Dělení práva v římském právu

Periodizace římského práva

1. Období práva archaického (753 př.n.l. - 146 př.n.l.) - Archaické období trvá nejspíše až do punských válek, založeno na obyčejovém právu
2. Období klasické (146 př.n.l. - 2 st. n.l.) - V tomto období je velmi vlivný praetor, který právo vykládá a taky upravuje, u dvora si svůj vliv získali právníci, vzniklo mnoho právnických děl
3. Období poklasické (3 st. n.l. - 476 n.l.) - začíná vulgarizace práva, vznikají chybné opisy děl
4. Období justiniánské (527 n.l. - 565 n.l.) - vydán Kodex, Digesta, Instituce a novelly

Další dělení

Právo psané a nepsané

Neostrá hranice, protože nepsané právo se často přeformovalo do psaného práva

• právo nepsané (ius non scriptum) - obyčeje
• právo psané (ius scriptum) - první byl Zákon dvanácti desek, dále tvořeno shromážděními

Ius a fas

• Fas -soubor lidských představ o tom, co je milé římským bohům, božské právo, sakrální charakter, předchází vzniku ius
• Ius - právo vytvořené lidmi pro lidi, nenáboženský obsah, světské právo
• Mos - morálka

Soukromé a věřejné právo

• Ius privatum - římské právo je hlavně právem soukromým, je to právo co prospívá jednotlivcům, zahrnuje právo rodinné, věcné, obligační a dědické
• Ius publicum - právo zabývající se záležitostmi státu, zahrnuje právo ústavní, správní a trestní

Ulpiánus: "Veřejné právo je to, co je v zájmu státu, soukromé právo je to, co slouží jednotlivému člověku." Papinianus: "Právo veřejné je to, co nemohou jednotlivci měnit svými úmluvami."

Dělení na právní oblasti

• Ius civile
• Ius gentium
• ius naturale - přirozená práva, která jsou neměnná a náleží všem bez rozdílu. Ulpiánus: "Právo společné všem lidem, ale i všem ostatním živočichům."
• Ius honorarium

Odkaz

Zpracováno podle pražských skrip pro římské právo