Věc v římském právu: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Změna obsahu.)
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 1: Řádek 1:
−
'''Věc (res)''' je typickým objektem římského práva. Věci dělíme dělíme na '''živé''' (zvířata) a '''neživé'''. Mezi objekty římského práva řadíme i [[otroci|otroky]]. Vzhledem k modernímu právu, které na otroky nahlíží jako na fyzické osoby nalezneme výklad o otrocích mezi [[Subjekty římského práva|subjekty římského práva]]. Musíme také přihlédnout ke snaze vyrovnat velké rozdíly mezi římským právem, které označuje otroky za věci a realitou, kdy římští občané vnímali otroky jako bytosti mající vlastní vůli.  
+
'''Věc (res)''' je objektem (předmětem) římského práva. Věci dělíme dělíme na '''živé''' (zvířata) a '''neživé'''. Mezi objekty římského práva řadíme i [[otroci|otroky]]. Vzhledem k modernímu právu, které na otroky nahlíží jako na fyzické osoby, nalezneme výklad o otrocích mezi [[Subjekty římského práva|subjekty římského práva]]. Musíme také přihlédnout ke snaze vyrovnat velké rozdíly mezi římským právem, které označuje otroky za věci, a realitou, kdy římští občané vnímali otroky jako bytosti mající inteligenci.  
  
−
== Res - Věci ==
+
== Res - VěciĎ ==
  
−
Věcí může být za jistých okolností i člověk=otrok. '''Věc je hmotný celek který má samostatnou existenci, ať už je živý nebo neživý'''.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.86, ISBN 80-717-9031-1.</ref>
+
Věcí může být za jistých okolností (při ztrátě svobody) i člověk = otrok. '''Věc je hmotný či nehmotný celek, který je prostorově vymezitelný, samostatný, ocenitelný a lidskými silami ovladatelný, ať už je živý nebo neživý'''.<ref>KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin, SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. 2. dopl. a přeprac. vydání. Praha: C.H. Beck 1997; str. 86, ISBN 80-717-9031-1.</ref>
−
Věc je vždy samostatný celek, nikoli její části.  
+
Za věc je vždy považován samostatný celek, nikoli její části (tzv. součásti věci - sdílejí osud věci hlavní). Římské právo znalo i věci nehmotné, např. pohledávku.  
 
{| class="wikitable"
 
{| class="wikitable"
  
 
|-
 
|-
−
| Př. strom je objektem práva, jeho plody však ne.
+
| Př. strom je objektem práva, jeho plody však objektem práva nebudou do té doby, než se oddělí od věci hlavní.
 
|}  
 
|}  
  
−
# věc jednoduchá - přirozený celek, jako otrok nebo kámen
+
# Věc jednoduchá - přirozený celek, jako otrok nebo kámen, při jehož rozdělení by došlo ke snížení nebo likvidaci užitné hodnoty věci.
−
# věc složitá  - věc složena z rozložitelných částí, jako dům nebo kniha, složitá věc je předmětem jednoho práva, dokud drží pohromadě. Pokud se části rozdělí, stává se každá část samostatným předmětem práva.  
+
# Věc složitá  - věc složena z rozložitelných částí/součástí, jako dům nebo kniha, složitá věc je předmětem jednoho práva, dokud drží pohromadě. Pokud se části rozdělí, stává se každá část samostatným předmětem práva.
  
 
{| class="wikitable"
 
{| class="wikitable"
  
 
|-
 
|-
−
|Př.Do plechové obroučky, která patří Gaiovi je vsazen vzácný briliant, který patří Luciovi. Spojením vznikne jedna věc - prsten s briliantem. Podle římského práva o věci hlavní (obroučka) a hlavní (briliant) je valstníkem věci Gaius. Lucius má nárok uplatňovat své vlastnické právo až po oddělení briliantu od obroučky. Luciovo vlastnictví fakticky nikdy nezaniklo, pouze se stalo latentní. Mohl tedy podat žalobu a vynutit si oddělení.<ref>Tamtéž, str.83</ref>
+
|Př. Do plechové obroučky, která patří Gaiovi, je vsazen vzácný briliant, který patří Luciovi. Spojením vznikne jedna věc - prsten s briliantem. Podle pravidel římského práva o nadřazenosti věci hlavní (tj. té, která určuje hospodářský účel věci) je vlastníkem prstenu Gaius. Lucius má nárok uplatňovat své vlastnické právo až po oddělení briliantu od obroučky. Luciovo vlastnictví fakticky nikdy nezaniklo, pouze se stalo latentním. Mohl tedy podat žalobu a vynutit si oddělení.<ref>Tamtéž, str.83</ref>  
 
|}
 
|}
 +
3. Věc hromadná - soubor věcí jednoduchých, které byly lidskou vůlí určeny ke společnému užívání. Typicky se jedná o stádo krav nebo sbírku knih. Každá z těchto věcí může mít svůj samostatný právní osud, nejsou pevně spojeny, ale užívají se společně, což často i zvyšuje cenu celku (kolekce knih má větší hodnotu než jednotlivé knihy). Jako celek se tedy mohou i převádět, tvoří v tu chvíli jednu věc. Justinián vytvořil pravidlo, podle kterého postačilo prokázat vlastnické právo k více než 1/2 předmětů z věci hromadné a celé vlastnické právo bylo přiznáno tomuto vlastníkovi.
  
−
=== Věci hromadné ===
+
=== Příslušenství - tzv. pertinence ===
  
−
Soubory věcí, chovány nebo drženy pohromadě. Př. stádo, knihovna. Objektem práva není stádo, ale jednotlivé kusy dobytka. Za Justiniána změna - stačí prokázat vlastnické právo k více než 1/2 věcí a je mi uznáno vlastnické právo k celé hromadné věci.
+
Samostatné věci, které jsou určeny ke zlepší užívání věcí jiných, např. klíč od skříně, poklop od studny nebo obal na knihu. Dveře splní svou hospodářskou funkci i bez klíče, ale díky klíči je bude moci vlastník i zamykat, čímž se využitelnost zlepší.  
−
 
 
−
=== Příslušenství - tzv. pertinenci ===
 
−
 
 
−
Samostatné věci, které jsou určeny k užívání věcí jinch. Př. klíč od skříně, poklop od studny nebo obal na knihu.  
 
  
 
=== Co není věcí ===
 
=== Co není věcí ===
  
−
Za věc nebyla považována nebeská tělesa, slunce, tělo svobodného občana ani jednotlivé části lidského těla.<ref>Tamtéž, str.84</ref>
+
Za věc nebyla považována nebeská tělesa, Slunce, tělo svobodného občana ani jednotlivé části lidského těla.<ref>Tamtéž, str.84</ref> Obecně tedy platilo, že pokud věc nenaplňovala některou z charakteristik (např. Slunce není ovladatelné lidskými silami), nemůže patřit do kategorie věcí.
  
−
=== Ceny věci ===
+
=== Cena věci ===
  
−
Ceny věcí se odhadovaly, nejčastěji těmito třemi způsoby:
+
Cena věcí se odhadovala (byla estimační [''aestimatio'' znamená v latině ocenění]), v případě sporu ji stanovil soud), nejčastěji těmito třemi způsoby:
  
−
# verum rei pretium - opravdová cena, taková kterou uznává většina lidí
+
# verum rei pretium - opravdová cena, tj. takovou, jakou má věc pro většinu lidí v daném čase a místě;
−
# interesse - cena vyšší, určená podle zájmu jednotlivce
+
# interesse - cena vyšší, určená podle konkrétního zájmu jednotlivce, např. podle významu, kterou má věc pro jeho podnikání;
−
# pretium affectionis - cena obliby, př. drobná mince, kterou vlastník dostal od své umírající matky
+
# pretium affectionis - cena obliby, př. drobná mince, kterou vlastník dostal od své umírající matky.
 
Jen po velmi krátký čas byly ceny věcí dány úředně, za císaře Diocleciána<ref>Tamtéž, str.84</ref>.
 
Jen po velmi krátký čas byly ceny věcí dány úředně, za císaře Diocleciána<ref>Tamtéž, str.84</ref>.
  
 
== Res extra commercium ==
 
== Res extra commercium ==
  
−
Res extra commerciu= věci vyloučené (z právního obchodu). Věci vyloučené jsou například '''res sacrae''' a '''res religiosae'''.  
+
Res extra commercium = věci vyloučené z právního obchodu. Věci vyloučené jsou '''res sacrae, sanctae a''' '''religiosae'''.  
  
 
{| class="wikitable"
 
{| class="wikitable"
  
 
|-
 
|-
−
| 2. Základní rozdělení věcí se tedy svádí do dvou skupin: jedny jsou totiž práva božského, druhé lidského. 3. Božského práva jsou napříkald "res sacrae" (věci posvátné) a "res religiosae" (věci zasvěcené)<ref>Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Brno: Doplněk, 1993. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně,str.77, ISBN 80-210-0766-4.</ref>
+
| 2. Základní rozdělení věcí se tedy uvádí do dvou skupin: jedny jsou totiž práva božského, druhé lidského. 3. Božského práva jsou napříkald "res sacrae" (věci posvátné) a "res religiosae" (věci zasvěcené)<ref>Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Přeložil Jaromír Kincl. Brno: Doplněk 1993. Edice učebnic PF MU v Brně, str.77, ISBN 80-210-0766-4.</ref>
 
|}
 
|}
−
# res sacrae - '''věci posvátné''' - chrámy, modlitebny, kostely, věci pro posvátné a náboženské účely
+
# res sacrae - '''věci posvátné''' - chrámy, modlitebny, kostely, věci pro náboženské účely;
−
# res religiosae - '''věci zasvěcené''' - pozemky, kde leží pohřbení lidé (bez ohledu, zda byli svobodní nebo otroci)
+
# res religiosae - '''věci zasvěcené''' - pozemky, kde leží pohřbení lidé (bez ohledu, zda byli svobodní nebo otroci);
−
# res sanctae - '''věci nedotknutelné''' - mětské hradby, vstupní brány
+
# res sanctae - '''věci svaté/nedotknutelné''' - městské hradby, vstupní brány.
 
   
 
   
−
Změny nastaly v pozdní době císařské, kdy bylo uznáváno soukromé vlalstnictví kostelů i bohoslužebných předmětů.  
+
Změny nastaly v pozdní době císařské, kdy bylo uznáváno soukromé vlastnictví kostelů i bohoslužebných předmětů.
 +
 
 +
Justinián povolil prodej posvátných věcí za účelem vykoupení římským občanů ze zajetí/otroctví.  
  
 
Další kategorie věcí vyloučených z právního obchodu:
 
Další kategorie věcí vyloučených z právního obchodu:
−
# res omnium communes - '''věci všem lidem společné''' - vzduch, děšťová nebo říční proudová voda, moře a mořský břeh
+
# res omnium communes - '''věci všem lidem společné''' - vzduch, dešťová nebo říční tekoucí voda, moře a mořský břeh do výše nejvyššího přílivu. Chaty postavené přímo u moře nebyly v soukromém vlastnictví.
−
# res extra commercium - '''věci veřejné''' - veřejné cesty, náměstí, divadla --> volné svobodné užívání
+
# res extra commercium - '''věci veřejné''' - veřejné cesty, náměstí, divadla --> volné svobodné užívání pro všechny bez rozdílu.
  
−
Vody stojaté, rybníky a jezera nebyly z právního obchodu vyloučeny, patřily vlastníkům pobřežních pozemků.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.85, ISBN 80-717-9031-1.</ref>
+
Vody stojaté, rybníky a jezera nebyly z právního obchodu vyloučeny, patřily vlastníkům pobřežních pozemků.<ref>KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin, SKŘEJPEK, Michal: Římské právo. 2. dopl. a přeprac. vydání. C.H. Beck: Praha 1997; str.85, ISBN 80-717-9031-1.</ref>
  
−
== Res in commercium - Rozdělení ==
+
== Res in commercium - rozdělení: ==
  
−
=== věci movité a nemovité ===
+
=== Věci movité a nemovité ===
  
−
'''Věci motivé''' představují věci, se kterými se dá pohybovat beze změny jejich podstaty.<ref>Tamtéž,. str.86</ref> '''Věci nemovité''' jsou naopak ty, se kterými se pohybovat nedá. Např. pozemky, všechny movitosti pevně spjaty s pozemkem = stromy, budovy a rostliny. Pozn. K pozemku náleží kolmý nekonečný prostorový sloupec nad hranicemi pozemku, i pod hranicemi do vnitra země.<ref>Tamtéž, str.86.</ref>
+
'''Věci movité''' vylučujeme ze skupiny věcí nemovitých (= jsou to všechny věci, které nejsou nemovité)'''.''' Proto je třeba znát hlavně definici věcí movitých. '''Věci nemovité''' jsou pozemky a věci pevně s nimi spojené (zakořeněné stromy, postavené budovy, ploty). Sloveso ''moveo'' (movere) značí v latině "hýbat", tedy jako pomůcku můžeme použít movitosti = lze s nimi hýbat, nemovitosti = nelze s nimi hýbat. Je to však pouze pomůcka, podstatná je definice nemovitých věcí. Pozn. K pozemku náleží kolmý nekonečný prostorový sloupec nad hranicemi pozemku, i pod hranicemi do nitra země.<ref>Tamtéž, str.86.</ref> Proto např. u hraničního domu nemůže vlastník stavět svůj balkon nad pozemkem svého souseda (zasáhl by do jeho vlastnického prostoru), aniž by si nechal zřídit služebnost.
  
−
=== věci zuživatelné a nezuživatelné ===
+
=== Věci zuživatelné a nezuživatelné ===
  
−
Rozlišení podle toho, zda se věc užívání mění, ničí nebo zaniká. Zuživatelné jsou tedy věci, které svým užíváním spotřebujeme. Typicky třeba potraviny. Nezuživatelné věci jsou takové, které se běžným používáním nespotřeovávají nebo jen velmi pomalu. Př. skříň, kniha. Záleží i na právním jednání.  
+
Rozlišení podle toho, zda se věc užíváním mění, ničí nebo zaniká. Zuživatelné jsou věci, které užitím spotřebujeme (typicky potraviny). Nezuživatelné věci se běžným používáním nespotřebovávají nebo jen velmi pomalu; např. skříň, kniha, kůň. Mimo tyto dvě kategorie rozeznáváme i věci opotřebitelné, jichž jedním použitím viditelně ubude, ale ještě nezaniknou (křída, mýdlo).  
 
{| class="wikitable"
 
{| class="wikitable"
 
|-
 
|-
−
| Například máme jablko, pokud jej sníme je zuživatelnou věcí, ale pokud máme jablko jako vzor pro malíře, je věcí nezuživatelnou a můžeme ji k tomuto účelu oppakovaně používat.  
+
| Například máme jablko. Pokud je sníme, je zuživatelnou věcí, ale pokud máme jablko jako vzor pro malíře, je věcí nezuživatelnou a můžeme ji k tomuto účelu opakovaně použít. Obdobně je to s jablkem na výstavu.  
 
|}
 
|}
−
'''PENÍZE'''? - Peníze jsou věcí zuživatelnou pokud je používám při směně za jinou věc. Jsou také věcí nezuživatelnou, pokud si je půjčím, abych se s nimi mohl chlubit před ostatními a poté je vrátím.  
+
'''PENÍZE'''? - Peníze jsou věcí zuživatelnou, pokud je používáme při směně za jinou věc. Vzácně mohou být použity i jako nezuživatelné, pokud si je půjčíme, abychom se jimi mohl chlubit před ostatními, a poté je nepoužité vrátíme.  
  
−
=== věci speciální a věci genericky určené ===
+
=== Věci speciální a věci genericky určené ===
  
−
Někdy také věci zastupitelné a nezastupitelné  nebo věci druhové a speciální.
+
U věcí generických (genus = druh) je rozhodující, že je můžeme počítat, vážit nebo měřit. Př. víno, obilí, zlato, olej nebo peníze.  
−
U věcí generických je rozhodující, že je můžeme počítat, vážit nebo měřit. Př. víno, obilí, zlato, olej nebo peníze.  
+
Věci speciální jsou věci, které jsou individuální, ojedinělé, jako je konkrétní prsten prsten, otrok Seius, obraz od určitého malíře. <ref>Tamtéž, str.87</ref>
−
Věci speciální jsou věci, které jsou individudální. Jako je prsten, otrok Seius, obraz. <ref>Tamtéž, str.87</ref>
+
Tento rozdíl je významný hlavně u smluv, např. při půjčce a výpůjčce je rozdíl v tom, zda půjčujeme věc generickou, nebo species. Ne každá species musí být nezastupitelná, a ne každá generická věc zastupitelná. Např. pokud si koupíme otroka od Gaia, který má jen jediného otroka, je onen otrok species (jeden konkrétní otrok). Uzavřu-li však kupní smlouvu se Seiou, který má na prodej desítky otroků, pak  obecné ustanovení v kupní smlouvě o otrokovi je generické (tj. kterýkoli otrok), pokud neuvedeme speciální znaky, kterými by byl otrok individualizován.
−
Význam je hlavně pro smlouvy. Pro některé smlouvy lze použít pouze speciální nebo pouze genericky určené věci.
 
  
−
=== věci dělitelné a nedělitelné ===
+
=== Věci dělitelné a nedělitelné ===
  
 
Věci dělitelné lze rozdělit na jednotlivé části, které se stávají samostatnými věcmi a neztrácejí svou cenu. Dělitelné jsou pozemky, látky nebo peníze.
 
Věci dělitelné lze rozdělit na jednotlivé části, které se stávají samostatnými věcmi a neztrácejí svou cenu. Dělitelné jsou pozemky, látky nebo peníze.
−
Nedělitelné věci jsou otroci, květiny, zvířata atd.  
+
Nedělitelné věci při rozdělení svou hospodářskou užitnost ztrácejí: otroci, zvířata atd.  
−
Toto rozdělení je důležité pro vlastnické právo. Pokud dělitelnou věc získá více lidí, věc se rozdělí, nevznikne mezi nimi spoluvlastnický vztah. Důležité zejména při nabytí peněžitého dluhu.
+
Toto rozdělení je důležité pro vlastnické právo. Pokud dělitelnou věc získá více lidí, věc se rozdělí, nevznikne mezi nimi spoluvlastnický vztah. Projeví se to jako důležité zejména při nabytí peněžitého dluhu.
  
−
=== věci mancipační a nemancipační ===
+
=== Věci mancipační a nemancipační ===
  
−
Dělení ztratila význam za Justiniána v 6.století. Věci mancipační zahrnovaly všechny věci základního hospodářského významu pro zemědělskou usedlost staré římské rodiny. 1) pozemky na italské půdě 2)otroky 3) domácí zvířata, která tahají nebo nosí na hřbetě 4) pozemkové služebnosti. Pro převod byly nutné formální a ceremoniální formy. Mezi tyto formy řadíme tzv. [[mancipatio]] a [[injurecesse|injurecessi]].
+
Dělení ztratilo význam za Justiniána v 6.století (Justinián toto dělení zrušil). Do té doby však věci mancipační zahrnovaly vyjmenované věci základního hospodářského významu pro zemědělskou usedlost staré římské rodiny, tj. 1) pozemky na italské půdě, 2) otroky, 3) čtyřnohá domácí zvířata, která tahají nebo nosí na hřbetě, 4) pozemkové služebnosti k pozemkům na italské půdě. Pro převod u nich byly nutné formální a ceremoniální úkony. Mezi tyto formy řadíme tzv. [[mancipatio]] a [[injurecesse|injurecessi]].
−
Nemancipační věci takové formy k předání nepotřebovaly, pouze se předaly z ruky do ruky. Předávaly se tzv.tradicí (''traditio'')  
+
Nemancipační věci takové formy k převodu nepotřebovaly, pouze se předaly z ruky do ruky. Předávaly se tzv. tradicí (''traditio'').
  
 
{| class="wikitable"
 
{| class="wikitable"
 
|-
 
|-
−
! Ukázka z učebnice Gaius - 2.komentář
+
! Ukázka z Gaiovy Učebnice, 2. komentář
 
|-
 
|-
−
| 14a. Je však i jiné rozdělení rozdělení věcí: jsou totiž buď (věci) mancipační anebo nemancipační. Mancipační jsou třeba tyto: pozemek na italské půdě, dále stavby na italské půdě, dále otroci a ty zvířata, která se dají zkrotit jhem či sedlem, jako hovězí dobytek, koně, mezci, osli, také služebnosti pozemků venkovských. Služebnosti pozemků venkovských jsou však (věci) nemancipační.  
+
| 14a. Je však i jiné rozdělení věcí: jsou totiž buď (věci) mancipační anebo nemancipační. Mancipační jsou třeba tyto: pozemek na italské půdě, dále stavby na italské půdě, dále otroci a ty zvířata, která se dají zkrotit jhem či sedlem, jako hovězí dobytek, koně, mezci, osli, také služebnosti pozemků venkovských. Služebnosti pozemků městských jsou však (věci) nemancipační.  
−
 
 
−
15. Nemancipační věcí jsou také pozemky stipendijní a tributní (tj.provinční). Je ale otázka, jak se má rozumět tomu, když jsme řekli, že mancipační jsou ta zvířata, která se dají zkrotit: nezkrotí se totiž hned, jak se narodila. A učitelé naší školy se tedy domnívají, že mancipační věcí se stávají hned, jak se narodila. Naproti tomu Nerva a Proculus a ostatní stoupenci druhé školy se domnívají, že mancipační  věcí se stávají až tehdy, když byla zkrocena...........<ref>Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Brno: Doplněk, 1993. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-210-0766-4, str.79</ref>
 
  
 +
15. Nemancipační věcí jsou také pozemky stipendijní a tributní (tj. provinční). Je ale otázka, jak se má rozumět tomu, když jsme řekli, že mancipační jsou ta zvířata, která se dají zkrotit: nezkrotí se totiž hned, jak se narodila. A učitelé naší školy se tedy domnívají, že mancipační věcí se stávají hned, jak se narodila. Naproti tomu Nerva a Proculus a ostatní stoupenci druhé školy se domnívají, že mancipační  věcí se stávají až tehdy, když byla zkrocena...........<ref>Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Přeložil Jaromír Kincl. Brno: Doplněk 1993. Edice učebnic PF MU v Brně. ISBN 80-210-0766-4, str. 79.</ref>
  
 
|}
 
|}
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
 +
<references />

Verze z 25. 3. 2018, 09:49

Věc (res) je objektem (předmětem) římského práva. Věci dělíme dělíme na živé (zvířata) a neživé. Mezi objekty římského práva řadíme i otroky. Vzhledem k modernímu právu, které na otroky nahlíží jako na fyzické osoby, nalezneme výklad o otrocích mezi subjekty římského práva. Musíme také přihlédnout ke snaze vyrovnat velké rozdíly mezi římským právem, které označuje otroky za věci, a realitou, kdy římští občané vnímali otroky jako bytosti mající inteligenci.

Res - VěciĎ

Věcí může být za jistých okolností (při ztrátě svobody) i člověk = otrok. Věc je hmotný či nehmotný celek, který je prostorově vymezitelný, samostatný, ocenitelný a lidskými silami ovladatelný, ať už je živý nebo neživý.[1] Za věc je vždy považován samostatný celek, nikoli její části (tzv. součásti věci - sdílejí osud věci hlavní). Římské právo znalo i věci nehmotné, např. pohledávku.

Př. strom je objektem práva, jeho plody však objektem práva nebudou do té doby, než se oddělí od věci hlavní.
  1. Věc jednoduchá - přirozený celek, jako otrok nebo kámen, při jehož rozdělení by došlo ke snížení nebo likvidaci užitné hodnoty věci.
  2. Věc složitá - věc složena z rozložitelných částí/součástí, jako dům nebo kniha, složitá věc je předmětem jednoho práva, dokud drží pohromadě. Pokud se části rozdělí, stává se každá část samostatným předmětem práva.
Př. Do plechové obroučky, která patří Gaiovi, je vsazen vzácný briliant, který patří Luciovi. Spojením vznikne jedna věc - prsten s briliantem. Podle pravidel římského práva o nadřazenosti věci hlavní (tj. té, která určuje hospodářský účel věci) je vlastníkem prstenu Gaius. Lucius má nárok uplatňovat své vlastnické právo až po oddělení briliantu od obroučky. Luciovo vlastnictví fakticky nikdy nezaniklo, pouze se stalo latentním. Mohl tedy podat žalobu a vynutit si oddělení.[2]

3. Věc hromadná - soubor věcí jednoduchých, které byly lidskou vůlí určeny ke společnému užívání. Typicky se jedná o stádo krav nebo sbírku knih. Každá z těchto věcí může mít svůj samostatný právní osud, nejsou pevně spojeny, ale užívají se společně, což často i zvyšuje cenu celku (kolekce knih má větší hodnotu než jednotlivé knihy). Jako celek se tedy mohou i převádět, tvoří v tu chvíli jednu věc. Justinián vytvořil pravidlo, podle kterého postačilo prokázat vlastnické právo k více než 1/2 předmětů z věci hromadné a celé vlastnické právo bylo přiznáno tomuto vlastníkovi.

Příslušenství - tzv. pertinence

Samostatné věci, které jsou určeny ke zlepší užívání věcí jiných, např. klíč od skříně, poklop od studny nebo obal na knihu. Dveře splní svou hospodářskou funkci i bez klíče, ale díky klíči je bude moci vlastník i zamykat, čímž se využitelnost zlepší.

Co není věcí

Za věc nebyla považována nebeská tělesa, Slunce, tělo svobodného občana ani jednotlivé části lidského těla.[3] Obecně tedy platilo, že pokud věc nenaplňovala některou z charakteristik (např. Slunce není ovladatelné lidskými silami), nemůže patřit do kategorie věcí.

Cena věci

Cena věcí se odhadovala (byla estimační [aestimatio znamená v latině ocenění]), v případě sporu ji stanovil soud), nejčastěji těmito třemi způsoby:

  1. verum rei pretium - opravdová cena, tj. takovou, jakou má věc pro většinu lidí v daném čase a místě;
  2. interesse - cena vyšší, určená podle konkrétního zájmu jednotlivce, např. podle významu, kterou má věc pro jeho podnikání;
  3. pretium affectionis - cena obliby, př. drobná mince, kterou vlastník dostal od své umírající matky.

Jen po velmi krátký čas byly ceny věcí dány úředně, za císaře Diocleciána[4].

Res extra commercium

Res extra commercium = věci vyloučené z právního obchodu. Věci vyloučené jsou res sacrae, sanctae a religiosae.

2. Základní rozdělení věcí se tedy uvádí do dvou skupin: jedny jsou totiž práva božského, druhé lidského. 3. Božského práva jsou napříkald "res sacrae" (věci posvátné) a "res religiosae" (věci zasvěcené)[5]
  1. res sacrae - věci posvátné - chrámy, modlitebny, kostely, věci pro náboženské účely;
  2. res religiosae - věci zasvěcené - pozemky, kde leží pohřbení lidé (bez ohledu, zda byli svobodní nebo otroci);
  3. res sanctae - věci svaté/nedotknutelné - městské hradby, vstupní brány.

Změny nastaly v pozdní době císařské, kdy bylo uznáváno soukromé vlastnictví kostelů i bohoslužebných předmětů.

Justinián povolil prodej posvátných věcí za účelem vykoupení římským občanů ze zajetí/otroctví.

Další kategorie věcí vyloučených z právního obchodu:

  1. res omnium communes - věci všem lidem společné - vzduch, dešťová nebo říční tekoucí voda, moře a mořský břeh do výše nejvyššího přílivu. Chaty postavené přímo u moře nebyly v soukromém vlastnictví.
  2. res extra commercium - věci veřejné - veřejné cesty, náměstí, divadla --> volné svobodné užívání pro všechny bez rozdílu.

Vody stojaté, rybníky a jezera nebyly z právního obchodu vyloučeny, patřily vlastníkům pobřežních pozemků.[6]

Res in commercium - rozdělení:

Věci movité a nemovité

Věci movité vylučujeme ze skupiny věcí nemovitých (= jsou to všechny věci, které nejsou nemovité). Proto je třeba znát hlavně definici věcí movitých. Věci nemovité jsou pozemky a věci pevně s nimi spojené (zakořeněné stromy, postavené budovy, ploty). Sloveso moveo (movere) značí v latině "hýbat", tedy jako pomůcku můžeme použít movitosti = lze s nimi hýbat, nemovitosti = nelze s nimi hýbat. Je to však pouze pomůcka, podstatná je definice nemovitých věcí. Pozn. K pozemku náleží kolmý nekonečný prostorový sloupec nad hranicemi pozemku, i pod hranicemi do nitra země.[7] Proto např. u hraničního domu nemůže vlastník stavět svůj balkon nad pozemkem svého souseda (zasáhl by do jeho vlastnického prostoru), aniž by si nechal zřídit služebnost.

Věci zuživatelné a nezuživatelné

Rozlišení podle toho, zda se věc užíváním mění, ničí nebo zaniká. Zuživatelné jsou věci, které užitím spotřebujeme (typicky potraviny). Nezuživatelné věci se běžným používáním nespotřebovávají nebo jen velmi pomalu; např. skříň, kniha, kůň. Mimo tyto dvě kategorie rozeznáváme i věci opotřebitelné, jichž jedním použitím viditelně ubude, ale ještě nezaniknou (křída, mýdlo).

Například máme jablko. Pokud je sníme, je zuživatelnou věcí, ale pokud máme jablko jako vzor pro malíře, je věcí nezuživatelnou a můžeme ji k tomuto účelu opakovaně použít. Obdobně je to s jablkem na výstavu.

PENÍZE? - Peníze jsou věcí zuživatelnou, pokud je používáme při směně za jinou věc. Vzácně mohou být použity i jako nezuživatelné, pokud si je půjčíme, abychom se jimi mohl chlubit před ostatními, a poté je nepoužité vrátíme.

Věci speciální a věci genericky určené

U věcí generických (genus = druh) je rozhodující, že je můžeme počítat, vážit nebo měřit. Př. víno, obilí, zlato, olej nebo peníze. Věci speciální jsou věci, které jsou individuální, ojedinělé, jako je konkrétní prsten prsten, otrok Seius, obraz od určitého malíře. [8] Tento rozdíl je významný hlavně u smluv, např. při půjčce a výpůjčce je rozdíl v tom, zda půjčujeme věc generickou, nebo species. Ne každá species musí být nezastupitelná, a ne každá generická věc zastupitelná. Např. pokud si koupíme otroka od Gaia, který má jen jediného otroka, je onen otrok species (jeden konkrétní otrok). Uzavřu-li však kupní smlouvu se Seiou, který má na prodej desítky otroků, pak obecné ustanovení v kupní smlouvě o otrokovi je generické (tj. kterýkoli otrok), pokud neuvedeme speciální znaky, kterými by byl otrok individualizován.

Věci dělitelné a nedělitelné

Věci dělitelné lze rozdělit na jednotlivé části, které se stávají samostatnými věcmi a neztrácejí svou cenu. Dělitelné jsou pozemky, látky nebo peníze. Nedělitelné věci při rozdělení svou hospodářskou užitnost ztrácejí: otroci, zvířata atd. Toto rozdělení je důležité pro vlastnické právo. Pokud dělitelnou věc získá více lidí, věc se rozdělí, nevznikne mezi nimi spoluvlastnický vztah. Projeví se to jako důležité zejména při nabytí peněžitého dluhu.

Věci mancipační a nemancipační

Dělení ztratilo význam za Justiniána v 6.století (Justinián toto dělení zrušil). Do té doby však věci mancipační zahrnovaly vyjmenované věci základního hospodářského významu pro zemědělskou usedlost staré římské rodiny, tj. 1) pozemky na italské půdě, 2) otroky, 3) čtyřnohá domácí zvířata, která tahají nebo nosí na hřbetě, 4) pozemkové služebnosti k pozemkům na italské půdě. Pro převod u nich byly nutné formální a ceremoniální úkony. Mezi tyto formy řadíme tzv. mancipatio a injurecessi. Nemancipační věci takové formy k převodu nepotřebovaly, pouze se předaly z ruky do ruky. Předávaly se tzv. tradicí (traditio).

Ukázka z Gaiovy Učebnice, 2. komentář
14a. Je však i jiné rozdělení věcí: jsou totiž buď (věci) mancipační anebo nemancipační. Mancipační jsou třeba tyto: pozemek na italské půdě, dále stavby na italské půdě, dále otroci a ty zvířata, která se dají zkrotit jhem či sedlem, jako hovězí dobytek, koně, mezci, osli, také služebnosti pozemků venkovských. Služebnosti pozemků městských jsou však (věci) nemancipační.

15. Nemancipační věcí jsou také pozemky stipendijní a tributní (tj. provinční). Je ale otázka, jak se má rozumět tomu, když jsme řekli, že mancipační jsou ta zvířata, která se dají zkrotit: nezkrotí se totiž hned, jak se narodila. A učitelé naší školy se tedy domnívají, že mancipační věcí se stávají hned, jak se narodila. Naproti tomu Nerva a Proculus a ostatní stoupenci druhé školy se domnívají, že mancipační věcí se stávají až tehdy, když byla zkrocena...........[9]

Odkazy

  1. ↑ KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin, SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. 2. dopl. a přeprac. vydání. Praha: C.H. Beck 1997; str. 86, ISBN 80-717-9031-1.
  2. ↑ Tamtéž, str.83
  3. ↑ Tamtéž, str.84
  4. ↑ Tamtéž, str.84
  5. ↑ Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Přeložil Jaromír Kincl. Brno: Doplněk 1993. Edice učebnic PF MU v Brně, str.77, ISBN 80-210-0766-4.
  6. ↑ KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin, SKŘEJPEK, Michal: Římské právo. 2. dopl. a přeprac. vydání. C.H. Beck: Praha 1997; str.85, ISBN 80-717-9031-1.
  7. ↑ Tamtéž, str.86.
  8. ↑ Tamtéž, str.87
  9. ↑ Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Přeložil Jaromír Kincl. Brno: Doplněk 1993. Edice učebnic PF MU v Brně. ISBN 80-210-0766-4, str. 79.
Autoři článku: Valerie.Lukas (Valerie Lukášová), Chimera, Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Věc_v_římském_právu&oldid=56147“