Věc v právním smyslu

Z Iurium Wiki
Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-0star2-0star3-0star4-0star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Věc v právním smyslu je entita, ke které mohou vznikat majetková práva. Jedná se ovšem o odlišný pojem věc laicky a právním jazykem, neboli ne vše, co je věcí v reálném světě, je věcí v právním smyslu a naopak. Právní definice věci tedy není definicí reálnou.

Definice

Existují různé přístupy k definici věci. Věc v užším pojetí zahrnuje pouze hmotné předměty, které mají určitou kvalitu (něco, čeho se lze dotknout; toto byl přístup OZ 1964). Věc v širším pojetí ovšem tvoří hmotné i nehmotné předměty (např. práva, patenty atd.). Nicméně je prakticky v zásadě je jedno, jak věc definujeme – důležité uvědomit si, že věci mají svou důležitost v rámci věcných práv (= práva k věci) a řadu takovýchto práv lze smysluplně aplikovat pouze na věci hmotné (např. žaloba na vydání věci, vlastnické právo k věci skryté atp.).

Lidské tělo a jeho části

V § 489 OZ se nachází právní definice věci, která říká, že „Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.“ Mimo prvku užitečnosti věci je zde vyjádřeno, že věcí nemůže být osoba, která je právním subjektem. V každém případě ani lidské tělo či jeho oddělená část není věcí ve smyslu práva (§ 493 OZ), i když s některými oddělenými částmi lze za určitých podmínek obchodovat – ty jsou ovšem upraveny veřejnoprávními prostředky. Poté zde existuje kategorie částí lidského těla, které lze odejmout bez umrtvení a které jsou schopny regenerace. S těmito částmi těla (např. vlasy) lze disponovat a hledí se na ně jako na věci movité.

Zvíře není věc

§ 494 OZ: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“ Občanský zákoník nově zavádí pravidlo, že zvíře není věc, i když nenabízí přesnou právní definici zvířete. Nicméně se zvířaty se volně obchoduje a úprava majetkových práv na ně dopadá. Obecně tedy platí, že se na zvíře použijí ustanovení o věcech, pokud to neodporuje jeho povaze, např. exekuce krav může být v pořádku, nicméně exekuce psa je problematická (citový vztah psa k pánovi atp.).

Věci hmotné a nehmotné

Občanský zákoník nabízí definici i hmotných a nehmotných věcí. U hmotné věci jsou dvě podmínky: musí se jednat o ovladatelnou část vnějšího světa, a zároveň musí mít povahu samostatného předmětu. Ovladatelnost se posuzuje objektivně vzhledem k dlouhodobým účelům.

Věci movité a nemovité

Obecně je zde pravidlo, že co není věcí nemovitou, je věc movitá. Některá práva mohou vznikat pouze na movitých, některá pouze na nemovitých (právo stavby) věcech. Liší se především jiným způsobem vzniku práv k nim. U movitých věcí může stačit ústní smlouva, zatímco u nemovitých se vyžaduje při právních jednáních písemná forma (má tedy přísnější požadavky). Dalším rozdílem je, že nemovité věci jsou předmětem evidence ve veřejném seznamu – katastru nemovitostí.