Právní status člena Parlamentu

Právního statusu poslanců a senátorů má 2 povahy, a to povahu mandátu a povahu Sboru. Tímto se právní status členů Parlamentu liší od právního statusu členů zastupitelstev územních samosprávných celků. Pod pojmem mandát se rozumí pověření určité osoby zastupovat voliče ve funkci poslance nebo senátora.

Vznik mandátu

Mandát vzniká zvolením v parlamentních volbách (čl. 16 an. Ústavy) a poslanecká a senátorská místa jsou obsazovány konkrétními občany ČR. Za den zvolení se považuje až druhý den voleb. Podle čl. 23 Ústavy člen Parlamentu musí složit slib na první schůzi komory, které se účastní. Slib zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Mandát nevzniká slibem, ale aktem zvolení. Neplnění povinností ze slibu není bezprostředně sankcionováno.

Charakter mandátu

Mandát poslance či senátora je mandát volný, protože poslanec není vázán odpovědností občanům ani politickým subjektům, ale je vázán pouze svým svědomím podle čl. 26 Ústavy. Z něj také plyne, že poslanci a senátoři musejí vykonávat svůj mandát osobně a nemohou se nechat zastupovat. Mandát je inkompatibilní s výkonem funkcí prezidenta, soudce či další funkce, kterou stanoví zákon (čl. 22. odst. 1 Ústavy) a také s výkonem funkce v druhé komoře Parlamentu podle čl. 21 Ústavy. Nejedná se ale o inelegibilitu (nevolitelnost), protože podle čl. 22 odst. 2 Ústavy zaniká mandát poslance nebo senátora dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s výkonem funkce poslance či senátora. Dalšími neslučitelnými funkce jsou podle zákona č. 159/2006 Sb. funkce na ministerstvu nebo jiném správním úřadu, na státním zastupitelství nebo soudu,v bezpečnostních sborech, ozbrojených silách, Nejvyšším kontrolním úřadu, Kanceláři prezidenta republiky, Kanceláři Poslanecké sněmovny, Kanceláři Senátu, státních fondech a v Kanceláří veřejného ochránce práva. Mandát člena Parlamentu je slučitelný s členstvím ve vládě, ale tento člen nesmí vykonávat žádné funkce v komorách, ani být členem výboru, komise nebo vyšetřovací komise (čl. 32 Ústavy).

Volební zákon upravuje instituci náhradníka poslance, který nastupuje na jeho místo, jakmile mandát zanikne. Je to tedy potenciálně zvolený zástupce, který se bude moci ujmout funkce, pokud zanikne mandát prvně zvoleného poslance.

Zánik mandátu

Důvody zániku mandátu jsou taxativně vymezeny v čl. 25 Ústavy. Mandát zaniká:

• odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou
• uplynutím volebního období
• vzdáním se mandátu – osobně na schůzi nebo doručením notářského zápisu o vzdání se mandátu
• ztrátou volitelnosti – důvodem ztráty volitelnosti může být např. ztráta občanství nebo omezení svéprávnosti
• u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny
• vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22 Ústavy

Práva uvnitř sněmovny

Členové Parlamentu mají právo účastnit se jednání a rozhodování komory a jejích orgánů. Zároveň je ale poslanec nebo senátor povinen účastnit se schůzí komory a orgánů, do nichž byl zvolen. Pokud se nemůže zúčastnit schůze, musí se omluvit předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde. Nepřítomnost či neomluvení ale není nijak sankcionováno. Jedním ze základních práv je volební právo do orgánů Poslanecké sněmovny (toto právo se nevztahuje na předsedu a místopředsedy Poslanecké sněmovny a taktéž členy vlády při volbách výborů. Totéž platí i pro složení senátních výborů a komisí.

Dále mají právo vystoupit k věci, podávat pozměňovací návrhy k pořadu jednání, proceduře, předloženým návrhům, právo ověřit své vystoupení v záznamu. Dále mají právo předkládat návrhy zákonů (senátoři ne, pouze Senát jako celek).

Jednací řád Poslanecké sněmovny a Jednací řád Senátu upravuje právo poradního hlasu při jednání výborů, jichž není poslanec nebo senátor členem.

Poslanci dále mají právo podávat skupinové návrhy s ostatními poslanci (např. návrh na vyslovení nedůvěry vládě).

Práva vůči jiným státním orgánům

Jedná se o právo na informaci, právo na intervenci a právo na interpelaci.

Právo na intervenci spočívá a nepřímo upraveno v podobě žádosti o informace a vysvětlení, interpelací a v existenci zvláštního petičního výboru.

Právo na informaci znamená, že poslanci a senátoři mohou žádat od členů vlády (ale i vedoucích ostatních ústředních orgánů a vedoucích dalších státních orgánů) informace, vysvětlení a podklady pro výkon poslanecké funkce. Členové vlády nebo vedoucí jsou povinni je poskytnout do 30 dnů. Výjimkou je pouze povinnost mlčenlivosti nebo zákaz jejich zveřejnění.

Interpelace je výzva ke složení účtů z činnosti vlády nebo člena vlády ve formě kvalifikovaného dotazu. Rozlišujeme interpelace ústní a písemné. Podle čl. 53 Ústavy má každý poslanec právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti a interpelovaní členové vlády jsou povinni odpovědět do 30 dnů (zejména interpelace písemné). Na ústní interpelace se odpovídá zpravidla bezprostředně po jejím přednesení.

Právo vytvářet poslanecká sdružení

Poslanci a senátoři mají právo se sdružovat v poslaneckých nebo senátorských klubech, v zásadě podle politické strany, za kterou kandidovali ve volbách. Toto sdružování umožňuje efektivní prosazování zájmů v Parlamentu. Poslanec nebo senátor může být členem pouze jednoho klubu a každá politická strana smí utvořit maximálně jeden klub. K ustavení klubu jsou potřeba minimálně 3 poslanci (5 senátorů) a kluby se mohou slučovat.