Právní oblasti - ius gentium, ius honorarium a ius civile

Dělení právním oblastí je jedno z mnoha možných dělení práva, nejen římského. Viz. Dělení práva v římském právu V římském právu rozdělujeme tří, případně čtyři hlavní právní oblasti. První je ius gentium, vytvořené pro Římany a cizince nebo cizince na území Říma. Dalším je ius honorarium, neboli právo tvořeno lidovými shromážděními. Třetí právní oblastí je ius civile, právo tvořeno pro občany Říma. Jako čtvrtou oblast práva bychom mohli zařadit také ius naturale (právo přirozené).

  Ulpianus: "Právo společné všem lidem, ale i všem ostatním živočichům.'

IUS HONORARIUM

Právo honorární, latinsky ius honorarium, je právo vycházející ze soudní praxe a ediktů praetorů, kurulských aedilů. Ačkoli bylo lidové shromáždění jediným zákonodárcem, vzniklo mnoho norem i činností praetora nebo kurulského aedila.

V rámci soukromého soudního řízení má praetor za úkol posoudit zda je věc žalovatelná, nabídnout seznam soudců nebo jej zvolit, provést litiskontestaci (určení právního základu sporu) a předložit návrh řešení danému soudci. S výojem společnosti se ale začaly objevovat věci, které neměli oporu v zákoně. Tento moment využil praetor k rozšíření svých pravomocí a věc řeší pomocí aeguitas (=smysl pro vyšší spravedlnost) Další činností praetora je vydávání ediktů. Každý praetor po nástupu do funkce vydal svůj vlastní edikt. Edikt měl platnost pouze rok.

K ukončení vývoje honorárního práva a vydávání ediktů došlo vydáním Věčného Hadriánova ediktu v roce 129 n.l.