Dědická posloupnost: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru)
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 1: Řádek 1:
 
''Článek není kompletní, je teprve rozpracován.''
 
''Článek není kompletní, je teprve rozpracován.''
  
Dědická posloupnost je institut využívaný jak v právu římském tak v právu moderním. Slouží k určení toho, kdo z pozůstalých má nastoupit na místo [[Dědic|dědice]] jako první, popřípadě kdo má nastoupit místo něj, odmítne-li [[pozůstalost]] převzít první dědic. Odmítnout může i druhý a další "náhradník", vždy však nastupuje další v pořadí až dokud neodmítnou všechny osoby, které mají na [[dědictví]] nárok. Pokud všichni možní [[Dědic|dědici]] odmítnou, z [[Pozůstalost|pozůstalosti]] se stává [[odúmrť]] a po uspokojení všech pohledávek, které danou [[pozůstalost]] zatěžují, propadá státu. V dřívějších dobách se ale [[pozůstalost]] bez [[Dědic|dědice]] stávala věcí ničí (''res nullius''), a bylo možné ji vydržet - '''[[Vydržení v římském právu|usucapio]] pro herede'''.
+
Dědická posloupnost je institut sloužící k určení toho, kdo z pozůstalých má nastoupit na místo [[Dědic|dědice]] jako první v pořadí, popřípadě kdo má nastoupit místo něj, odmítne-li [[pozůstalost]] převzít první dědic. Odmítnout může i druhý a další "náhradník", vždy však nastupuje další v pořadí až dokud neodmítnou všechny osoby, které mají na [[dědictví]] nárok.  
  
Dědickou posloupnost v římském právu můžeme rozdělit na civilní '''(hereditas)''' a prétorskou '''(bonorum possesio)''' a ty dále na testamentární a intestátní.
+
Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic (tzv. odúmrť, § 1634 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
 
 
== Dědická posloupnost dle práva civilního - hereditas ==
 
Hereditas je starší ze dvou typů dědické posloupnosti které znalo římské právo. Vzniklo na základě římského práva civilního a zakládá na poměrně jednoduchých, avšak přísných pravidlech. Na rozdíl od
 
Civilní dědicové byli chránění žalobou '''hereditatis petitio''' která je v podstatě [[Rei vindicatio|vyndikací]] pozůstalosti. Jedná se tedy o věcnou civilní žalobu, která směřuje na vydání pozůstalosti. Aktivní legitimaci k této žalobě měl právoplatný dědic, pasivní pak ten, kdo byl držitelem pozůstalosti. Pokud žalovaný odmítal jednat, či pozůstalost vydat, mohla mu být pozůstalost odňata z držby pomocí interdiktu '''Quam hereditatem'''.
 

Verze z 25. 3. 2018, 08:36

Článek není kompletní, je teprve rozpracován.

Dědická posloupnost je institut sloužící k určení toho, kdo z pozůstalých má nastoupit na místo dědice jako první v pořadí, popřípadě kdo má nastoupit místo něj, odmítne-li pozůstalost převzít první dědic. Odmítnout může i druhý a další "náhradník", vždy však nastupuje další v pořadí až dokud neodmítnou všechny osoby, které mají na dědictví nárok.

Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic (tzv. odúmrť, § 1634 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Autoři článku: Zuzana Dudková, Osekatt (Filip Novotný), Diaz (David Hanzl)