Nacistické právo
Když se zmíní nacistické právo, lidé si představí souhrn zákonů s důsledky, které jsou v rozporu s naším vnímáním spravedlnosti a morálkou. Z toho hlediska vznikla představa, že tento systém jako systém založený na právním pozitivismu ignoroval zásady přirozeného práva, a proto se často také představuje jako jeden z příkladů toho, kdy pozitivismus jako právní filozofický směr selhal. Jako jeden z podkladů pro tento názor je článek Gustava Radbrucha, který v jednom ze svých článků napsal: "Pozitivismus se svým přesvědčením, že zákon je zákon, učinil právnický stav bezbranným vůči zákonům se svévolným a kriminálním obsahem." Toto Radbruch konstatoval, ovšem nikterak nepodložil - poválečná jurisprudence ovšem tento názor nekriticky přijala, což mělo za následek obrat v názorech, který začal být označován jako renezance přirozeného práva (v němčině Naturrechtsrenaissance).[1] To je ve svém důsledku velká ironie, protože nacistické právo bylo založené na jasně protipozitivistické teorii.
to
xxx
- ↑ SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 328.