Evropská rada

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Evropská rada je vrcholným orgánem institucionální struktury EU s kompetencí pro všechny tři pilíře tzv. maastrichtského chrámu. Jedná se o setkávání politických představitelů členských zemí na nejvyšší úrovni.

Vývoj

Založení instituce Evropské rady je úzce spojeno s francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem. Ten se v roce 1961 snažil získat podporu pro svou koncepci evropské politické unie (Fouchetův plán). Francie totiž usilovala o oslabení nadnárodního charakteru Společenství, proto se snažili o prosazení mezivládního principu jednání.

První setkání nejvyšších představitelů členských zemí Společenství proběhlo ve dnech 10.- 11. února 1961 v Paříži, kde se jednalo o různých alternativách případné modifikace zakládajících smluv podle Fouchetova plánu. Následně bylo v průběhu roku 1962 rozhodnuto, že Fouchetův plán přijat nebude kvůli obavám z francouzské dominance.

Na haagském summitu 1. a 2. prosince 1969 se osvědčilo jednání na nejvyšší úrovni a nový francouzský prezident Georges Pompidou znovu otevřel téma institucionalizace. Tento návrh předpokládal zavedení pravidelných schůzek nejvyšších představitelů a vytvoření prostoru pro vedení politických konzultací. Přesto však nebylo založení nového orgánu přijato.

Založení Evropské rady

I přes počáteční neúspěch se francouzský prezident i nadále snažil prosadit vytvoření nového orgánu. Za mezník se považuje summit v Kodani, který se konal ve dnech 14.- 15. prosince 1973, kde byla projevena větší ochota členských států k užší zahraničně-politické spolupráci. V této době totiž čelila Západní Evropa četným problémům (hospodářská nestabilita, ropná krize, či kolaps měnového systému).

K výraznému posunu došlo 14. září 1974 na summitu v Paříži, kde byl připraven program na setkání hlav států a vlád, které se konalo 9.- 10. prosince 1974 opět v Paříži. Výsledkem byla tzv. Pařížská deklarace, která zavedla pravidelné schůzky 3x do roka. Tento nový orgán byl pojmenován termínem Evropská rada, který se užívá dodnes. Součástí Pařížské deklarace bylo zavedení přímých voleb do Evropského parlamentu, toho bylo dosaženo roku 1979.

Vnitřní pravidla byla stanovena v tzv. Londýnské deklaraci o Evropské radě z 29. - 30. června 1977. Agenda Evropské rady zde byla rozčleněna do dvou skupin: 1) otázky, které musejí jednotlivé státy prodiskutovat, aniž by byly stanoveny konkrétní závěry jednání (je nutné zajistit maximálně diskrétní podmínky jednání), a 2) více formalizovaný typ diskuze zaměřený na speciální otázky a podněty podstoupené Radou nebo jinými nižšími orgány Společenství (minimum přítomných úředníků a precizní úroveň přípravy podkladů).

Významné místo také zaujímá Slavnostní prohlášení o Evropské unii ze Stuttgartu z roku 1983. V něm došlo ke specifikaci postavení Evropské rady, uložení povinnosti adresovat Evropskému parlamentu zprávu o výsledcích svých jednání a také ke specifikaci charakteru rozhodnutí Evropské rady.

Ukotvení v primárním právu EU

Po více než deseti letech působení však Evropská rada nebyla zakotvena v primárním právu Evropského společenství. Vhodnou příležitostí se stala revize primárního práva, kterou byla JEA z roku 1986, v níž byly potvrzeny všechny dřívější politické dohody s jedinou změnou a to snížení frekvence setkávání (2x ročně).

Ke zřetelnému zformulování pravomocí a postavení Evropské rady došlo ve Smlouvě o EU z roku 1992. Evropská rada je zmíněna ve čl. D Smlouvy o EU.

Nový jednací řád Evropské rady byl přijat na zasedání v Seville 21.- 22. června 2002. Je zde uvedeno, že se Evropská rada schází 4x ročně (2x za předsednictví) a může se sejít i v mimořádných případech. Program je tříděn do 4 kategorií: 1) body, které mají být podpořeny bez diskuse, 2) body k diskusi, jejímž cílem má být stanovení obecných politických vodítek, 3) body k diskusi, jejímž výsledkem má být přijetí rozhodnutí v souvislosti s výjimečnými případy a rozšiřováním, a 4) body k diskusi, která nemá být uzavřena konkrétními závěry.

Funkce Evropské rady

V Evropské radě jsou reprezentovány národní zájmy členských zemí EU. Mezi nejdůležitější funkce se řadí členění národních zájmů a hledání společného stanoviska zúčastněných zemí. Je to zároveň instituce s nejvyšším politickým mandátem. Stala se určitým východiskem pro fungování institucionální struktury ES.

Vznikem Evropské rady se zdvojil orgán formulující a kontrolující plnění stanovených cílů (spolu s Komisí). Bylo nutné udržet vzájemnou informovanost mezi těmito institucemi. Toho bylo dosaženo tím, že se zasedání Evropské rady účastní i předseda Evropské komise. Rovněž se zasedání účastní i vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Evropská rada dává podněty ke změnám zakládajících smluv, vyjadřuje se k vnějším vztahům Evropské unie a Společné bezpečnostní a zahraniční politice. Neschvaluje právní předpisy, pouze přijímá politická rozhodnutí o prioritách budoucího vývoje. Její směrnice nejsou právně závazné, právní závaznost získává procedurou hlasování na úrovni EU, popřípadě členských států.

Po každém zasedání předkládá zprávu o svém jednání Evropskému parlamentu.

Předsednictví Evropské rady

Předseda Evropské rady je volen i odvoláván Evropskou radou na funkční období 2,5 roku s možností znovuzvolení dvakrát po sobě. Předseda vede jednání Evropské rady, zajišťuje kontinuitu a připravuje její zasedání. Také usnadňuje dosažení kompromisů na jednání a předkládá zprávu Evropskému parlamentu po každém zasedání Evropské rady.

Současný předseda Evropské rady je Donald Tusk od roku 2014. Předcházel mu Herman van Rompuy (2009-2014).

[1]
  1. FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, 743 s. ISBN 80-7325-015-2