Aplikace práva: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru)
m
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 9: Řádek 9:
 
* Lex posterior derogat priori
 
* Lex posterior derogat priori
 
* Lex specialit derogat generali
 
* Lex specialit derogat generali
 +
 +
* '''Zásada objektivní (materiální) pravdy'''- nelze použít nezákonné důkazy, vina musí být prokázána jednoznačně a nepochybně (⇒ zásada ''in dubio pro reo'', souvislost s presumpcí neviny)
 +
* '''Zásada legality'''- příslušné orgány činné v trestním řízení jsou povinny stíhat každou trestnou činnost, o níž se dozvědí. Důkazní břemeno nese stát
 +
 +
*
 +
* prvky '''zásady formální pravdy'''- výsledek procesu závisí na dodržení formálních náležitostí, postačuje určitá pravděpodobnost, že prokázané je pravdou
 +
* neplatí zde presumpce neviny ani zásada in dubio pro reo
 +
* narozdíl od trestního procesu jsou možné:
 +
** ''rozsudek pro uznání''- žalovaný přiznal vinu v plném rozsahu (⇒ většinou není třeba provádět důkazní řízení)
 +
** ''rozsudek pro zmeškání''- žalovaný bez řádné omluvy zmeškal první státní ⇒ je vyhověno žalobě
 +
* důkazní břemeno nese žalobce
 +
* žalobce je pánem sporu („''dominus litis''“)- disponuje žalobou i v průběhu řízení
 +
* '''zásada projednací'''- soud přihlíží jen k důkazům, navrženým stranami (nemusí ale provést všechny)
 +
*
 +
 +
* Důraz na objektivní pravdu
 +
* Neplatí zásada in dubio pro reo
 +
* Orgán řízení provádí z úřední povinnosti
 +
* Převážně písemný charakter
 +
* Rozdíly, mezi jednotlivými typy řízení
  
 
== Proces aplikace práva ==
 
== Proces aplikace práva ==
 
Proces je složitý a spojuje poznávací, logické, vyhodnocující a rozhodovací faktory myšlení. Je nutno zodpovědět dva druhy otázek, skutkové a právní.
 
Proces je složitý a spojuje poznávací, logické, vyhodnocující a rozhodovací faktory myšlení. Je nutno zodpovědět dva druhy otázek, skutkové a právní.
  
=== '''Zjištění skutkového stavu''' ===
+
=== Zjištění skutkového stavu ===
 
Orgány veřejné moci mají v této fázi povinnost zjistit objektivní pravdu. K tomu slouží dokazování, není- li skutečnost nahlížena bezprostředně.  
 
Orgány veřejné moci mají v této fázi povinnost zjistit objektivní pravdu. K tomu slouží dokazování, není- li skutečnost nahlížena bezprostředně.  
  
Řádek 36: Řádek 56:
 
** <u>Právní předpisy jiných států</u>
 
** <u>Právní předpisy jiných států</u>
  
=== '''Nalezení právní normy a její interpretace''' ===
+
=== Nalezení právní normy a její interpretace ===
 
Orgány veřejné moci kontrolují, zda se použitá právní norma nevymyká z časové, místní či osobní působnosti (zda jsou platné a účinné). Díle použité právní normy musí korespondovat s oficiálním zněním textu normy a s oficiálním výkladem tohoto textu. Pokud žádná norma není nalezena, lze v některých případech použít tzv. '''analogii'''. Postup je následující:
 
Orgány veřejné moci kontrolují, zda se použitá právní norma nevymyká z časové, místní či osobní působnosti (zda jsou platné a účinné). Díle použité právní normy musí korespondovat s oficiálním zněním textu normy a s oficiálním výkladem tohoto textu. Pokud žádná norma není nalezena, lze v některých případech použít tzv. '''analogii'''. Postup je následující:
 
# Zjištění situace, která právem není řešena a někdo se v ní domáhá spravedlnosti
 
# Zjištění situace, která právem není řešena a někdo se v ní domáhá spravedlnosti
Řádek 45: Řádek 65:
 
<u>Po nalezení právní normy, podle které bude případ posuzován, musí být tato právní norma [[Interpretace práva|interpretována]] tím, kdo právo aplikuje. Někdy zákon ponechává prostor pro uvážení okolností jednotlivých případů (diskreční pravomoc). Soudce je vázán zákony a může je vykládat. Správní orgány jsou ovšem vázány vnitřními předpisy a jsou povinny přihlížet k rozhodnutí vyšších soudů.</u>
 
<u>Po nalezení právní normy, podle které bude případ posuzován, musí být tato právní norma [[Interpretace práva|interpretována]] tím, kdo právo aplikuje. Někdy zákon ponechává prostor pro uvážení okolností jednotlivých případů (diskreční pravomoc). Soudce je vázán zákony a může je vykládat. Správní orgány jsou ovšem vázány vnitřními předpisy a jsou povinny přihlížet k rozhodnutí vyšších soudů.</u>
  
=== '''Vydání rozhodnutí''' ===
+
=== Vydání rozhodnutí ===
 
   Vydání buď meritorního (rozhodnutí ve věci samé) nebo formálního (procesní rozhodnutí) [[Individuální právní akt|aktu aplikace práva]], který obsahuje:
 
   Vydání buď meritorního (rozhodnutí ve věci samé) nebo formálního (procesní rozhodnutí) [[Individuální právní akt|aktu aplikace práva]], který obsahuje:
 
* '''Výrok''' (enunciát) -  jak bylo rozhodnuto, meritorní formulován dle petitu navrhovatele
 
* '''Výrok''' (enunciát) -  jak bylo rozhodnuto, meritorní formulován dle petitu navrhovatele
Řádek 53: Řádek 73:
 
* '''Konstitutivní''' – rozhodnutím se právní vztah zakládá, mění nebo ruší (např. rozhodnutí o rozvodu manželství). Účinky takového rozhodnutí nastávají ''ex nunc'', neboli od nyní, takže nepůsobí do minulosti.
 
* '''Konstitutivní''' – rozhodnutím se právní vztah zakládá, mění nebo ruší (např. rozhodnutí o rozvodu manželství). Účinky takového rozhodnutí nastávají ''ex nunc'', neboli od nyní, takže nepůsobí do minulosti.
 
* '''Deklaratorní''' – rozhodnutím se autoritativně konstatuje, že zde už nějaký právní vztah je, či není (např. určení otcovství). Účinky nastávají ''ex tunc'', neboli od tehdy. Jsou založeny na základě tzv. ''určovací žaloby''.
 
* '''Deklaratorní''' – rozhodnutím se autoritativně konstatuje, že zde už nějaký právní vztah je, či není (např. určení otcovství). Účinky nastávají ''ex tunc'', neboli od tehdy. Jsou založeny na základě tzv. ''určovací žaloby''.
Existují různé druhy rozhodnutí. Nejčastějšími jsou rozsudek, rozhodnutí, rozkaz, příkaz, opatření či výměr.
+
V České republice existuje několik druhů rozhodnutí. Základním dělením je, zda je vydal soud (moc soudní), nebo správní orgán (moc výkonná). Rozhodnutí obecných soudů ve věci samé se nazývá rozsudek, zatímco u Ústavního soudu nález. Procesní otázky řešeny usnesením. Ve zkráceném řízení se vyskytují zvláštními druhy rozhodnutí, v civilním soudnictví je jím platební rozkaz a v trestním trestní příkaz. Při vynucování rozhodnutí se lze setkat s exekučním příkazem a v určitých soukromoprávních otázkách může soudní rozhodnutí nahradit rozhodčí nález.
  
 +
Správní rozhodnutí ve věci samé nemá speciální název, ledaže tak stanoví zvláštní zákon (např. v daňovém řízení se vydává platební výměr). Procesní otázky jsou také řešeny usnesením a také je zde zvláštní rozhodnutí ukládající se ve zkráceném řízení zvaný příkaz.
 
==== Případy, ve kterých nejde o IPA ====
 
==== Případy, ve kterých nejde o IPA ====
** Nerozhoduje orgán veřejné moci (např. uzavírání smluv, sepsání závěti atd.)
+
* Rozhodnutími naopak nejsou různá vyjádření, osvědčení nebo opatření obecné povahy.
** Tvorba práva a abstraktní kontrola ústavnosti orgány veřejné moci
+
* Nerozhoduje orgán veřejné moci (např. uzavírání smluv, sepsání závěti atd.)
** Řídící činnost orgánů veřejné moci (v rámci subordinace)
+
* Tvorba práva a abstraktní kontrola ústavnosti orgány veřejné moci
** Přezkum zákonnosti rozhodnutí (v užším slova smyslu), kde je přezkoumávána právní, nikoliv faktická otázka
+
* Řídící činnost orgánů veřejné moci (v rámci subordinace)
 +
* Přezkum zákonnosti rozhodnutí (v užším slova smyslu), kde je přezkoumávána právní, nikoliv faktická otázka
 +
* řidičský průkaz, občanský průkaz, index, vysvědčení…
  
** řidičský průkaz
+
* aktem není osvědčení - veřejná listina  - obsahově k deklaratorním právním aktům mají blízko "osvědčení" (písemný dokument vydaný státním orgánem, který osvědčuje, že určitá událost nastala nebo trvá) - liší se od rozhodnutí tím, že nemá stanovené stejné obsahové a formální náležitosti - většinou osvědčuje skutečnost, o které není spor (výpis z rejstříku trestů, lustrační osvědčení)
** občanský průkaz
 
** index
 
** vysvědčení…
 
  
 +
==== Neplatnost a nicotnost IPA ====
 
Platí '''presumpce správnosti'''. Pokud je právní akt '''nicotný''' („paakt“), tak ovšem právně neexistuje, nenabude účinnosti, právní moci, ani platnosti. Typické příklady:
 
Platí '''presumpce správnosti'''. Pokud je právní akt '''nicotný''' („paakt“), tak ovšem právně neexistuje, nenabude účinnosti, právní moci, ani platnosti. Typické příklady:
  
Řádek 73: Řádek 94:
 
* Akt je vydaný orgánem, který k němu neměl pravomoc (nebo vůbec nebyl orgánem veřejné moci)
 
* Akt je vydaný orgánem, který k němu neměl pravomoc (nebo vůbec nebyl orgánem veřejné moci)
 
* Akt je zjevně neústavní nebo nelegální
 
* Akt je zjevně neústavní nebo nelegální
*
 
* aktem není osvědčení - veřejná listina
 
 
== Osvědčení ==
 
- obsahově k deklaratorním právním aktům mají blízko "osvědčení" (písemný dokument vydaný státním orgánem, který osvědčuje, že určitá událost nastala nebo trvá)
 
 
- liší se od rozhodnutí tím, že nemá stanovené stejné obsahové a formální náležitosti
 
 
- většinou osvědčuje skutečnost, o které není spor (výpis z rejstříku trestů, lustrační osvědčení)
 
 
==== Rozdíly mezi druhy řízení ve zjišťování skutkové podstaty: ====
 
 
===== Trestní řízení =====
 
* '''Zásada objektivní (materiální) pravdy'''- nelze použít nezákonné důkazy, vina musí být prokázána jednoznačně a nepochybně (⇒ zásada ''in dubio pro reo'', souvislost s presumpcí neviny)
 
* '''Zásada legality'''- příslušné orgány činné v trestním řízení jsou povinny stíhat každou trestnou činnost, o níž se dozvědí. Důkazní břemeno nese stát
 
 
===== Civilní řízení: =====
 
* prvky '''zásady formální pravdy'''- výsledek procesu závisí na dodržení formálních náležitostí, postačuje určitá pravděpodobnost, že prokázané je pravdou
 
* neplatí zde presumpce neviny ani zásada in dubio pro reo
 
* narozdíl od trestního procesu jsou možné:
 
** ''rozsudek pro uznání''- žalovaný přiznal vinu v plném rozsahu (⇒ většinou není třeba provádět důkazní řízení)
 
** ''rozsudek pro zmeškání''- žalovaný bez řádné omluvy zmeškal první státní ⇒ je vyhověno žalobě
 
* důkazní břemeno nese žalobce
 
* žalobce je pánem sporu („''dominus litis''“)- disponuje žalobou i v průběhu řízení
 
* '''zásada projednací'''- soud přihlíží jen k důkazům, navrženým stranami (nemusí ale provést všechny)
 
 
===== Správní řízení: =====
 
* Důraz na objektivní pravdu
 
* Neplatí zásada in dubio pro reo
 
* Orgán řízení provádí z úřední povinnosti
 
* Převážně písemný charakter
 
* Rozdíly, mezi jednotlivými typy řízení
 
 
==== Účinnost, právní moc, vykonatelnost ====
 
Akt aplikace práva nabývá postupně účinnosti, právní moci a vykonatelnosti:
 
  
 
===== Účinnost =====
 
===== Účinnost =====
Řádek 183: Řádek 169:
 
       iii. dnem, kdy po nabytí rovněž uplynula i lhůta stanovená ke splnění povinností
 
       iii. dnem, kdy po nabytí rovněž uplynula i lhůta stanovená ke splnění povinností
 
* donucení ke splnění povinnosti uložené v aktu
 
* donucení ke splnění povinnosti uložené v aktu
 
== Formy rozhodnutí ==
 
V České republice existuje vícero forem rozhodnutí. Základním dělením je, zda je vydal soud (moc soudní), nebo správní orgán (moc výkonná). Základní formou rozhodnutí obecných soudů ve věci samé je rozsudek, zatímco Ústavní soud rozhoduje nálezem, především procesní otázky jsou pak rozhodovány usnesením. Zvláštními druhy rozhodnutí je v civilním soudnictví platební rozkaz a v trestní justici trestní příkaz, které mohou mít stejné účinky jako rozsudek, ale jen tehdy, jestliže je druhá strana akceptuje. Při vynucování rozhodnutí se lze setkat s exekučním příkazem a v určitých soukromoprávních otázkách může soudní rozhodnutí nahradit rozhodčí nález.
 
 
Správní rozhodnutí ve věci samé nemá speciální název, ledaže tak stanoví zvláštní zákon (např. v daňovém řízení se vydává platební výměr). Procesní otázky jsou také řešeny usnesením a podobně jako u soudů je zde zvláštním rozhodnutím ukládající ve zkráceném řízení povinnost příkaz. Uloženou pokutu je možné vyznačit v příkazovém bloku a jestliže správní orgán plně vyhoví žádosti, místo samotného rozhodnutí vydá doklad o přiznaném oprávnění. Rozhodnutími naopak nejsou různá vyjádření, osvědčení nebo opatření obecné povahy.
 

Verze z 8. 12. 2019, 20:11

Aplikace práva je kvalifikovaná forma realizace práva uskutečňovaná orgány veřejné moci, při níž dochází k subsumpci konkrétní skutkové podstaty pod příslušnou abstraktní právní podstatu. Výsledkem procesu aplikace práva jsou individuální právní akty.

Zásady aplikace práva

  • Zásada volného hodnocení důkazů
  • Presumpce správnosti - i akt vadný je účinný, funguje jako bezvadný
  • Iura novit curia (soud zná právo)
  • Analogie - používá se při existenci mezer v právu de lege lata.
  • Lex superior derogat inferiori
  • Lex posterior derogat priori
  • Lex specialit derogat generali
  • Zásada objektivní (materiální) pravdy- nelze použít nezákonné důkazy, vina musí být prokázána jednoznačně a nepochybně (⇒ zásada in dubio pro reo, souvislost s presumpcí neviny)
  • Zásada legality- příslušné orgány činné v trestním řízení jsou povinny stíhat každou trestnou činnost, o níž se dozvědí. Důkazní břemeno nese stát
  • prvky zásady formální pravdy- výsledek procesu závisí na dodržení formálních náležitostí, postačuje určitá pravděpodobnost, že prokázané je pravdou
  • neplatí zde presumpce neviny ani zásada in dubio pro reo
  • narozdíl od trestního procesu jsou možné:
    • rozsudek pro uznání- žalovaný přiznal vinu v plném rozsahu (⇒ většinou není třeba provádět důkazní řízení)
    • rozsudek pro zmeškání- žalovaný bez řádné omluvy zmeškal první státní ⇒ je vyhověno žalobě
  • důkazní břemeno nese žalobce
  • žalobce je pánem sporu („dominus litis“)- disponuje žalobou i v průběhu řízení
  • zásada projednací- soud přihlíží jen k důkazům, navrženým stranami (nemusí ale provést všechny)
  • Důraz na objektivní pravdu
  • Neplatí zásada in dubio pro reo
  • Orgán řízení provádí z úřední povinnosti
  • Převážně písemný charakter
  • Rozdíly, mezi jednotlivými typy řízení

Proces aplikace práva

Proces je složitý a spojuje poznávací, logické, vyhodnocující a rozhodovací faktory myšlení. Je nutno zodpovědět dva druhy otázek, skutkové a právní.

Zjištění skutkového stavu

Orgány veřejné moci mají v této fázi povinnost zjistit objektivní pravdu. K tomu slouží dokazování, není- li skutečnost nahlížena bezprostředně.

Dokazování   

Dokazování probíhá pomocí důkazních prostředků. Platí zde zásada volného hodnocení důkazů. Opakem této zásady je zásada formálního hodnocení důkazů dle které je předem určena hierarchie důkazů.

Dokazování usnadňují právní domněnky a fikce

  • Právní domněnka je založena na obecných předpokladech pocházejících z životních zkušeností (např. Dělí se na dva druhy.
    • Vyvratitelné (např. a nevyvratitelné (např.
  • Právní fikce vychází z uměle vytvořeného skutkového předpokladu (např. fikce doručení)

Nejčastěji používané důkazní prostředky jsou např.:

  • Výpovědi účastníků a svědků
  • Listinné důkazy. Veřejné (platí zde presumpce správnosti) a soukromé (např. dopisy)
  • Znalecký posudek v odborných aspektech případu
  • Předměty doličné, ohledání místa činu, rekonstrukce trestného činu apod.

Není třeba dokazovat existenci pramenů práva publikovaných ve Sbírce zákonů, Úředním věstníku EU a Sbírce mezinárodních smluv (iura novit curia).

  • Pouze mezi veřejné listiny se ale počítají- a tedy je třeba dokazovat:
    • Lokální právní předpisy (např. vyhlášky obcí)
    • Paraprávní normy- vnitřní předpisy (statuty, stanovy apod.)
    • Právní předpisy jiných států

Nalezení právní normy a její interpretace

Orgány veřejné moci kontrolují, zda se použitá právní norma nevymyká z časové, místní či osobní působnosti (zda jsou platné a účinné). Díle použité právní normy musí korespondovat s oficiálním zněním textu normy a s oficiálním výkladem tohoto textu. Pokud žádná norma není nalezena, lze v některých případech použít tzv. analogii. Postup je následující:

  1. Zjištění situace, která právem není řešena a někdo se v ní domáhá spravedlnosti
  2. Úvaha, zda existuje podobná úprava
  3. Úvaha, zda je daná mezera v právu relevantní (zda se nejedná o věc, již zákonodárce vůbec upravit nechtěl)
  4. Úvaha, zda není analogie zakázána (např. v trestním řízení podle zásad „není zločinu/trestu bez zákona“)

Po nalezení právní normy, podle které bude případ posuzován, musí být tato právní norma interpretována tím, kdo právo aplikuje. Někdy zákon ponechává prostor pro uvážení okolností jednotlivých případů (diskreční pravomoc). Soudce je vázán zákony a může je vykládat. Správní orgány jsou ovšem vázány vnitřními předpisy a jsou povinny přihlížet k rozhodnutí vyšších soudů.

Vydání rozhodnutí

   Vydání buď meritorního (rozhodnutí ve věci samé) nebo formálního (procesní rozhodnutí) aktu aplikace práva, který obsahuje:

  • Výrok (enunciát) - jak bylo rozhodnuto, meritorní formulován dle petitu navrhovatele
  • Odůvodnění
  • Poučení o opravných prostředcích

Meritorní rozhodnutí se dále dělí na:

  • Konstitutivní – rozhodnutím se právní vztah zakládá, mění nebo ruší (např. rozhodnutí o rozvodu manželství). Účinky takového rozhodnutí nastávají ex nunc, neboli od nyní, takže nepůsobí do minulosti.
  • Deklaratorní – rozhodnutím se autoritativně konstatuje, že zde už nějaký právní vztah je, či není (např. určení otcovství). Účinky nastávají ex tunc, neboli od tehdy. Jsou založeny na základě tzv. určovací žaloby.

V České republice existuje několik druhů rozhodnutí. Základním dělením je, zda je vydal soud (moc soudní), nebo správní orgán (moc výkonná). Rozhodnutí obecných soudů ve věci samé se nazývá rozsudek, zatímco u Ústavního soudu nález. Procesní otázky řešeny usnesením. Ve zkráceném řízení se vyskytují zvláštními druhy rozhodnutí, v civilním soudnictví je jím platební rozkaz a v trestním trestní příkaz. Při vynucování rozhodnutí se lze setkat s exekučním příkazem a v určitých soukromoprávních otázkách může soudní rozhodnutí nahradit rozhodčí nález.

Správní rozhodnutí ve věci samé nemá speciální název, ledaže tak stanoví zvláštní zákon (např. v daňovém řízení se vydává platební výměr). Procesní otázky jsou také řešeny usnesením a také je zde zvláštní rozhodnutí ukládající se ve zkráceném řízení zvaný příkaz.

Případy, ve kterých nejde o IPA

  • Rozhodnutími naopak nejsou různá vyjádření, osvědčení nebo opatření obecné povahy.
  • Nerozhoduje orgán veřejné moci (např. uzavírání smluv, sepsání závěti atd.)
  • Tvorba práva a abstraktní kontrola ústavnosti orgány veřejné moci
  • Řídící činnost orgánů veřejné moci (v rámci subordinace)
  • Přezkum zákonnosti rozhodnutí (v užším slova smyslu), kde je přezkoumávána právní, nikoliv faktická otázka
  • řidičský průkaz, občanský průkaz, index, vysvědčení…
  • aktem není osvědčení - veřejná listina - obsahově k deklaratorním právním aktům mají blízko "osvědčení" (písemný dokument vydaný státním orgánem, který osvědčuje, že určitá událost nastala nebo trvá) - liší se od rozhodnutí tím, že nemá stanovené stejné obsahové a formální náležitosti - většinou osvědčuje skutečnost, o které není spor (výpis z rejstříku trestů, lustrační osvědčení)

Neplatnost a nicotnost IPA

Platí presumpce správnosti. Pokud je právní akt nicotný („paakt“), tak ovšem právně neexistuje, nenabude účinnosti, právní moci, ani platnosti. Typické příklady:

Rozhodnutí je výsledkem aplikace práva. Východiskem tohoto procesu je zjištění skutkové podstaty, tedy toho, co se má posoudit, o čem se má rozhodnout. Následně se hledá tzv. zákonná skutková podstata, tedy právní předpis a normy, na základě kterých bude případ posuzován. Dochází tak k subsumpci, podřazení existující skutkové podstaty pod skutkovou podstatu abstraktní (zákonnou). Po nalezení právní normy, podle které bude případ posuzován, musí být tato právní norma interpretována (vyložena) tím, kdo právo aplikuje. Někdy zákon ponechává prostor pro uvážení okolností jednotlivých případů (diskreční pravomoc). Cílem celého procesu aplikace práva je vydání rozhodnutí jako individuálního právního aktu (aktu aplikace práva), tedy individualizace právních poměrů.

Poté, co jsou vyčerpány řádné opravné prostředky, nabývá rozhodnutí právní moci – od té chvíle je rozhodnutí účinné, závazné a až na výjimky nezměnitelné. Poté se rozhodnutí také většinou stává vykonatelným. Pokud by orgán neměl k vydání určitého rozhodnutí vůbec pravomoc, nebo pokud by trpělo tak závažnými vadami, že by nemohlo být vykonatelné, šlo by o rozhodnutí nicotné, tzv. paakt.

  • Akt je vydaný orgánem, který k němu neměl pravomoc (nebo vůbec nebyl orgánem veřejné moci)
  • Akt je zjevně neústavní nebo nelegální
Účinnost

= schopnost vyvolat zamýšlené následky

  • Vadné akty lze napadnout řádnými odvolacími prostředky. Pokud projde odvolací lhůta, odvolání je nepřípustné, nebo je odvolacím orgánem zamítnuto, akt nabývá právní moci
  • Odvolací lhůta běží od okamžiku doručení aktu a má prekluzivní (propadný) charakter
  • Dva účinky užití opravného prostředku:

• Devolutivní- přesun rozhodnutí na vyšší instanci (výjimkou autoremedura, kdy o odvolání znovu rozhoduje stejný orgán) • Suspensivní- odklad závaznosti aktu práva

a. způsobilost a důvod k respektování

   b. může nastat ve třech časových okamžicích

       i. dnem, který je v individuálním aktu stanoven

       ii. dnem právní moci tohoto rozhodnutí (za předpokladu zachování odkladného účinku)

       iii. dnem oznámení subjektům, kterým je určen

  • schopnost vyvolat zamýšlené následky
  • presumpce správnosti (i vadný akt je účinný)
  • existují i nicotné právní akty (neúčinné)
    • akt vydá orgán, který není orgánem veřejné moci nebo nemá příslušnou pravomoc
    • akt je zjevně neústavní nebo nelegální
    • právně tedy neexistuje
  • presumpce správnosti veřejnoprávních aktů
    • vadné akty lze napadnout opravnými prostředky
    • pokud je akt potvrzen nabude právní moci
Právní moc

pravomocný akt práva je závazný (materiální stránka právní moci) a nezměnitelný (formální stránka právní moci)

  • Překážka litispendence- nelze zahájit řízení k věci, k níž již řízení probíhá
  • Překážka Rei iudicatae (překážka věci pravomocně rozhodnuté)= O pravomocně rozhodnuté věci (res iudicata) nelze znovu jednat (ne bis idem). Výjimky:
    • zjištění základních vad z hlediska skutkového stavu (např. nové skutečnosti)
    • zjištění závažných právních vad
  • Proti pravomocným aktům lze podat mimořádný opravný prostředek, je- li splněna jedna z výjimek. Mimořádné opravné prostředky jsou:
    • Apelace opravný orgán přezkoumává jak skutkovou tak právní stránku věci a rozhodnutí může potvrdit, změnit nebo zrušit
    • Kasace- opravný orgán přezkoumává jen právní stránku, věc může vrátit nižší instanci k dalšímu řízení a novému rozhodnutí
    • Revize- opravný orgán přezkoumává právní stránku, ovšem na rozdíl od kasace je rozsah přezkoumání širší, než navrhuje strana, podávající opravný prostředek. Může být rozhodnuto o zrušení rozhodnutí a vrácení k nižší instanci nebo rovnou vydáno nové rozhodnutí

a. dnem, kdy se rozhodnutí stává závazným a nezměnitelným

   b. za předpokladu, že ho nelze napadnout řádným opravným prostředkem

  • jestliže akt nabude právní moc, je nezměnitelný a závazný
  • nastává, pokud nelze využít řádný opravný prostředek
  • opravný prostředek má dva účinky:
    • devolutivní - přesun rozhodnutí na vyšší právní instanci
    • suspenzivní - odklad jeho závaznosti
    1. apelace
      • opravný orgán zkoumá skutkovou i právní stránku a může rozhodnutí změnit, potvrdit nebo zrušit
    2. kasace
      • zkoumá pouze právní stránku
      • pokud zjistí vadu, vrátí věc k orgánu nižší instance k novému rozhodnutí
    3. revize
      • zkoumá pouze právní stránku, ale rozsah přezkoumání je širší
      • může zrušit, vrátit nebo vydat zcela nové rozhodnutí
    • res iudicatae
      • věc pravomocně rozhodnutá
      • lze o ni jednat pouze:
        • jsou-li zjištěny základní vady z hlediska skutkového stavu
        • nebo jsou-li zjištěny závažné právní vady → mimořádné opravné prostředky
    • litispendence
      • překážka zahájeného procesu
      • započaté řízení není možné započít u jiného soudu
Vykonatelnost

= možnost vynucení povinnosti exekuce

  • Nastává po nabytí právní moci a uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění povinnosti, výjimkou je předběžná vykonatelnost

a. za předpokladu nesplnění povinností je možno tyto povinnosti vynutit státní mocí

   b. individuální právní akt je vykonatelný

       i. dnem své právní moci (pokud není stanovena lhůta pro splnění povinností)

       ii. byl-li podán řádný opravný prostředek, který nemá odkladný účinek

       iii. dnem, kdy po nabytí rovněž uplynula i lhůta stanovená ke splnění povinností

  • donucení ke splnění povinnosti uložené v aktu
Autoři článku: Matylda (Kristýna Jandová)