Odkaz

Z Iurium Wiki

Verze z 13. 5. 2022, 16:58, kterou vytvořil MD (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „'''Odkaz''' (legát, lat. ''legatum''), jakožto významný institut dědického práva, je projevem zásady respektování autonomie vůle zůstavitele. P…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Odkaz (legát, lat. legatum), jakožto významný institut dědického práva, je projevem zásady respektování autonomie vůle zůstavitele. Podle definice občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále také jen „OZ“) se odkazem odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva.[1] Zřízení odkazu zůstavitel učiní v pořízení pro případ smrti, tedy v dědické smlouvě, závěti či dovětku,[2] a to tak, že určité osobě nařídí, aby odkazovníku vydala předmět odkazu.[3]

Odkazem může být jakákoliv věc, která má pro odkazovníka určitou hodnotu či význam, může se jednat o věc movitou i nemovitou, o právo, pohledávku, prominutí dluhu, služebnost...[4] Zároveň není podstatné, zda jde o věc z pozůstalosti, z vlastního majetku osoby, jež je odkazem obtížená, nebo o věc, kterou má tato osoba pro odkazovníka obstarat.[4] Za odkaz se také považuje darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije (pokud se dárce nevzdal práva dar odvolat).[5]

Odkaz není dědickým titulem, protože se jím nepovolávají dědicové.

Obtížení odkazem

Obtíženými odkazem jsou ti, kterým zůstavitel nařídil, aby odkazovníku vydali předmět odkazu. Taková osoba musí mít sama z pozůstalosti prospěch, je tedy dědicem, případně odkazovníkem (pak by se jednalo o pododkaz).[4] Povinnost splnit odkaz nemůže být uložena nepominutelnému dědici, neboť jeho povinný díl musí zůstat zcela nezatížen.[6]

Je-li dědiců více, připadají odkazy k tíži všem dědicům podle jejich podílů. To platí i v případě, kdy odkázaná věc patří pouze jednomu ze spoludědiců. Naopak se toto pravidlo nevztahuje na situaci, kdy zůstavitel zvlášť přikáže splnění odkazu jednotlivému spoludědici (případně několika) či odkazovníku.[7]

  1. § 1477 odst. 1 občanského zákoníku
  2. Ronovská, K., Dobrovolná, E., Lavický, P. Úvod do soukromého práva: zvláštní část. Brno: Česká společnost pro civilní právo procesní, 2017, s. 53.
  3. § 1594 odst. 1 občanského zákoníku
  4. 4,0 4,1 4,2 Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo: kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního, procesního a mezinárodního: praktická příručka. Praha: Leges, 2019, s. 20.
  5. § 1594 odst. 2 občanského zákoníku
  6. § 1644 odst. 1 občanského zákoníku
  7. § 1597 občanského zákoníku
Autoři článku: MD