Trestný čin

- trestný čin o legální definice v § 13 odst. 1 TZ: “Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“  2 poznámky k této legální definici: • u mladistvého se trestný čin nazývá provinění, ale jinak pro něj platí totéž, co pro trestný čin – je založeno na stejné koncepci • je tam termín „trestní zákon“, proč ne „trestní zákoník“? o vedle základního pramene, kterým je trestní zákoník, máme 2 vedlejší trestní zákony – zákon o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob – a na ně se musí tato definice vztahovat taky o jedná se o čin soudně trestní (o vině za trestný čin rozhodují soudy, nikoliv orgány státní správy)

Znaky trestného činu

protiprávnost

 můžeme hovořit ve dvojím smyslu: • formální protiprávnost = protinoremnost (rozpor s právním řádem jako celkem) o trestnými činy mohou být pouze o např. nepřekažení trestného činu zákonodárce říká, že kdo nepřekazí trestný čin, dopustí se takového a takového trestného činu o jinak dovozujeme z právního řádu jako celku  např. nedovolené ozbrojování – pachatel si neoprávněně opatří střelnou zbraň • to nedovodíme z trestního zákoníku, ale ze zákona o zbraních o u některých skutkových podstat je protiprávnost vyjádřena rovnou v dispozici normy (např. neoprávněné užívání cizí věci podle § 207)  u většiny trestných činů toto napsáno není – např. „kdo neoprávněně oloupí“ – to neznamená, že by to nebylo protiprávní – protiprávnost vyplývá ze znaků skutkové podstaty, anebo ji dovodíme z jiného místa právního řádu (např. Listiny) • materiální protiprávnost = body, pro které označuje zákonodárce jednání za formálně materiální o je tedy důvodem protiprávnosti formální  okolnosti vylučující protiprávnost (zákon dovoluje nějaké jednání, které by za normálních okolností bylo trestné) • nutná obrana • krajní nouze • negativní právní omyl - § 19: „Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.“ • nepříčetnost - § 26: „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“

Typové znaky trestného činu

(= znaky skutkové podstaty, těmito znaky se jednotlivé trestné činy liší)  trestný čin a skutková podstata nejsou synonyma – může být naplněna skutková podstata, ale nejedná se o trestný čin • např. zabití útočníka – naplnil jsem skutkovou podstatu vraždy, ale nenaplnil jsem protiprávnost  skutková podstata = souhrn typových znaků trestného činu (souhrn objektivních a subjektivních znaků, které odlišují jednotlivé druhy trestných činů od sebe navzájem)  funkce: • prostřednictvím skutkové podstaty zákonodárce vyhovuje požadavku na určitost právních norem • odlišení trestných činů od sebe navzájem  skutkovou podstatu tvoří: • objekt – charakterizuje společenské vztahy chráněné trestním zákonem • objektivní stránka – vyjadřuje způsob provedení činu a následky • subjekt (pachatel) – vyjadřuje způsobilost k deliktu • subjektivní stránka – vnitřní psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání  druhy skutkových podstat: • podle závažnosti o základní – popisují základní (typickou) podobu toho konkrétního trestného činu, např. vražda – kdo jiného úmyslně usmrtí o kvalifikované – postihuje nějakou závažnější podobu toho stejného trestného činu – k základní zásadě je přidána skutečnost, která zvyšuje závažnost (zvlášť přitěžující okolnost, okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby) – např. u vraždy – usmrcení těhotné ženy, dítěte, 2 nebo více osob, … o privilegované – jsou naopak mírnější než skutková podstata základní – je jich málo – zákonodárce předpokládá, že mohou být nějaké zvláštní okolnosti, které činí čin méně trestním – např. vražda novorozeného dítěte matkou (§ 142 TZ) – matka ho usmrtí ve stavu rozrušení vyvoleném porodem, zabití (§ 141 TZ) – usmrcení někoho v silném rozrušení • dle vyjádření v zákoně o popisné o odkazovací o blanketní  skutková podstata je sice souhrn znaků, které podmiňují trestní odpovědnost – můžou ale být situace, kdy skutková podstata není naplněna, ale pachatel je stejně odpovědný – zákon obsahuje některá ustanovení, která rozšiřují dopad a rozsah trestní odpovědnosti (§ 20 o přípravě trestného činu, § 21 pokus trestného činu, § 24 o účastenství) • např. chci někoho zabít, ale netrefím – nezpůsobil jsem následek (smrt), ale je to nebezpečné a příště by se mi to mohlo povést – i pokus je trestný

Obecné znaky trestného činu

 věk – pachatel starší 15 let (mladistvý) • od 18 let plná trestní odpovědnost • pro mladistvé je zvláštní systém sankcí (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)  příčetnost • způsobilost být pachatelem pokud jde o duševní schopnosti • § 26 TZ nepříčetnost – zásadně platí, že kdo je nepříčetný, nemůže být trestně odpovědný • § 27 TZ zmenšená příčetnost – má vliv na sankcionování  rozumová a mravní vyspělost (jen u mladistvých) • u pachatele, který je mezi 15-18 rokem života (mladistvý), nestačí, že je starší 15 let a je příčetný, ale musí naplnit i tento znak • § 5 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže: „Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ • odlišná terminologie – nedopouští se trestných činů, ale provinění o požaduje se rozumová a mravní vyspělost (nezkoumá se jen překročení věku a příčetnost, ale i rozumové a mravní schopnosti) o = relativní trestní odpovědnost -

Pojetí trestného činu

pojetí trestného činu v § 13 – říká se mu formální pojetí trestného činu – jen zákon stanoví, co je trestným činem a jak je možné ho postihnout – je však omezen dvěma korektivy: o hmotněprávní korektiv – zásada subsidiarity trestní represe  § 12 odst. 2 TZ: „Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“  dva aspekty: • aplikační – v každém jednotlivém případě musí aplikující orgán zkoumat, jestli to jednání, které naplňuje znaky stanovené v zákoně, je skutečně škodlivé • legislativní – pokyn pro zákonodárce, aby stanovil, že jednání je skutečně škodlivé  říká: • trestní právo se neuplatňuje vždy, ale jen v případech společensky škodlivých, závažnost musí dosáhnout určitého stupně o tedy zmírňuje dopady formálního pojetí trestného činu o právě proto se používá termín materializované formální pojetí trestného činu  kritéria: • případ společensky škodlivý o Jelínkovi se nelíbí pojem škodlivost – víc by se mu líbila závažnost o kritéria společenské škodlivosti  § 39 odst. 2 TZ: „Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.“ • je to pouze demonstrativní výčet  tato kritéria se uplatní při ukládání trestu – jsou kritérii společenské škodlivosti • nepostačí odpovědnost podle jiného právního předpisu o např. přestupkový zákon, zákoník práce, občanský zákoník, … o tím se nechce říct, že by se neuplatňovala tam, kde tyto druhy odpovědnosti existují – naopak, i tam se může uplatňovat (trestní odpovědnost tedy může ležet vedle občanskoprávní povinnosti nahradit škodu) o je to požadavek, aby trestní právo byl prostředek ultima ratio o procesněprávní korektiv – zásada oportunity  § 172 odst. 2 písm. c) TŘ • oprávnění státního zástupce v případech, že není trestný čin dostatečně závažný, stíhání zastavit (případně pokud nezačalo, tak věc odložit) • oproti § 39 odst. 2 TZ – kritéria jsou víceméně stejná, ale je zde navíc chování pachatele po spáchání trestného činu o jsou zde tedy 2 kritéria trestní represe, ačkoliv by stačilo jedno z nich o které z těch kritérií má přednost?  to zákonodárce neřeší, ale z obecné zásady, že hmotné právo předchází právo procesní, dovodíme, že přednost má § 39 odst. 2 TZ např. případ Romana Smetany – využil pracovní směny, aby na plakáty politických stran nakreslil tykadla - tento čin byl dopravním podnikem ohodnocen na 15.000,- Kč a řidič byl stíhán jako poškození cizí věci o on uvedl, že cílem nebylo poškodit cizí věc, ale vyjádřit svůj politický názor o byl odsouzen a proti pravomocnému odsouzení byla podána stížnost pro porušení zákona, kde Ministr spravedlnosti namítal, že soud neuplatnil zásadu subsidiarity trestní represe  Nejvyšší soud ale řekl, že bylo postupováno správně, protože pohnutka pachatele, která sice snižuje společenskou škodlivost, ale není obsažena ve znacích trestného činu poškození cizí věci podle § 228 TZ • je to klasický učebnicový příklad nesprávné aplikace subsidiarity trestní represe o to, že není ve znacích trestného činu, neznamená, že nesnižuje společenskou škodlivost o zadruhé – plně stačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (byl bezúhonný)  byl v pracovní době a používal nástroje zaměstnavatele – je zde tedy odpovědnost pracovněprávní (hrubé porušení pracovní kázně, zvlášť hrubé porušení, které je důvodem pro okamžité propuštění z pracovního poměru) – a druhý nárok by byl náhrada škody

Třídění trestných činů

- podle závažnosti činu (§ 14 TZ) – kritériem je subjektivní stránka a trestní sazba, kterou je možné uložit za tyto činy o přečiny – všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy, za které je možné uložit trest odnětí svobody s trestní sazbou do 5 let  výstižnější by bylo, kdyby tam bylo „nepřevyšující 5 let“ o zločiny – nejsou zločiny  zvlášť závažný zločin – lze uložit trest odnětí svobody, kde horní hranice je nejméně 10 let • je to jen subkategorie zločinů  hovoříme o tzv. bipartici – kategorizace trestných činů • význam: o legislativně-technický – tím, jak se suma trestných činů rozdělí podle kritérií, je možné pro určité kategorie stanovit určité důsledky  např. příprava bude trestná jen u jedné kategorie, promlčení se bude v každé kategorii počítat jinak, … o sankční – odstupňují se podle toho trestní sankce, zároveň je zde menší společenské odškodnění o evidenčně-statistický – umožňuje zkoumání kriminality z různých hledisek (podíl závažných trestných činů na celkové kriminalitě)  tak to ale nebylo vždy – např. trestní zákoník Rakouska-Uherska – vytvořil po vzoru francouzského trestního zákoníku tripartici (přečiny, zločiny, přestupky) • tato tripartice platila až do roku 1950 - podle formy zavinění o úmyslné o nedbalostní - podle významu chráněného zájmu – systematika zvláštní části trestního zákoníku o trestné činy proti životu a zdraví o trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství o trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti o trestné činy proti rodině a dětem o trestné činy proti majetku o trestné činy hospodářské o trestné činy obecně nebezpečné o trestné činy proti životnímu prostředí o trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci o trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných o trestné činy proti branné povinnosti o trestné činy vojenské o trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy - podle způsobu jednání o konáním (komisivní) o opomenutím (omisivní)  pravé omisivní delikty – lze je spáchat jen opomenutím (neposkytnutí pomoci, zanedbání výživy dítěte)  nepravé omisivní delikty – lze je spáchat jak konáním, tak opomenutím, ale v daném případě byly spáchány opomenutím • např. vražda – lze zabít i neposkytnutím vody, léků, … - podle pachatele trestného činu o fyzická osoba  dospělí  mladiství o právnická osoba - další podle pachatele – podle toho, kdo může být pachatelem trestného činu o obecné – takové, kde pachatelem může být kdokoliv (např. „Kdo jiného usmrtí“) o zvláštní – zvláštní vlastnost, způsobilost, nebo postavení pachatele  např. vražda novorozeného dítěte matkou – pouze matka  zneužití pravomoci úřední osoby – pouze úřední osoba  u jiných pouze dlužník, věřitel, voják, … o vlastnoruční – trestné činy, které vyžadují zvláštní fyzický akt pachatele  např. křivá výpověď – těžko ji lze složit  soulož mezi příbuznými – těžko může spáchat někdo jiný než pachatel  opilství – pachatel se uvede do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustí jednání, které by mělo znaky trestného činu • není zde možné spolupachatelství - podle časového hlediska o pokračování v trestném činu  § 116 TZ: „Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.“  4 znaky, které musí být kumulativně naplněny: • stejná skutková podstata o nesmí participovat ve formě účastenství – to už by se nejednalo o stejnou skutkovou podstatu • stejný nebo obdobný způsob provedení • objektivní souvislost o časová souvislost – je zde určitý časový interval mezi jednotlivými útoky  v judikatuře není, jaký časový interval by to měl být, protože to vyplývá z povahy trestného činu (např. vykradení dvou bank – klidně i pár měsíců mezi jednotlivými útoky) o obdobný předmět útoku – vykládáme šířeji (nemusí být totožný)  všechny věci, které byly nalezeny o místní souvislost – je zde pouze pravidelná, nikoliv zákonná  v zákoně není napsáno, že to musí být na stejném místě, je to jen obvyklé  jeden judikát – pokračování není vyloučeno ani to, že spáchá nějaké útoky na území našeho státu a jiné na území jiného státu • subjektivní souvislost (společný záměr) o pachatel už při prvním útoku má alespoň v hrubých rysech záměr páchat tuto trestnou činnost  hrubé rysy – rámcová představa pachatele o povaze trestného činu (místu, času, způsobu páchání) o tam, kde chybí společný záměr, tam hovoříme o opakování trestného činu  pokračování má totiž nepříznivý význam v tom, že se u majetkových deliktů škody sčítají (tedy se dostává do kvalifikované skutkové podstaty, která je přísněji trestaná)  zatímco u opakování by byl trestaný podle základní skutkové podstaty o např. pachatel si opatří střelnou zbraň – chce ji vyzkoušet – střílí a zasáhne poškozeného – zjistí, že ho usmrtil  prchá pryč, cestou narazí na svědka a uvědomí si, že ho viděl – rozhodl se tedy likvidovat i svědka  záměr usmrtit toho druhého byl aktivován až v okamžiku, kdy ho viděl – nemůže tedy jít o pokračování v trestném činu  pokračování by to bylo, kdyby vzal zbraň a řekl si, že zastřelí každého, koho potká  např. vykrádání rekreačních chatek – vykradu jednu v Olomouci, další den si zajedu do Prostějova, pak do Prahy – všechny chaty, které jsem vykradl, jsou považovány za jeden trestný čin a to krádeže formou pokračování • stejná skutková podstata? Ano • jednotný záměr? Pravděpodobně ano • časová souvislost? Judikaturou není stanovena hranice – posuzuje se individuálně • obdobný způsob provedení? Ano o nebude posuzováno jako 17 krádeží, ale jako 1 skutek a 1 trestný čin (alespoň v hmotném právu, v procesu se to mění) o pozor! Není to mírnější – oni sečtou všech 17 škod a tím pádem se může lehce stát, že mi to naplní i kvalifikovanou skutkovou podstatu a tím pádem mi bude hrozit přísnější trestní sazba  např. právně vzdělaná prodavačka v supermarketu – hranice zpronevěry je 5.000,- Kč a každý den si pro sebe nechá 4.999,- Kč v naivní představě, že se nedopouští trestného činu – pokud splní podmínky pokračující trestné činy, tak se všechny částky sečtou • delikt je spáchán v okamžiku, kdy je dokončena činnost – provedení posledního dílčího útoku  např. pachatel prochází kupé vlaku a krade – stále opakovaně naplňuje jednu skutkovou podstatu krádeže obdobným způsobem • už při prvním útoku má zájem konat tuto trestnou činnost  např. pachatel krátí tržby – každý den odevzdává méně, tedy si ponechává věc, která mu byla svěřena – tedy zpronevěra • u majetkových trestných činů se někdy požaduje, aby způsobil nějakou škodu (v tomto případě 5.000,- Kč) o a zákonodárce říká, že stačí naplnění skutkové podstaty v souhrnu  teoreticky je možné pokračování u všech trestných činů, ale problém je s dovozením společného záměru (např. pohlavní zneužití – přižení se do rodiny a má záměr, že bude pohlavně zneužívat dceru) • zejména důkazní obtíže  je to možné u nedbalostních trestných činů? • teoreticky ano, pokud je to výraz společného lehkovážného přístupu pachatele o např. lékař se rozhodne, že úroveň zdravotnictví je taková, že klidně může chodit do služby v podnapilém stavu – a během 3 služeb mu umřou 3 pacienti  v tomto případě se opět jedná o pokračování • pokud se ale jednou opije ze žalu, podruhé z radosti – není zde výraz společného lehkovážného přístupu  řidič kamionu nedá přednost zprava – těžká újma na zdraví, jede dál – nedá přednost zleva a zase těžká újma na zdraví • pokud je to výraz společného přístupu, je opět možné, že je to pokračování o trestné činy hromadné  znakem skutkové podstaty a podmínkou trestní odpovědnosti je mnohost útoků  nemají právní definici a výklad se opírá o právní zvyklost • § 279 odst. 3 písm. b) – nedovolené ozbrojování o „neoprávněně si opatřuje zbraně“ o opatření jedné zbraně nestačí o trestné činy trvající  takové, kde pachatel vyvolá protiprávní stav a pak ho udržuje, anebo ho udržuje, aniž by ho předtím vyvolal • např. omezování osobní svobody, zavlečení do ciziny • je třeba odlišovat, jestli vyvolal a udržuje, anebo jen udržuje • např. rodinný domek, kde žije manžel, manželka a tchýně – manžel se rozhodne, že tchýni zavře do sklepa (zbaví ji osobní svobody) o chtějí jet na dovolenou a chodí bratr manžela a přikrmuje tchýni  doba páchání ve výroku rozsudku musí být různá  opět není legálně definován – opět se jedná pouze o právní zvyklost - u trestných činů hromadných a trvající je důležitý moment ukončení trestné činnosti o z hlediska časové působnosti trestního zákoníku  např. začne páchat trestnou činnost v roce 2009 a ukončí v roce 2010 – je zde nový trestní zákoník  použije se zákona, který byl účinný v době, kdy byla trestná činnost dokončena – protože se jedná pouze o jeden čin a je spáchán až v době ukončení o posuzování věku pachatele  začne krást automobily jako mladistvý a končí jako dospělý • bude se posuzovat podle účinného předpisu bez ohledu na to, jestli je příznivější  mladistvý se tedy bude posuzovat jako dospělý o amnestie  někdo páchá pokračující trestnou činnost, je vyhlášena amnestie, a on páchá dál • amnestie se na něj nevztahuje, protože páchá dál stejný trestný čin o promlčení  začne se počítat až od dokončení posledního útoku

Bagatelní trestné činy

Kdyby se každé naplnění skutkové podstaty považovalo za trestný čin, bylo by to velmi přísné - např. § 228 odst. 2 – „Stejně bude potrestán, kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou.“ o pomalování sousedova papíru – v ten moment by měla být zavolána policie  bylo by to ale logické, aby za takovou prkotinu byla vyvozována trestní odpovědnost? - např. § 283 - Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy o skutkovou podstatu naplní ten, kdo nabídne omamnou a psychotropní látku o skupinka kamarádů se sejde a jeden z nich vytáhne jednu marihuanovou cigaretu a nabídne ostatním – opět naplnil skutkovou podstatu – má být i takovéto jednání považováno za trestný čin? o zákonodárce by měl respektovat princip subsidiarity trestní represe  trestní právo má nastupovat až jako prostředek ultima ratio - zákonodárce to často nerespektuje – hned, jak se objeví nějaký problém, tak z toho hned chtějí udělat trestný čin • toto ohrožuje samotné fungování trestní justice – když se rozšíří trestní represe, rozšíří se počet věcí, které musí soudy řešit – způsobuje průtahy - bagatelní kriminalita – zatěžuje systém trestní justice o různé přístupy k řešení  formálně materiální pojetí trestného činu • existoval v českém trestním právu až do roku 2009 (do rekodifikace) • do té doby trestným činem byl čin, který splňoval znaky uvedené v zákoně, a musel mít vyšší než nepatrný důsledek na společnost (relativně abstraktní požadavky na to, jak má být čin závažný, aby se mohlo mluvit o činu trestném) • = materiální korektiv trestního bezpráví  čistě formální pojetí trestného činu • trestným činem je přesně to, co říká zákon, ale bagatelní kriminalita je odfiltrována tím, že státní zástupce (ať už se v daném státě označuje jakkoliv) má právo nestíhat tyto trestné činy  kombinace modelů předchozích • typický pro současné české trestní právo • počítá jak s korektivem procesním (v podobě oprávnění státního zástupce nestíhat trestné činy), tak s korektivem materiálním (hmotněprávním) – zásada subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2) – „Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“ o čin musí být společensky škodlivý  § 39 odst. 2: „Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.“ • kritéria, podle kterých má soud hodnotit povahu a závažnost trestného činu • jsou to vlastně skutkové podstaty – ukazují, jakou intenzitou byla naplněna skutková podstata (trestné činy naplňující skutkovou podstatu jsou různě škodlivé) • škodlivost trestného činu je třeba hodnotit podle následků, které budou činem způsobené o nepostačuje odpovědnost podle jiného právního předpisu  totéž jednání může být posouzeno ve více rovinách – trestněprávní, občanskoprávní, správněprávní • současnou koncepci trestného činu neoznačujeme jako čistě formální – na druhou stranu tento korektiv není tak silný, jak tomu bylo před rekodifikací o nazýváme to tedy materializované formální pojetí trestného činu nebo též formální pojetí s interpretačním pravidlem subsidiarity trestní represe o zásada legality – státní zástupce musí stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví, ale:  zásada oportunity – procesní korektiv – státní zástupce stíhat může, ale nemusí • státní zástupce může zastavit trestní stíhání, pokud je považuje za neúčelné (může mít společenskou škodlivost, ale bylo by to zbytečně, posoudíme jenom jako přestupek) o odklony v trestním řízení  institut podmíněného nestíhání trestného činu  institut narovnání o zásada subsidiarity není další znak trestného činu, je to pouze interpretační pravidlo, které určuje, co je za trestný čin považováno a co ne  používáme zejména v těch případech, kdy není zřetelná spodní hranice trestní odpovědnosti • např. to nabídnutí marihuany - zákon nestanovuje minimální množství, které musí být nabídnuto, aby šlo o trestní čin • výtržnictví – předpokládá, že se dopustí hrubé neslušnosti o co je to hrubá neslušnost?  např. „atentát“ na prezidenta Klause – podle Ščerby to výtržnictví není  o zásadě subsidiarity trestní represe má smysl uvažovat, až pokud jsou naplněny všechny jiné formální znaky trestného činu