Civilní právo procesní

Proces, neboli postup. Civilní proces je tedy postup soudu a jiných procesních subjektů při poskytování ochrany porušeným a ohroženým subjektivním právům a právem chráněným zájmům vyplývajících ze soukromoprávních vztahů (vztahy vyplývající z odvětví soukromého práva), jakož i procesní vztahy, které mezi procesními subjekty při této činnosti vznikají.

Pojmové prvky civilního procesu

• Procesní subjekty jsou subjekty, které svými procesními úkony ovlivňují průběh civilního procesu. Základními jsou soud a účastníci, poté příp. zvláštní procesní subjekty.
• Procesní úkony jsou projevy vůle subjektů směřující k zahájení, průběhu a ukončení civilního procesu (např. žaloba, rozsudek, usnesení, předvolání, doručování apod.).
• Procesní vztahy jsou vztahy vznikající mezi procesními subjekty v průběhu civilního procesu.

Teoretické koncepce civilního procesu

Liberální koncepce civilního procesu

Hlavním představitelem je procesualista J. Goldschmidt. Nárok stran na vydání rozhodnutí nemá svůj původ ve zvláštním procesním vztahu, ale vyplývá z úřední povinnosti soudního orgánu. Neuplatňuje se zde žádná vzájemná korelace subjektivních práv a povinností. Tato teorie popírá možnost soudu vydat konstitutivní rozhodnutí, soud rozhoduje pouze o „opodstatněnosti“ a „neopodstatněnosti“ nároku. Proces je jako boj stran – jedna se snaží využít slabosti druhé, samotná pravda může být popřena chytrým bojem. Podporuje se tedy především soupeření stran, soud rozhoduje pouze o opodstatněnosti nároku („chytřejší vyhrává“, kdo je „procesně schopnější“).

Sociální koncepce

Tato teorie se rozvíjí současně s liberální. Představitelé jsou Menger a Klein. Sociální koncepce podporuje efektivní fungování soudnictví. Projednací zásada umožňuje soudu zjistit pravdivý skutkový stav, strany samy svou iniciativou jej vnesou do řízení. Strany tvrdí a jsou iniciativní, ale soud má roli rozhodujícího orgánu.

Historický vývoj od 19. století

Na konci 19. století proběhla tzv. Kleinova procesní reforma, která měla 3 důležité prameny:

• Civilní řád soudní (zákon č. 113/1895 ř.z.)
• Jurisdikční norma (zákon č. 217/1896 ř.z.)
• Exekuční řád (zákon č. 79/1896 ř.z.)

Nesporná řízení byla upravena samostatně císařským patentem z roku 1854.

Po roce 1948 se změnila koncepce civilního práva procesního:

• Zákon č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví (Rozhodoval soudce z lidu, jestli je chování dle socialistických zásad)
• Nový občanský soudní řád č. 142/1950 Sb. - inspirovaný sovětským právem (založený na principu jednotného občanského soudního řízení), potlačeny exekuce (správný občan své závazky plní a nejsou potřeba)
• V roce 1963 nový občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., s více než 100 novelizacemi platný dodnes

Po roce 1989:

• Harmonizace procesního práva s NOZ 2012-2013 - rozhodnuto o opětovném rozdělení sporného a nesporného soudnictví (sestavena komise, ale pravděpodobně se začne pracovat až v dalším volebním období).

Občanské procesní právo je druhé nejčastěji novelizované v ČR, nyní většinou probíhá 3 až 5 novelizací ročně.

Prameny

Ústavní zákony

• Ústava ČR, zejména hlava čtvrtá – moc soudní
• Listina základních práv a svobod – hlava pátá – právo na soudní ochranu.
  

Zákony:

• Základní pramen – zákonná úroveň – nejdůležitější Občanský soudní řád – zákon č. 99/1963, ve znění pozdějších přepisů
• Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – nesporné soudnictví + některá specifická řízení (od 1. 1. 2014). (Nešťastný název, žádné zvláštní řízení neexistuje – zvoleno ministerstvem spravedlnosti, aby nebyl moc dlouhý název zákona.)

Další prameny – můžeme rozdělit do několika skupin:

• Prameny upravující organizaci a výkon soudnictví /navazující na ústavní normy (zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v.z.p.p., zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů apod.)
• Prameny upravující zvláštní druhy civilního procesu:

1) zákon č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
2) zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění novely č. 19/2012 Sb. (účinná od 1.4.2012)
3) zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (EŘ), v.z.p.p.

• Prameny upravující některé instituty civilního procesu – např. zákon č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, v.z.p.p., zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
• Prameny upravující postavení dalších orgánů právní ochrany – např. zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství apod.

Podzákonné prameny:
1) vyhláška MS č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy
2) nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách)

+ normy procesní povahy nalezneme i v OZ, ZOK

Systematika OSŘ

1. Obecná ustanovení – pravomoc soudů, věcná příslušnost, způsobilosti účastníků, zastoupení, procesní úkony.
2. Činnost soudu před zahájením řízení – smírčí a zajišťovací řízení.
3. Řízení v prvním stupni.
4. Opravné prostředky – odvolání, dovolání, žaloby pro zmatečnost a na obnovu.
5. Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem – soudní kontrola činnosti orgánů veřejné správy.
6. Výkon rozhodnutí – první hlava – nařízení a provedení obecně, druhá až osmá – jednotlivé způsoby výkonu.
7. Jiná činnost soudu.
8. Závěrečná ustanovení.