Minimální přirozenoprávní obsah práva
Z Iurium Wiki
Verze z 12. 8. 2016, 08:43, kterou vytvořil Aneta Králová (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „=== Teorie minimálního přirozenoprávního obsahu práva === * neřeší vztah přirozeného a pozitivního práva, spíše upozorňuje na to, že oba…“)
Teorie minimálního přirozenoprávního obsahu práva
- neřeší vztah přirozeného a pozitivního práva, spíše upozorňuje na to, že oba tyto systémy mají společný základ a cíl přežití (reprodukce), musí tedy mít i specifický obsah – bez tohoto obsahu by morálka ani právo nemohly podporovat svůj cíl přežití, který lidé mají při sdružování s jinými
- důvody minimálního společného obsahu morálky a práva
- lidská zranitelnost (zákazy – např. zabít člověka),
- omezenost zdrojů -> institucionalizace vlastnictví a vyžadování úcty k němu
- přijatelnost uznání pachatelů nacistických zločinů vinnými na základě toho, že dodržovali zákony, které porušovaly přirozené právo, a tudíž byly neplatné
- na jedné straně odmítá testování platnosti práva mravními hledisky
- na druhé straně uznává pojem nemorálního práva – řešení posouvá do oblasti práva na občanskou neposlušnost
- vyrovnání s minulostí = zvažování dvou zel:
- porušení právní jistoty (prolomení principu zákazu retroaktivity)
- zlo spáchaných zločinů
- nepopírá platnost práva z důvodu jeho rozporu s morálkou, ale ve vztahu dvou platných právních norem (systémů) -> akceptuje morální důvody jako důvody prolomení standardních právních principů, jako je právní jistota nebo zákaz retroaktivity
HERBERT HART – typy norem z hlediska obsahu
- normy chování – deontický operátor – právo, povinnost
- metanormy – normy o normách
- poznávací – interpretační, právní definice
- měnící – zmocňovací, kompetenční – zakládají změnu nebo upravují její postup
- rozhodovací – procedurální – proces, jímž dospíváme k autoritativnímu obsahu
- právo má stejně jako morálka PRIMÁRNÍ PRAVIDLA – ukládají členům společnosti příkazy, zákazy nebo dovolení
- na rozdíl od morálky má právo i SEKUNDÁRNÍ PRAVIDLA – určují pravidla vytváření primárních pravidel, jejich změnu, aplikaci a vynucování
- nejdůležitější je pravidlo uznání – pramenem práva je to, co uznávají soudy a soudní praxe x Kelsen – soudce je soudce, protože je zmocněn zákonem
Autoři článku: Aneta Králová (Aneta Králová)