Pracovní poměr: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Pracovní smlouva)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
Pracovní poměr je vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je nutno jej odlišovat od služebního poměru, který se řídí [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-234 jiným právním předpisem] a do nějž vztupují zpravidla policisté, vojáci z povolání apod..
 
Pracovní poměr je vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je nutno jej odlišovat od služebního poměru, který se řídí [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-234 jiným právním předpisem] a do nějž vztupují zpravidla policisté, vojáci z povolání apod..
  
== [[Vznik pracovního poměru]] ==
+
== Vznik pracovního poměru ==
 
 
 
Vznik pracovního poměru je upraven ust. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262#cast2 § 33 a násl, 262/2006 Sb., Zákoníku práce.]  Zákoník práce zná 2 způsoby vzniku pracovního poměru a to:
 
Vznik pracovního poměru je upraven ust. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262#cast2 § 33 a násl, 262/2006 Sb., Zákoníku práce.]  Zákoník práce zná 2 způsoby vzniku pracovního poměru a to:
 +
* pracovní smlouvou
 +
* jmenováním
  
1. pracovní smlouvou
+
=== Pracovní smlouva ===
 
+
''Podrobně na [[Pracovní smlouva]].''
2. jmenováním
 
 
 
=== [[Pracovní smlouva]] ===
 
 
  
 
Již první odstavec ust. § 33 říká, že ''"Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak."''. Zde je nutné si uvědomit, že smlouva je právním jednáním alespoň 2 osob. Na pracoví smlouvy se subsidiárně (podpůrně) použijí ustanovení OZ. Konkrétně pak ustanovení části IV., ale i jiných částí. Esenciálním principem OZ a vůbec kontraktací je autonomie vůle. Ta plyne nejen z OZ, ale táké z Listiny základních práv a svobod čl. 2 odst. 3. Ve vztazích vznikajících z pracovních smluv nebo jmenováním je však princip autonomie vůle výrazně omezen. Narozdíl od OZ je úprava pracovního práva spíše kogentní. Důvodem je ochrana zaměstnance jako slabší smluvní strany. Takové postavení přiznává zaměstnanci ZP     
 
Již první odstavec ust. § 33 říká, že ''"Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak."''. Zde je nutné si uvědomit, že smlouva je právním jednáním alespoň 2 osob. Na pracoví smlouvy se subsidiárně (podpůrně) použijí ustanovení OZ. Konkrétně pak ustanovení části IV., ale i jiných částí. Esenciálním principem OZ a vůbec kontraktací je autonomie vůle. Ta plyne nejen z OZ, ale táké z Listiny základních práv a svobod čl. 2 odst. 3. Ve vztazích vznikajících z pracovních smluv nebo jmenováním je však princip autonomie vůle výrazně omezen. Narozdíl od OZ je úprava pracovního práva spíše kogentní. Důvodem je ochrana zaměstnance jako slabší smluvní strany. Takové postavení přiznává zaměstnanci ZP     
  
==== [[Obsah pracovní smlouvy]] ====
+
=== Jmenování ===
 +
''Podrobně na [[Jmenování]].''
  
Obsah pracovní smlouvy je vymezen ust. § 34 zákoníku práce.V první řadě je nutné si uvědomit, že zákonodárce jasně stanovuje formu pracovní smlouvy, když uvádí v odst. 3. že smlouva musí být písemná. Co nám však zákon neříká je, že porušením této povinnosti nedochází k neplatnosti smlouvy, ale pouze k porušení povinností ze strany zaměstnavatele.<ref>JOUZA Ladislav, Nový občanský zákoník a vznik pracovního poměru, Bulletin advokacie "http://www.bulletin-advokacie.cz/novy-obcansky-zakonik-a-vznik-pracovniho-pomeru?browser=mobi"</ref> Požadavek písemné formy je jednoznačně určen k ochraně zaměstnance. Pokud by totiž nedostatek formy způsoboval neplatnost smlouvy, mohlo by to vést ke zneužívání ze strany zaměstnavatele. <ref>Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce</ref>
+
Dalším způsobem je jmenování. Ust. § 33 v odstavci druhém uvádí, že menováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem a pokud zvláštní právní
 
+
nestanoví tak zákon přímo uvádí, kdy musí být pracovní poměr založen s
Zákoník práce ve výše citovaném ustanovení uvádí, co jsou to [[podstatné náležitosti pracovní smlouvy]], když uvádí, že smlouva musí obcsahovat:
 
 
 
a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
 
 
 
b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána,
 
  
c) den nástupu do práce.
+
== Změna ==
 +
''Podrobně na [[Změna pracovního poměru]].''
  
 +
Změnou pracovní smlouvy lze, jak jednostranně tak oboustranně, pracovní poměr dodatečně upravovat.
  
 +
== Skončení ==
 +
''Podrobně na [[Skončení pracovního poměru]].''
  
=== Jmenování ===
+
Skončit pracovní poměr lze pouze vymezenými zpsůoby a z důvodů uvedených v zákoně.
  
Dalším způsobem je jmenování. Ust. § 33 v odstavci druhém uvádí, že menováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem a pokud zvláštní právní
 
nestanoví tak zákon přímo uvádí, kdy musí být pracovní poměr založen s
 
 
<references />
 
<references />

Aktuální verze z 12. 12. 2019, 12:28

Pracovní poměr je vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je nutno jej odlišovat od služebního poměru, který se řídí jiným právním předpisem a do nějž vztupují zpravidla policisté, vojáci z povolání apod..

Vznik pracovního poměru

Vznik pracovního poměru je upraven ust. § 33 a násl, 262/2006 Sb., Zákoníku práce. Zákoník práce zná 2 způsoby vzniku pracovního poměru a to:

  • pracovní smlouvou
  • jmenováním

Pracovní smlouva

Podrobně na Pracovní smlouva.

Již první odstavec ust. § 33 říká, že "Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.". Zde je nutné si uvědomit, že smlouva je právním jednáním alespoň 2 osob. Na pracoví smlouvy se subsidiárně (podpůrně) použijí ustanovení OZ. Konkrétně pak ustanovení části IV., ale i jiných částí. Esenciálním principem OZ a vůbec kontraktací je autonomie vůle. Ta plyne nejen z OZ, ale táké z Listiny základních práv a svobod čl. 2 odst. 3. Ve vztazích vznikajících z pracovních smluv nebo jmenováním je však princip autonomie vůle výrazně omezen. Narozdíl od OZ je úprava pracovního práva spíše kogentní. Důvodem je ochrana zaměstnance jako slabší smluvní strany. Takové postavení přiznává zaměstnanci ZP

Jmenování

Podrobně na Jmenování.

Dalším způsobem je jmenování. Ust. § 33 v odstavci druhém uvádí, že menováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem a pokud zvláštní právní nestanoví tak zákon přímo uvádí, kdy musí být pracovní poměr založen s

Změna

Podrobně na Změna pracovního poměru.

Změnou pracovní smlouvy lze, jak jednostranně tak oboustranně, pracovní poměr dodatečně upravovat.

Skončení

Podrobně na Skončení pracovního poměru.

Skončit pracovní poměr lze pouze vymezenými zpsůoby a z důvodů uvedených v zákoně.


Autoři článku: Jkrempl (Jaroslav Krempl), T