Pachatel
§ 22 odst. 1 –
- zkratkovitá definice, nevztahuje se třeba na spolupachatele - proto máme definici od Jelínka v učebnici
Trestní právo musí určitým způsobem pachatele popsat – tradiční pojetí vychází z toho, že jsou určité požadavky na pachatele
Obecně může být pachatelem kdokoliv - např. u vraždy novorozeného dítěte matkou, může být pachatelem jen matka – zvláštní subjekt - zneužití pravomoci úřední osoby – pouze úřední osoba – Speciální subjekt (osoba s určitým postavením) o někde pouze dlužník, věřitel, insolvenční správce o zpronevěra – přisvojí si věc, která mu byla svěřena – pachatelem pouze ten, komu byla věc svěřena
- takové trestné činy, které vyžadují, aby pachatel vlastním fyzickým projevem trestný čin spáchal o není zde možné spolupachatelství - např. soulož mezi příbuznými, křivá výpověď, opilství, ohrožení pod vlivem návykové látky
- do TZ se tento institut dostal postupně - do doby, než tam tento institut byl, bylo problematické postihnout např. o jednatel jedná za s.r.o. – podívá se do kasy a je tam 100,- Kč, na účtě -100,- Kč, závazky 1.000.000,- Kč a pohledávky 0 řekne si kamarádovi o vystavení faktury, aby mu mohl zaplatit tu 100, a pak si to rozdělí – v tom milionu se schovávají závazky pak se ale věřitel dozví, že tady on vyplácí 100,- kamarádovi, ale mu dluží 100.000,- a mu to nedá
Požadavky na pachatele
Věk
– je variabilní, projevuje se v tom, že jsou stálé diskuze o tom, kdy by měla začít trestní odpovědnost (občas se hovoří i snížení věku hranice pro trestní odpovědnost) argumenty pro snížení – vycházejí z toho, že mládež rychleji dospívá, urychluje se jejich zrání, stávají se pachateli nejzávažnějších trestných činů • je to požadavek veřejnosti, protože veřejnost se domnívá, že by se o např. rodiče, kteří zneužívají beztrestnosti svých dětí a posílají je krást • srovnávání s cizí právní úpravou – hranice 15 let je průměrná (např. v Polsku je 17 let) – a navíc jen tato hranice nic neříká o nakládání s nezletilcem – musíme porovnávat komplexně, nejen tuto hranici • hranice 15 let je určena konvenčně, ale jinak být určena nemůže – nějaký věk se musí stanovit o a 15 let má souvislost s mnoha jinými navazujícími instituty – občanský průkaz, odkončení školní docházky, správní odpovědnost, … • úzká souvislost s věkovou sexuální hranicí, která je 15 let (pohlavní zneužití) Jelínek se domnívá, že samotné snížení věkové hranice nic neřeší • je nutné se postarat o důslednou realizaci zákona o soudnictví ve věcech mládeže a případně ho zpřísnit, než snižovat věkovou hranici trestní zákoník vychází z věku 15 let (§ 25 TZ) – osoby mladší 15 let nejsou trestně odpovědné, mohou spáchat jen čin jinak trestný • trestní odpovědnost nastává dnem následujícím po dni 15. narozenin - § 39 • § 2 odst. 1 písm. c) – definice mladistvého (nedovršila 18. roku věku) o na den svých 18. narozenin je stále ještě mladistvý věk blízký věku mladistvých – není nikde normován • nějak kolem 18. a 19. roku věku • může být podmíněně upuštěno od jeho potrestání s dohledem - § 48 odst. 5 TZ o soud mu může uložit opatření ještě podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže ochranou výchovu není možné uložit po 18. roku věku, ale těm osobám, které ji měli uloženu, je možné ji prodloužit do 19. roku věku obecná přitěžující okolnost – svedení mladistvého vychází se z věku matričního • další způsob je souhlasné prohlášení rodičů, ale to se taky zapisuje do matriky • většinou s ním problémy nejsou – problémy bývají pouze s cizinci, kteří zápis v matrice nemají celá řada násilných trestných činů se v dnešní době přesunuje do věku 12 let – je právně významný i tím, že osoby, které se dopouštějí deliktů, které mají povahu činu jinak trestného, za který je sazba odnětí svobody nad 5 let, tak i těmto osobám ve věku 12 – 15 (byť jsou mimo režim trestního zákona) se v civilním řízení ukládá ochranné opatření • těmto osobám se obligatorně uloží ochranná výchova • fakultativně se ochranná výchova může uložit osobě mladší 15 let od 3 do 12 let – dopouštějí se občas jednání, která mají charakteristiku společenské škodlivosti • např. vzájemná šikana, napadání • právní reakce na tyto situace – proti nim žádná, pouze reakce ve vztahu k rodičům 80 a více let – některé trestní zákony na to reagují – je možné si říci, že osoby přestárlé by neměli mít plnou trestní odpovědnost (náš na to nedbá) • z hlediska trestání jsou zvýhodněné – jsou např. liberovány podmínky upuštění od potrestání (u nás může být věk pouze polehčující okolnost) věk 15 až 18 let – věk mladistvý – kromě příčetnosti je požadován ještě další znak – rozumová a mravní vyspělost • nedopouštějí se trestného činu, ale dopouští se provinění • rozumová a mravní vyspělost se zkoumá s přihlédnutím k tomu, jakého právního jednání se dopustili
příčetnost
- § 26 není definována, ale jsou uvedeny důvody, které ji vylučují • biologickým kritériem je duševní porucha • psychologickým kritériem je schopnost rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání porucha musí mít vliv na schopnosti rozpoznávací nebo ovládací • samotná duševní porucha nestačí • stačí neexistence pouze jedné složky o např. narkoman ví, že je protiprávné vloupat se do lékárny, ale on prostě nemůže jinak – nedokáže se ovládnout vs. způsobilost k právním úkonům – je v občanském právu • jsou zde jiná kritéria • skutečnost, že osoba má způsobilost k právním úkonům, neznamená, že osoba nebyla nepříčetná duševní porucha zde musí být v době spáchání trestného činu a má za následek rozpoznávací nebo ovládací schopnosti pokud by zde byla až poté, nemá význam z hlediska viny, ale může mít význam z hlediska trestního řízení (§ 173 TŘ) – trpí duševní poruchou, která znemožňuje vnímat smysl trestního stíhání § 123 – duševní porucha, předchozí TZ tento pojem nevysvětloval a při výkladu jsme se opírali o judikaturu • je demonstrativní • duševní porucha je širší, zahrnuje několik případů o duševní nemoc o hluboká porucha vědomí – jak povaha kvalitativní, tak kvantitativní kvalitativní – dezorientace kvantitativní – bezvědomí o mentální retardace – schopnost rozumových dovedností – počítá se ne na inteligenčním kvocientu (70 a méně je mentální retardace) o těžká sociální porucha osobnosti např. u několikanásobných recidivistů páchajících činy proti zdraví • nedostatek empatie, o jiná duševní nebo sexuální odchylka právě toto kritérium dělá § 123 demontrativní příčetnost je pojem právní – orgán činný v trestním řízení si ji musí zjišťovat sám • musí si ji zjišťovat prostřednictvím znalce o 17/79 o 67/80 o 25/92 • jsou určité standardizované otázky, které se v posudcích o duševním zdraví kladou o první otázka, jestli trpěl duševní poruchou a pokud ano, jakou o jestli duševní porucha měla vliv na schopnost rozpoznávací a ovládací o trpí v současné době psychickou poruchou a jakou? má to vliv na smysl řízení v současnosti o konkrétní otázky - jestli je závislý na návykových látkách o jestli znalec navrhuje ochranné léčení, pokud ano, jaké pak ještě pojem zmenšená příčetnost - § 27 TZ • kritéria jsou stejná jako kritéria nepříčetnost – duševní porucha a schopnost rozpoznávací a ovládací • u nepříčetnosti duševní poruchy vede ke ztrátě schopnosti • zde jsou tyto schopnosti podstatně a výrazně oslabeny o musí to být taková odchylka, která je diagnostikovatelná a zřetelná o dříve se vykládalo mechanicky – na jednom konci příčetnost a na druhém nepříčetnost a od poloviny úsečky byla zmenšená příčetnost o to už ale neplatí – nemusí být nadpoloviční zmenšení, ale musí to být výrazné u té které osoby • nemusí být polehčující okolností – zvlášť v případech, kdy si ji sám zavinil • obligatorní důsledky: o § 40 odst. 1 TZ – pokud si ji nepřivodil ani z nedbalosti, tak se k tomu přihlédne při ukládání druhu trestu a jeho výměře o 25 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže – nerozlišuje se, jestli je nepříčetnost zaviněná nebo ne, je na tom tedy lépe než dospělý pachatel • fakultativní důsledky: o je to možný důvod pro uložení ochranného léčení o uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby za současně uloženého ochranného léčení o dokonce upuštění od potrestání za současně uloženého ochranného léčení nebo zabezpečovací detence způsobilost pachatele pod vlivem návykoné látky • stav před aplikací návykové látky o může být příčetný o zmenšeně příčetný o nepříčetnost • stav po aplikaci návykové látky – stav, kdy spáchal trestný čin o může být příčetný o zmenšeně příčetný o nepříčetnost • nejběžnější varianta je, že před aplikací je příčetný a po aplikaci je stále příčetný o nastává tedy obecná trestní odpovědnost • pokud je příčetný a pak zmenšeně příčetný – posuzujeme, jestli si ji zavinil • je příčetný a pak je nepříčetný – to je nejméně četný případ, ale vyvolává nejobtížnější právní posouzení o actio libera in causa dolosa - pachatel se úmyslně před aplikací návykové látky uvede do stavu nepříčetnosti, aby spáchal úmyslný trestný čin tzv. napití na kuráž je myslitelná u všech trestných činů o actio libera in cause culposa – pachatel se zaviněně (tedy úmyslně nebo z nedbalosti) uvede do stavu nepříčetnosti, aby spáchal nedbalostní trestný čin řidič se opije během přípravy na cestu a pak způsobí nehodu on ví, že bude vykonávat činnost, která vyžaduje soustředění např. žena hlídá cizí děti, opije se a dítě spadne do kanálu • její odpovědnost se předsazuje do doby před aplikací návykové látky – tehdy byla příčetná a uvedla se o případ opilství podle § 360 TZ – pachatel se zaviněně přivede do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu (kvazidelikt) on se nedopustí trestného činu např. opilec zabil číšníka, znásilnil číšnici, rozbil bar – pachatel ale nic neví nezavádí odpovědnost za přivádění se do stavu nepříčetnosti, ale za to, že v něm spáchá čin, který by jinak měl znaky trestného činu požití nebo aplikace (jakýkoliv způsob, jakým je látka vpravena do těla – orálně, do žíly, žvýkáním, šňupáním, …) pro pachatele je lepší, když je nepříčetný, protože odpovídá za opilství když je jen zmenšeně příčetný, odpovídá obecně objekt tohoto trestného činu je veřejný pořádek a klid • je to abstraktní ohrožovací trestný čin • je to odpovědnost za uvedení se do stavu nepříčetnosti a v něm dopuštění se jednání, které má jinak znaky trestného činu • je vyloučeno spolupachatelství a účastenství na trestném činu • pachatel se sám musí uvést do stavu nepříčetnosti o je možná jedině pomoc – povzbuzování k pití o navádění není možné, protože nemůžu navádět k otmu, co se stane – jen k tomu, aby pil tři druhy opilosti • prosté alkoholové opojení – obtížné vyjádřovaní, zmatená chůze • komplikovaná a patická opilost - bludy a halucinace nezávisle na množství alkoholu – stačí i jedno pivo • ještě jedna o např. abstinent jde do restaurace, dá si džus, ale přátelé mu tam nalijí alkohol – pokud zde není zavinění, není trestní odpovědnost • tato koncepce je cesta uprostřed mezi dvěma extrémy o alkoholická látka je zlo, nebudeme ho omlouvat, bude odpovídat za to, co spáchal taková právní úprava zde byla do roku 1991 – odpovídal objektivně za trestný čin, který je u něj spáchal o druhá koncepce – když je nepříčetný, je trestně neodpovědný bylo by to v souladu se zásadou odpovědnosti za zavinění, ale bylo by to společensky nepřijatelné • termín návyková látky – vykládací ustanovení § 130 TZ o tento termín není zvolen šťastně – zahrnuje alkohol, omamné látky, psychotropní látky a jiné látky o jiné látky – kterékoliv látky, které mají stejný účinek – např. barvidla, ředidla, odlakovače chleba s indulonou – ukažte mi někoho, kdo má návyk na chleba s indulonou :-) zahrnuje dvě složky • složka rozumová – je měřitelná, je dána psychologickými metodami (testy IQ, Learyho testy – sociální vnímavost) o v trestním právu nás nezkoumají psychologické metody, ale tuto složku bereme jako složku rozpoznávací – vážeme ji na to, zda osoba mohla rozpoznat škodlivost svého jednání a škodlivost následku, který tím vznikl o základní předpoklady pro rozpoznání vzdělání životní zkušenosti sociální status o je třeba, aby osoba měla v pořádku počitky – sluch, zrak, chuť, hmat, čich často se aplikuje u dopravních deliktů a zraku • složka volní o musí být přítomná, protože je to, co projevuje osoba navenek o existují situace, kdy je vůle nějakým způsobem ovlivněná – obvykle nějakou nemocí duševní choroby • důsledkem je buď vyloučení nebo omezení (podstatné nebo nepodstatné) volní složky o pokud jedna ze složek není vyloučena, pak to má za následek pouze omezení – tím pádem není beztrestná – ale omezení se projevuje v rovině viny i trestání • zjišťování v praxi o obvykle se zjišťuje při první komunikaci osoby (obviněného) a orgánu činném v trestním řízení (dotáže se na to, jestli má vady v počitcích a také na to, jestli má nějaké duševní poruchy (choroby) – první kontakt je pouze společná komunikace o pokud obviněný řekne, že má vadu v počitcích – orgán činný v trestním řízení vyžádá za tím účelem nějaké potvrzení o pokud má nějakou duševní chorobu – byl několikrát léčen např. ze závislosti na alkoholu – vyžádá si jednak potvrzení a dále znalecký posudek (lékařská zpráva totiž deklaruje stav, ale ne v čase – neví tedy, jestli tato choroba trvala v době páchání činu) – charakter onemocnění může být v čase proměnlivý • definice příčetnosti o vymezená negativně – je definována nepříčetnost – trestní zákoník s ní spojuje beztrestnost o je to pojem právní, je to znak u pachatele – znalec se nevyjadřuje k tomu, jestli je osoba příčetná nebo nepříčetná – vyjadřuje se pouze k tomu, zda osoba trpěla nebo netrpěla duševní chorobou a jaký vliv měla choroba na její jednání příčetnost posuzuje až soudce znalec posuzuje pouze skutkový stav věci o předchozí trestní zákon se vůbec nezabýval tím, co je to duševní choroba nebo porucha existuje tzv. mezinárodní klasifikace chorob a nemocí – má to charakter standardu (není to právní předpis) – definuje jednotlivé druhy chorob trestní zákoník udělal příkladný výčet chorob – „je to víte na co“ • z hlediska právní aplikace je to k ničemu vydává mezinárodní zdravotní organizace
Rozumová a mravní vyspělost
vztahuje se pouze k mladistvým – její kvalita se posuzuje na základě znaleckého posudku – znalec se zabývá tím, jestli je tato vyspělost na takové úrovni, že je schopen posoudit jednání, kterého se dopustí zavedl zákon o soudnictví ve věcech mládeže nabývá se postupně – lineárně – je to proces biologického, psychologického a mravního vývoje, který probíhá postupně, nikoliv najednou • tomuto konceptu se říká koncept relativní trestní odpovědnosti • mladistvý v 15 letech ví, že se nemá krást, ale nemusí mu být zřetelná protiprávnost počítačového deliktu, porušování autorského práva o zákonodárce na to reaguje právě tím, že zakotvuje nutnost jeho rozumové a mravní vyspělosti
