Působnost trestních zákonů

- působnost = okruh společenských vztahů, na které se právní norma vztahuje a podmínky, za nichž se tato norma uplatní o nevztahuje se pouze na trestní zákoník, ale i na další normy trestního práva hmotného (zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, zákon o soudnictví ve věcech mládeže) - zákon rozlišuje určitá kritéria, podle kterých se působnost zákona určuje – místní, časová, věcná a osobní

Působnost časová

- základní pojmy: platnost a účinnost právní normy o platnost = kdy se norma stane součástí právního řádu – dnem vyhlášení ve sbírce zákonů o účinnost = časové období, ve kterém je právní norma závazná  nejčastěji 15 dní od vyhlášení ve Sbírce zákonů, ale zákonodárce může stanovit odlišně - doba mezi platností a účinností = legisvakanční lhůta - i normy trestního práva se vyvíjejí v čase – není to tak dlouho, kdy došlo k úplné rekodifikaci trestního práva (nabyl účinnosti 1.1.2010) o a my musíme určit, jakou podobu zákona musíme aplikovat na tento konkrétní příklad o základní pravidlo časové působnosti:  § 2 TZ – trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání trestného činu  rozhodující z hlediska časové působnosti je okamžik spáchání činu - § 2 odst. 4 – čin je spáchán v době, kdy pachatel konat, anebo v době, kdy opomněl konat • rozhodující je, kdy je jednání – ne to, kdy nastal následek • také je důležitý moment ukončení jednání o např. po malých dávkách podávám jed o např. pokračující delikt – dnes se rozhodnu, že abych si přilepšil ke svému platu, budu vykrádat chatky – každou neděli si udělám výlet a nějakou chatku vykradu  budu odpovědný za jeden jediný pokračující trestný čin krádeže  okamžikem spáchání trestného činu je provedení toho posledního dílčího činu  a to právě proto, že důležitý je moment ukončení jednání o všechna pravidla týkající se časové působnosti trestního zákoníku se vztahují i na normy, na které trestní zákon odkazuje  pokud tedy skutková podstata nedovoleného ozbrojování v § 272 hovoří o nedovoleném držení zbraně, odkazuje na mimotrestní předpis zákon o zbraních, který vymezuje, kdy kdo může držet jaký typ zbraně - v právu je výslovně zakázána retroaktivita (zpětná působnost) o a v trestním právu je vyloučena o to důrazněji o zásady týkající se retroaktivity jsou už v ústavním pořádku – čl. 40 odst. 6 LZPS: „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“  ale je zakotveno i na mezinárodní úrovni – např. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod o retroaktivita je nepřípustná, pokud je v neprospěch pachatele o je ale tedy přípustná, pokud je ve prospěch pachatele o také se připouští za nejmimořádnějších situací  po druhé světové válce – retribuční zákonodárství – některé normy se vztahovaly i do minulosti, protože se jednalo o mimořádnou situaci - trestnost činu = zahrnuje v sobě jak všechny podmínky rozhodující pro posouzení viny, tak i všechny podmínky relevantní pro výrok o trestu (resp. o sankci) o např. i podmínky týkající se doby promlčení (protože to je také relevantní pro posouzení trestnosti) o např. soud uložil trest obecně prospěšných prací podle předchozího trestního zákona – a v mezidobí nabyl účinnosti nový trestní zákoník a teprve poté pachatel zavdal příčinu pro přeměnu na odnětí svobody  a zde soudy aplikovaly už nový trestní zákoník, protože to nevykonávání práce nastalo až za účinnosti nového trestního zákoníku  je to ale jednoznačně chybný postup, judikoval to i Nejvyšší soud – i toto se muselo posuzovat podle předchozího trestního zákona - toto základní pravidlo týkající se působnosti trestního zákona má své výjimky: o to hlavní je dovětek za tímto pravidlem – trestnost činu se posuzuje podle zákona pozdějšího, jestliže je to pro pachatele příznivější  rozuměj – musí posuzovat  jedná se tedy o případ, kdy zákon působí na dobu, než nabyl působnosti, ale je to ve prospěch, tedy je to retroaktivita povolená  toto pravidlo není žádná samoúčelná benevolence vůči pachatelům trestného činu – je to jen reakce na to, že se hodnoty ve společnosti vyvíjejí – a v souvislosti s tím se mění také rozsah trestní odpovědnosti • a nemá přece smysl trestat něco, co už dnes nepovažujeme za trestuhodné • např. po roce 1989 – došlo k demokratizaci a humanizaci trestního práva – o teprve v roce 1990 byl zrušen trestný čin homosexuálního styku s osobou mladší 18 let  byly tedy postihovány homosexuální vztahy o např. trestný čin příživnictví – dnes už toto trestně nepostihujeme • např. řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění o osoba, která nebyla držitelem řidičského oprávnění – tato osoba, pokud nasedla do auta a jela – nemusela nikomu ublížit – už toto samotné bylo posuzované jako trestný čin o je to velmi přísné, proto to zákonodárce přehodnotil a dnes už v trestním zákoníku tento trestný čin nenajdeme  a pokud dnes zjistíme, že jistá osoba v roce 2009 řídila auto bez řidičského oprávnění (zanedbáme otázku promlčení) – řekneme, že nový trestní zákoník takové jednání nepostihuje vůbec a je tedy jednoznačně příznivější a tedy ho musíme aplikovat – nedopustil se trestného činu  pokud v mezidobí došlo ke změně trestních norem • je nutné porovnat příznivost zákonů – jestliže je nový příznivější, musíme ho aplikovat o je nutné pamatovat na to, že zákony je třeba posuzovat jako celek, ne jen jednotlivé ustanovení o pokud obě normy jednání za trestné prohlašují, tak základním měřítkem pro porovnání příznivosti  srovnání trestních sazeb • zde ale nesmíme skončit  je možné uložit alternativní trest?  jaké jsou možnosti pro podmíněné odsouzení?  jaké jsou možnosti pro promlčení trestného činu?  výjimka o příznivosti je použitelná pouze do právní moci rozhodnutí o vině a trestu • jakmile rozhodnutí nabylo právní moci, už jsou tyto úvahy nemožné • pokud bych byl odsouzen za trestný čin a po právní moci odsouzení se zákonodárce rozhodne, že postih sníží o už se nemůžu dovolávat obnovy řízení o ale mohlo by to být důvodem pro udělení milosti od prezidenta republiky • ale i zde je určitá výjimka v § 419 o podstatou zde je, že pokud byl pachatel odsouzen za čin, který současný trestní zákoník už trestný čin za trestný nepovažuje, pak se trest nevykoná o nejčastěji se toto ustanovení používalo právě v souvislosti s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění - normu je nutné aplikovat jako celek – nelze třeba vinu posoudit podle zákona účinného v době spáchání a pak vzít příznivější podmínky pro podmíněné odsouzení z novějšího zákona - další případy, kdy soud musí postupovat podle aktuálního zákona (tedy zákona účinného v době rozhodování soudu) o § 3 odst. 1 – pachateli lze uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době rozhodování soudu  pokud už soud uznal pachatele vinným, tak pokud jde o škálu trestů, které mu může uložit, může použít jen tu z aktuálního zákona • toto pravidlo se použije pouze tehdy, když nový zákon zúží okruh trestů o ale v posledních 23 letech se ale okruh trestů nejen nezužoval, ale dokonce i rozšiřoval – bylo to tedy zjevně obsoletní ustanovení o NS se rozhodl, že ho v jednom typu případů použije  předchozí trestní zákon umožňoval trest obecně prospěšných prací uložit až na 400 hodin, ale podle nového zákoníku je hranice jen 300 hodin • NS řekl, že trestat až na 400 hodin by bylo v rozporu s § 3 odst. 1, protože je to druh trestu, které současné právo nezná – ten zná maximální rozsah pouze 300 hodin, i když je postupováno podle předchozího trestního zákona o jednalo se opět o velmi problematický výklad (podle Ščerby nesprávný), protože něco jiného je druh trestu a něco jiného výměra trestu o situace, kdy soud ukládá ochranné opatření  kromě trestů jakožto základní sankce, kterou je možné uložit za trestný čin, je možné použít další typ hmotněprávní sankce, je možné použít i ochranné opatření (ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná výchova, zabrání věci)  není to trest – tedy soud musí použít aktuální zákon o zahlazení odsouzení  institut, který má zabraňovat stigmatizaci pachatele – má zvyšovat znovuzačlenění odsouzeného do společnosti  pokud je vykonán určitý trest a je pak zahlazen, znamená to, že se tomu člověku trest neobjevuje ve výpisu z rejstříku trestů • pak si může lépe najít práci • to ale neznamená, že se to z rejstříku trestů vymaže úplně – soudu se to tam objeví, pokud si vyžádá o opis z rejstříku trestů - trestnost sbíhajících se skutků v případě vícečinného souběhu je třeba posuzovat samostatně o vícečinný – více činy naplní pachatel více skutkových podstat o sbíhající se – spáchá více trestných činů ještě před dobou, než je za kterýkoliv z nich odsouzen

Působnost místní

- vymezuje území, na kterém trestní zákoník působí účinky - vymezením území dochází k určení teritoria, které stát mocensky ovládá - základní principy o princip teritoriality (§ 4 odst. 1) – podle zákona ČR se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na jeho území bez ohledu na osobu pachatele  někdy ale může vyvstat otázka, kde je čin spáchán • např. z České republiky si odletím do Ruska – tam mě napadne ruský občan, já nasednu rychle do letadla a odletím zpět do ČR, políbím rodnou zemi a zemřu o na toto odpovídá § 4 odst. 2 – čin byl spáchán na obou místech, jak v ČR, tak v Rusku (viz dále) • distanční delikt (§ 4 odst. 2) – jednání se pachatel dopustil na území ČR, ale následek nastal nebo měl zcela nebo zčásti nastat v cizině a naopak • stejně by to bylo opačně – pokud bych zde napadl Rusa a on zemřel pak v Rusku, opět by to byl distanční delikt o k jednání došlo u nás, k následku v cizině • např. v Olomouci na poště pošlu balík s bombou na Slovensko • tranzitní delikt – např. Rakušan pošle zásilku drog do Polska vlakem – a vlak projíždí i přes Českou republiky o k jednání došlo v cizině (Rakousku) a k následku také v cizině (Polsku), ale na našem území se rozvíjela příčinná souvislost mezi jednáním a následkem, a proto i takový delikt je považovaný za spáchaný na našem území o princip registrace (§ 5) – TZ se vztahuje na všechny trestné činy spáchané na palubě lodi nebo jiného plavidla, letadla či jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v ČR  také „princip vlajky“  platí i na ta civilní letadla a lodě, které jsou v ČR registrovány o princip personality se český trestní zákoník použije na všechny trestné činy, které spáchal český státní občan, nebo osoba bez státní příslušnosti (apatridové, bezdomovci) s trvalým pobytem na území ČR  český trestní zákoník je tedy možné použít na každého občana ČR, ať už čin spáchá kdekoliv  pasivní princip personality (§ 7 odst. 2) – podle českého trestního zákoníku se posuzuje trestný čin, který spáchal cizinec v cizině, ovšem proti občanovi České republiky (případně proti osobě bez státní příslušnosti s trvalým pobytem na území ČR) • tedy nevztahuje se na to, že by byl český občan pachatelem, ale on je v tomto případě obětí • ovšem pouze pokud je splněna i další podmínka – jen pokud je čin trestný i na území, kde byl spáchán – podmínka oboustranné trestnosti o např. odjedu si na dovolenou a tam mě někdo zabije – vražda je trestná jak u nás, tak v Rusku – tím pádem je podmínka oboustranné trestnosti splněna, tedy i na tento čin se může vztahovat český trestní zákoník o např. na území arabské země její občan měl pohlavní styk s českou 14letou dívkou – podle našeho práva je to trestný čin, ale dejme tomu, že v příslušné arabské zemi by tento člověk jednal v souladu s právem – v tom případě princip pasivní personality nemůžeme použít, protože podmínka oboustranné trestnosti nebyla naplněna o exteritoriální místa – nejsou vyňata z místní působnosti TZ, pro provedení procesních úkonů se vyžaduje souhlas dotčeného státu o u omisivních (spočívající v nekonání) trestných činů je místem činu místo, kde měl pachatel vykonat jednání, ke kterému byl povinen  např. tam, kde měl plnit vyživovací povinnost o u tranzitních deliktů jsou místem spáchání všechna místa, kde existoval příčinný vztah mezi jednáním a účinkem, i když na nich k vlastnímu jednání ani účinku nedošlo  pachatel jedná na více územích – např. pašování drog – každý jeden ten stát má možnost stíhat pachatele o zásada personality (§ 6) – působnost českého TZ se vztahuje na všechny trestné činy občanů ČR a osob bez státní příslušnosti, které mají na území ČR povolen trvalý pobyt, spáchané v cizině – je třeba občanství v době spáchání trestného činu – i když si pachatel po spáchání trestného činu změní občanství, stále ho ČR může stíhat  aktivní princip personality (§ 10 odst. 2) – ČR nevydává své občany k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu cizímu státu • výjimkou je evropský zatýkací rozkaz – zjednodušuje formalismus při vydávání pachatelů mezi členskými státy EU • je také možné vydávat občany na základě dvoustranných mezinárodních smluv  pasivní princip personality (§ 7 odst. 2) – je-li proti občanu ČR spáchán trestný čin v cizině cizincem, je takový čin postižitelný podle českého trestního zákona, je-li čin trestný i v cizině o zásada ochrany (§ 7 odst. 1) – chrání zájmy státu a jeho orgánů – výčet trestných činů proti zvlášť důležitým zájmům státu, které budou stíhány bez ohledu na pachatele a místo činu  stát se chce bránit i proti útokům na sebe a na své orgány, a proto postihuje i jednání cizince v cizině  např. pokud nám někdo v zahraničí zaútočí na prezidenta, může se posuzovat podle našeho trestního zákoníku (a to nejen z důvodu pasivního principu personality – tedy občanství prezidenta)  např. padělání českých peněz o zásada univerzality (§ 7 odst. 1) – taxativní výčet trestných činů, které útočí na princip lidství a jsou trestné podle zákonů ČR, pokud jdou spáchané cizincem nebo osobou bez státní příslušnosti v cizině  stát se v mezinárodních smlouvách zavázal, že bude posuzovat některé nejzávažnější trestné činy bez ohledu na to, kdo je spáchal  např. genocida, apartheid, příprava útočné války o subsidiární zásada univerzality (§ 8 odst. 1) – postihuje jednání, která jsou oboustranně trestná, pokud pachatel tohoto skutku, který je cizincem nebo osobou bez státní příslušnosti, byl dopaden v ČR a nebyl vydán k trestnímu stíhání do ciziny (např. proto, že chybí mezinárodní smlouva, která by vydávání upravovala)  pachatel musí být dopaden na území ČR  podmínka oboustranné trestnosti – čin je trestný jak u nás, tak v zemi, kde byl spáchán • nemůže u nás odsoudit Saúdského Araba, které jsme u nás dopadli, za bigamii, protože u nich je to povolené  pachatel nebyl vydán k trestnímu stíhání cizímu státu, ani nebyl vydán k trestnímu stíhání jinému subjektu oprávněnému k trestání (např. mezinárodní trestní tribunály) • je to projev zásady degere aut unitere (vydat, či potrestat) – stát má možnost, buď vydá, anebo potrestá po svém  § 8 odst. 3 – pachateli nemůže být uložen přísnější trest než ten v zákoně účinném na místě spáchání trestného činu - § 9 – mezinárodní smlouva může zúžit anebo rozšířit jurisdikci trestních zákonů o může stanovit, že český trestní zákoník se použije i v případech, na které nepamatují pravidla určující místní působnost o mohla by také teoreticky zúžit českého trestního zákoníku  pokud Ščerba ví, tak žádná taková smlouva neexistuje, ale o tomto zúžení se uvažovalo • Američané zde chtěli mít vojenskou základu v Brdech – a smlouva mezi ČR a USA by stanovovala, že na tomto území český trestní zákoník neplatí

Působnost věcná

- určuje typy vztahů, na které se trestní zákony vztahují o okruh společenských vztahů, na které trestní zákon dopadá, tj. státní, veřejné i individuální zájmy a hodnoty o normy trestního práva chrání jak vztahy státní (veřejné), tak i vztahy individuální (tedy zájmy fyzických a právnických osob)  někdy chrání i práva cizích států nebo mezinárodních společenství (např. Evropské unie) - trestní právo hmotné se zabývá těmi vztahy, které vyplývají ze spáchání trestných činů (tedy nejzávažnějších protiprávních jednání) o mimo zájem trestného práva zůstávají občanskoprávní delikty a správní delikty - konkrétní vyjádření – v jednotlivých hlavách zvláštní části TZ - individualizace – ve skutkových podstatách (souhrn pojmových znaků, které vymezují jednotlivý trestný čin)

Působnost osobní

- vyjadřuje okruh osob, na které se trestní zákoník vztahuje o ale my si ji vymezíme negativně – tedy vztahuje se na každého, ale jsou výjimky, na které se nevztahuje (tyto osoby požívají tzv. exempci)  tyto osoby jsou vyňaty z působnosti trestního zákoníku  exempce má dvě roviny: • exempce hmotněprávní – daná osoba vůbec nespadá pod režim trestního zákoníku a je vyňata z jeho trestní působnosti o právě tato nás v této přednášce nejvíce zajímá • exempce procesněprávní – nestíhatelnost o není to tedy vynětí z působnosti trestního zákoníku, ale vynětí z pravomoci orgánu činit trestní řízení o nejznámějším případem této exempce jsou imunity poslanců a senátorů – čl. 27 odst. 4 Ústavy  pokud komora odepře souhlas, je stíhání po dobu mandátu vyloučeno  je to nový prvek našeho ústavního pořádku, až do konce května letošního roku platila širší imunita – trestní stíhání bylo navždy vyloučeno, tedy se tato imunita prakticky rovnala hmotněprávní exempci - 2 okruhy osob: o prezident republiky  po dobu výkonu své funkce nemůže být trestně stíhán nebo zadržen – a to ani pro přestupek nebo správní delikt  toto ustanovení má charakter hmotněprávní exempce  pokud by se prezident republiky rozhodl, že třeba ukradne nějaké drahé pero, tak se vůbec nedopouští trestného činu o poslanci a senátoři  kromě procesněprávní exempce (viz výše) požívají v relativně úzkém obsahu také hmotněprávní exempci (= indemnitu)  poslanec ani senátor nemůže být trestně postihován za dvojí typ jednání • hlasování v příslušné komoře Parlamentu ČR • projevy učiněné na půdě příslušné komory nebo jejích orgánů  nedávno právě toto vynětí se toto řešilo • 2 poměrně problematická rozhodnutí Nejvyššího soudu o rozhodl o tom, že poslanci jsou vyňati z působnosti trestního zákoníku i v jiných případech, než je projev v úzkém smyslu (přednes, mluvený projev)  Vít Bárta – na poslaneckém klubu Věcí veřejných nabídl úplatek v podobě bezúročné půjčky členům svého poslaneckého klubu, aby určitým způsobem hlasovali o zákonu  NS řekl, že i toto byl projev učiněný na schůzi poslaneckého klubu – a tedy že i tento projev spadá pod režim indemnity, tedy poslanec Bárta nemůže být trestně odpovědný  toto bylo velmi kritizované, ale ještě by se to dalo pochopit – o určitý projev šlo  řešilo se také, jestli poslanecký klub jedné strany je orgánem sněmovny o další rozhodnutí – případ bývalých poslanců, kteří byli stíháni za to, že přijali úplatek v podobě trafik výměnou za to, že se vzdají poslaneckého mandátu  NS řekl, že to je projev učiněný na půdě Parlamentu a tedy není možné je za to postihnout  kdybychom to akceptovali, museli bychom dojít k takovým závěrům, že kdyby poslanec zastřelil svého rivala, tak je to také projev učiněný na půdě Parlamentu, tak to také není postižitelné - prezident nemůže být stíhán pro trestný čin o ale může spáchat dva speciální ústavní delikty, které může žalovat pouze Senát Parlamentu ČR a rozhoduje o nich Ústavní soud  velezrada  hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku o v roce 2013 podal Senát žalobu na tehdejšího prezidenta Klause, která spočívala ve vydání lednové amnestie  Ústavní soud řekl, že toto velezrada není, jakkoliv to bylo problematické - poslanci Evropského parlamentu o exempce poslanců Evropského parlamentu – podle Protokolu o výsadách a imunitách ES platí zákaz vyšetřování, zadržení či stíhání pro názory či hlasování během výkonu funkce KONFLIKT PRAVIDEL - např. Čecha v Moskvě zabil Ital o tento konflikt je naprosto běžný a řeší se institutem vydávání – neboli extradice  extradice – vydávání pachatelů k trestnímu stíhání případně k výkonu trestu o výhodnější postavení má vždy stát, který pachatele dopadl, protože ten se pak může rozmýšlet, jestli si ho odsoudí sám, anebo ho vydá k trestnímu stíhání jinam o právní úprava extradice je velmi roztříštěná, protože je v řadě mezinárodních smluv  jsou sice mnohostranné smlouvy, ale také mnoho dvoustranných smluv s jednotlivými státy o z hlediska českého trestního práva – v situaci, kdy by český soud rozhodoval o vydání k trestnímu stíhání do zahraničí, platí celá řada principů  princip, že stát nevydává vlastní občany • čl. 14 odst. 3 Listiny – občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti • např. český občan někoho zabije v zahraničí, ale stihne se vrátit do ČR – nikdy by vydán nebyl, protože je český státní občan a ČR své občany nevydává • ale toto je princip, který platí u nás, ale to neznamená, že to platí mezinárodně • např. Američan, co střílel v Brně a poté odletěl do USA – je možné, aby ho sem USA vydaly • tento princip je prolomen evropským zatýkacím rozkazem o na základě zákona v rámci EU je možné vydat tento rozkaz a ten se kromě klasické extradice (kromě zjednodušené procedury) liší v tom, že dochází k předání pachatele (na rozdíl od vydání v extradici) do jiné členské země o v tomto případě je možné předat i českého občana