Antika

ANTIKA – ŘECKÉ MYŠLENÍ O PRÁVU Právní filosofie v literatuře - Ústřední problém – zdali právo musí odpovídat pouze formálním kritérií, nebo jestli jeho platnost závisí na neporušování věčného vyššího přirozeného standardu - Tragédie Antigona od Sofokla – konflikt mezi přirozeným a pozitivním právem - Řekové si představovali právo a spravedlnost jako bytosti, které v sobě ztělesňují vlastnosti reprezentující podstatu spravedlivého a zákonného jednání SOFISTÉ (5. – 4. STOLETÍ PŘ. N. L.) - Poznávací skepticismus a relativismus - Antropocentrismus – zájem o člověka a právně-politické otázky - Neexistují objektivní hodnoty, každý člověk má jiné a i ty jsou proměnlivé - Individuální utilitarismus – měřítkem všech věcí je individuální a momentální prospěch člověka - Právo silnějšího o Thrasymachos – právo nemá charakter něčeho věčného a neměnného, může se měnit podle vůle a zájmů jednotlivců. Každá vláda stanoví takové zákony, které jsou pro ni výhodné, protože kdo má moc, má také právo o Jiní sofisté byli přesvědčeni, že silný člověk se má řídit jen svým vlastním prospěchem a zákon je pro něj překážkou, která ho nutí respektovat něco, co je proti jeho přirozenosti o Kallikles zdůrazňuje protiklad přirozeného a lidského zákona, přirozené a lidské spravedlnosti. Příroda sama ukazuje, že je spravedlivé, aby lepší měl více než špatný a mocnější více než méně mocný, aby silnější vládl slabšímu a měl víc SÓKRATÉS (469 – 399 PŘ. N. L.) - Oponent sofistů – odmítl zbavit morálku a právo mravního základu, postavit je na síle - Vedle státních zákonů jsou i zákony nepsané, které platí bez ohledu na hranice států - Mají pramen mimolidský – vznikají přímo vůlí bohů (např. ctít rodiče) - Ty, kteří tyto zákony poruší, stihne boží trest, kterému nelze uniknout (trestu za porušení lidských zákonů lze uniknout utajením činu) - Ne právo silnějšího, ale právo rozumnějšího je zákonem přírody - Základem spravedlnosti není individuální prospěch, ale objektivní inteligence - Viděl v zákoně státním i přirozeném stejný objektivní prvek - V lidském zákoně viděl odraz božství - Svůj vztah k právu, k zákonům projevuje Sókratés přijetím rozsudku smrti, který byl vynesen na jejich základě - V otázce formy státu preferuje aristokratickou koncepci státního zřízení, ve které vláda patří nejmoudřejším a nejlepším – sofokracie - Vládnout mají ti, kteří umějí vládnout (nikoli lidé zvolení, vylosovaní)

PLATÓN (427 – 347 PŘ. N. L.) - Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich názory a dospět k lepšímu poznání - Po odsouzení svého učitele a jeho popravě odešel z Athén a cestoval - Ve věku 40 let se vrátil do Athén a založil slavnou Akademii (trvala až do roku 529) - Ústava – hlavním problémem jsou kritéria dobré vlády a určení, jak se mají vládci vychovávat o Princip diktatury intelektuálů – vládne speciálně vyškolená elita, není vázána zákony, vydává bezprostřední příkazy o Princip solidarity – na prvním místě je zájem celku (státu), zájmy jednotlivců se mu musí podřídit, vládci a bojovníci nemají majetek ani rodinu o Princip stavovský – obyvatelé jsou rozděleni do stavů, přechod mezi nimi není vyloučen - Stát považuje za velký organismus – organická teorie státu - Rozdělení společnosti do tří tříd: o Třída vládců – filozofové – rozum o Třída strážců – bojovníci – odvaha o Třída pracujících – pudovost - Formy vlády o Aristokracie nebo monarchie - nejlepší forma, kdy ve státě vládne jeden nebo několik nejmoudřejších a nejlepších o Timokracie - vláda nejsilnějších a nejctižádostivějších o Oligarchie - forma založená na rozdílech majetku, ve které vládnou boháči, obchodníci a lichváři o Demokracie - vládne svoboda a rovnost - Dílo Zákony o Obava z lidské slabosti přinutila Platóna, aby místo lidí učinil vladařem zákon o Platón dělá rozdíl mezi spravedlivým na základě přírody a spravedlivým na základě zákona o Přirozené právo povyšuje na kritérium poctivosti a spravedlivosti platného práva ARISTOTELÉS (384 – 322 PŘ. N. L.) - Nejvýznamnější žák Platónův a vychovatel Alexandra Makedonského - Byl prvním politickým myslitelem, který poukázal na to, že základní směry činnosti státu by měly být svěřeny různým státním orgánům - Přirozené právo má svůj zdroj v kosmické harmonii, v přírodě jako celku, ve vnějším přirozeně uspořádaném světě - Platné právo má svůj počátek ve vůli či tvorbě zákonodárcově, mění se s lidmi a s dobou - Spravedlnost je specifickým cílem práva – dělí ji na spravedlnost etickou a zákonnou - Kritériem etické spravedlnosti je rovnost, tedy pravidlo respektování úměry o Distributivní (rozdělovací) spravedlnost - rozdělování statků i břemen (nevýhod) podle zásluh osob, jimž se rozděluje o Spravedlnost korektivní (vyrovnávací) - vyrovnávání nespravedlnosti v mezilidských vztazích - Kritériem zákonné spravedlnosti je platné právo, zákon - Teorie viny a trestu o Aplikace jeho teorie spravedlnosti o Odmítá mstu a odvetu – je to v rozporu se spravedlností (nepřihlíží se k osobním vlastnostem delikventa, jeho psychickému stavu) o Rozlišuje již mezi úmyslem a nedbalostí, rozeznává zmenšenou příčetnost - Epieikeia o Pro Aristotela (na rozdíl od sofistů) nebylo posláním přirozeného práva reformovat právo pozitivní o Přirozené právo mělo zvýšit či podepřít autoritu pozitivního práva o Zákon je pro svou obecnost příliš schematický o Slušnost (epieikeia, aequitas, equity) má být jakousi generální klauzulí, která umožňuje korigovat nadměrnou tvrdost zákona – soudce má aplikovat ducha zákona a spravedlnost - Státní zřízení o Stát je nejvyšší forma lidské pospolitosti (kromě rodiny a různých forem sdružení) o Je to útvar přirozený (odmítá smluvní teorie) – člověk je tvor společenský o Správné formy státu – monarchie, aristokracie a politeia (vláda vyšších vrstev) o Nesprávné formy státu – tyranie, oligarchie a demokracie (vadí mu princip většiny)