Zásady dokazování

Z Iurium Wiki

ROZPRACOVÁNO

Základní zásady musí být vykládány a aplikovány v souladu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod.

Dokazování je stěžejní součást trestního řízení, která umožňuje orgánům zjistit skutečnosti rozhodné pro jejich rozhodnutí.

Tyto zásady nalezneme v zákoně č. 141/1661 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

Zásada řádného zákonného procesu (§ 2 odst. 1)

  • „nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon[1]
  • jedná se o nejdůležitější zásadu trestního řízení

Zásada presumpce neviny (§ 2 odst. 2)

  • tento zákonný stav zajišťuje, že vina musí být vždy nepochybně a úplně prokázána
  • do doby, dokud není vina prokázána, se musí na toho, proti němuž je vedeno trestní řízení hledět, jako by byl nevinen
  • orgány musí vystupovat vždy nezaujatě a nestranně

Zásada legality (§ 2 odst. 3)

  • povinnost státního zástupce stíhat trestné činy vyplývá i ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství
  • aby státní zástupce mohl stíhat pro spáchání trestného činu, musí pro to být splněny zákonné důvody (§ 2 odst. 1)

Zásada oficiality (§ 2 odst. 4)

  • dává povinnost orgánům činným v trestním řízení provádět jen takové úkony, jsou-li pro jejich provedení dány zákonné důvody
  • OČTŘ jsou povinny postupovat z úřední povinnosti (ex officio)
  • spojeno se zásadou rychlého procesu, který však nemůže být uplatňován na úkor řádného uplatnění věci

Zásada materiální pravdy (§ 2 odst. 5)

  • spočívá v povinnosti orgánů činných v trestním řízení postupovat tím způsobem, aby byl zjištěn skutkový stav prost důvodných pochybností
  • orgány činné v trestním řízení postupují přitom v souladu se svými právy a povinnostmi za součinnosti stran

Zásada vyhledávací (§ 2 odst. 5)

  • jejím prostřednictvím je uskutečňována zásada materiální pravdy
  • orgány činné v trestním řízení musí zjišťovat skutečnosti, které jsou právně významné, i bez návrhu stran. Strany v trestním řízení tedy nejsou zatíženy důkazním břemenem

Zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6)

  • orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, přičemž jsou brány v úvahu všechny okolnosti případu
  • rozhodnutí musí být dostatečně odůvodněno, přičemž musí být splněna podmínka jeho transparentnosti
  • trestní řád nestanovuje žádná pravidla, pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, ani váhu či důkazní sílu jednotlivých důkazů
  • uplatňuje se ve všech stádiích trestního řízení

Zásada obžalovací (§ 2 odst. 8)

  • "řízení před soudem je možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání či návrhu schválení dohody o vině či trestu, kterou podává státní zástupce"[1]

Zásada veřejnosti (§ 2 odst. 10)

  • zajišťována transparentnost trestního řízení
  • působí preventivně proti páchání trestných činů
  • existují výjimky (veřejnost může být vyloučena v případech, kdy by veřejné projednání mohlo ohrozit utajované informace, které jsou chráněny zvláštním zákonem, nebo jestliže by mohl být porušen nerušený průběh jednání či jeho mravnost)

Zásada ústnosti (§ 2 odst. 11)

  • důkazy musí být prováděny v ústní formě
  • v praxi je tato zásada naplňována čtením důkazů

Zásada bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 trestního řádu)

  • soud je povinen rozhodovat na základě před ním provedených důkazů a má čerpat z pramene, pokud možno co nejbližšího zjišťované skutečnosti[2]
  1. 1,0 1,1 aktuální znění: zákon č.141/1961 Sb. Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
  2. ŠÁMAL, Pavel. Trestní řád: komentář. I, § 1-156. 7., doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 52.
Autoři článku: Hana (Hana Kaňoková)