svržena (otázka použití prerogativy a jednání proti obecnému blahu). Čtvrtým je dědičnost občanství, protože pokud společnost vznikla souhlasem určitých osob, co se stane až zemřou? Jak vstoupí další občané do společnosti? Toto řeší Locke dvěma způsoby, koupí půdy a dědičností občanství spolu s půdou, ovšem oboje může vést ke zmatkům a může dojít k tomu, že společnost pak netvoří všichni, kdo se v ní nacházejí. Poslední problém je spíše empirický. Při aplikaci Lockových myšlenek na revoluce, které v minulosti proběhly, nelze s jistotou říci, že proběhly legitimně (ačkoliv je lze vnímat jako ospravedlnitelné), protože nemůžeme s určitostí říct, zda vetšina občanů souhlasila. Toto může vyřešit možnost odporu nejen pro společnost jako celek, ale i možnost odporu pro jednotlivce.

Interpretace Lockových teorií

Pro hodnocení přínosu díla Johna Locka je podstatné zejména to, jak byl později interpretován dalšími autory. V jeho díle se dá nalézt množství nesrovnalostí a chyb, které lze různě interpretovat (například otázka kdo je občanem, či otázka legitimity prerogativy). Přesto je nezpochybnitelné, že jeho myšlenky ovlivnily běh dějin (například Americkou válku za nezávislost) a formování společnosti tak, jak ji známe dnes, skrze toleranci a zejména nezadatelná přirozená práva člověka, které mu náležejí už jen proto, že je člověkem.