Jmenování

Tahle stránka je v procesu vytváření v rámci předmětu MVV287K Encyklopedická práce. Děkuji, že stránku needitujete.

Jmenování je jedinou alternativou k pracovní smlouvě, jak založit pracovní poměr. Oproti smlouvě je jmenování jednostranný právní úkon, při kterém však jmenovaný (zaměstnanec) musí souhlasit s uvedením do funkce. Institut jmenování vznikl na základě potřeby rychle reagovat na klíčové personální změny. V zákoníku práce je taxativně uveden výčet zaměstnanců, kteří musejí být jmenování (§ 33/3). Jedná se o vedoucí pozice, zejména v případě, kdy je zaměstnavatelem stát či jeho přidružený subjekt (státní podnik, státní fond, ad.)

Forma

Zákoník práce ani jiný právní předpis nestanovuje formu ani obsah jmenování. Z pravidla by měla být stanovena alespoň pracovní pozice a místo výkonu a datum nástupu do práce. Často bývá se jmenovanými uzavřena "manažerská smlouva", kde jsou upraveny mzdové a další pracovněprávní podmínky výkonu práce. Tato smlouva je inominátní (§ 4 OZ) a nezakládá pracovní poměr.

Obsah

Podrobně na Pracovní smlouva#Obsah.

Pracovní poměr může být založen na dobu určitou či neurčitou, platí obdobná pravidla jako u pracovní smlouvy.

Odvolání a vzdání se pozice

Zaměstnanec má kdykoliv právo se vzdát svého pracovního místa, stejně tak, jako ho může zaměstnavatel kdykoliv odvolat z jakéhokoliv důvodu, či bez jeho udání (§ 73/1). Oproti založení musí být odvolání/vzdání se písemné a musí být druhé straně doručeno. Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa pracovní poměr nekončí (Končí pouze v případě založení poměru jmenováním na určitou dobu.) ale vzniká povinnost zaměstnavateli navrhnout pro zaměstnance změnu pracovního zařazení. Institut odvolání a vzdání se pozice je možné sjednat i v soukromém sektoru a to u vedoucích zaměstnanců.

Skončení

Podrobně na Skončení pracovního poměru.

Skončit pracovní poměr založený jmenování je možné skončit stejnými způsoby jako ten, který byl založen pracovní smlouvou.