Veřejná služba

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

dle čl. 2 odst. 3 Ústavy státní moc slouží všem občanům, jde tedy o službu veřejnosti. Samotnou veřejnou službu nemůžou správní orgány vykonávat samostatně, ale prostřednictvím konkrétních osob – úředníků zaměstnaných ve veřejném sektoru. Jedná se o personální základ veřejné správy. Jde nejen o úředníky, ale i soudce, státní zástupce, policisty aj. Užším pojmem je státní služba, kdy státní zaměstnanci vykonávající státní správu ve správních úřadech.[1]

Znaky veřejné služby

Veřejná služba se vyznačuje zejména:

  1. trvalostí, spočívající v odborném zajišťování veřejných úkolů.
  2. placením zaměstnanců z veřejných prostředků
  3. odborným profesionálním zajišťováním veřejných úkolů[2]

Právní úprava

Problematika veřejné služby je zakotvena v čl. 2 odst. 3 Ústavy. Další ustanovení týkající se veřejné služby je v čl. 21 odst. 4 Listiny, tj. rovný přístup k veřejným funkcím. Úprava státní služby je zakotvena v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě.

Kategorizace zaměstnanců veřejné služby

Kategorie pracovníků ve veřejné službě podle příslušnosti ke svému zaměstnavateli

  1. Státní zaměstnanci
  2. Veřejní zaměstnanci
  3. Zaměstnanci profesních veřejnoprávních korporací

Kategorizace pracovníků dle určitého typu

  1. Úředník
  2. Zřízenec

Kategorizace dle pracovního poměru

  1. Pracovníci přijatí na zkoušku
  2. Pracovníci na dobu určitou - výpomoc
  3. Pracovníci na dobu neurčitou – definitiva
  4. Pracovníci, čerství absolventi vysokých škol, kteří jsou v časovém limitu povinni poznat problematiku různých pracovišť – praktikant

Práva a povinnosti pracovníků ve veřejné službě

Práva a povinnosti pracovníků ve veřejné službě

Povinnosti

  1. dodržovat zákony
  2. vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění
  3. dodržovat služební kázeň

Práva

  1. na služební pořadí
  2. používat oficiální tituly
  3. požívat zvláštních výhod
  4. na plat a platový postup

Výběr pracovníků veřejné správy

Před přijetím pracovníka do veřejné služby musí dojít k jeho výběru. Výběru by měl předcházet konkurz. Konkurz je proces zjištění potřeby obsazení volného místa, stanovení náplně práce, vytvoření modelu pracovníka na toto místo, určení z toho vyplývajících požadavků pro přijetí, vyhlášení konkurzu, posouzení formálních podmínek pro zařazení kandidátů do konkurzu, samotný konkurz, určení pořadí kandidátů, oznámení výsledků, závěrečný pohovor s nejúspěšnějšími a konečné přijetí.

Etapy konkurzu

  1. příprava konkurzu
  2. realizace konkurzu – vyhlášení konkurzu
  3. vyhodnocení výsledků konkurzu
  4. využití výsledků konkurzu

Systém veřejné služby

Systémy veřejné služby vymezeny charakteristickými znaky pro určitý systém.

Systém kariérní

Je založen na zákonné úpravě služebních vztahů. Základními znaky jsou trvalý služební poměr a služební a platový postup. Trvalý služební poměr bývá též označován za definitivu (nevypověditelnost služebního poměru, pokud nebyl spáchán delikt spojující se zánikem služebního poměru, a jsou stále splněny předepsané požadavky). Tento systém byl využíván za první republiky. Dnes stále přetrvává v Německu a ve Francii.

Systém merit neboli smluvní systém

V tomto systému existují katalogy služebních míst a zaměstnanci jsou na tyto posty dosazováni dle kvalifikace a vůbec se neřeší, zda jeho předchozí zaměstnání bylo v soukromém či veřejném sektoru. Zaměstnanec se dostane na vyšší pozici díky svým zásluhám, nikoli na základě principu seniority. Tento systém se uplatňuje především ve Spojených státech amerických.[3]

Odkazy

  1. SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Učebnice Právnické fakulty MU. S. 121 – 128. ISBN 978-80-210-7335-7.
  2. z přednášky p. profesora Průchy
  3. SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Učebnice Právnické fakulty MU. S. 121 – 128. ISBN 978-80-210-7335-7.