Právo manželské
Římská rodina byla homogamní a silně patriarchálního charakteru. To znamená, že v čele stál otec, který měl velké pravomoce nad manželkou, dětmi i ostatními lidmi nepokrevně spřízněnými. Římská rodina představuje jednotu osob i majetku.
| český jazyk | latina |
|---|---|
| rodina | familia |
| otec (všemocná hlava) | pater familia |
| matka | mater familias |
| synové | filii familias |
| dcery | filiae familias |
| vnuci (děti syna) | nepotes |
| cizí osoby, které mají splatit dluh | personae in mancipio |
| otroci | servi, mancipia, famuli, pueri |
| otrokyně | ancillae, servae, mancipia |
| otroci v domě narození | vernae |
Obsah
Římské manželství
Právo uzavírat řádná manželství měli občané Říma a také cizinci, kteří získali privilegium.
PŘÍSNÉ MANŽELSTVÍ
Římské manželství se uzavíralo z vůle muže vzít si ženu za manželku a splodit s ní děti. Pokud tato vůle muže ustala, skončilo i manželství. V nejstarší době žena vstupem do manželství přecházela z otcovské moci do moci manžela, tzv. kapitisdeminuce (zánik posavadní moci otcovské). Tím ukončila všechny své agnátské vztahy s původní rodinou a navázala nové s rodinou svého manžela. Společně s manželkou přešel pod manželovu moc i veškerý majetek, který žena dosud měla. Manželská moc muže nad ženou se nazývá manus (=ruka), z toho plyne charakteristika nejstaršího typu manželství jako matrimonium cum in manus conventione = manželství s manželskou mocí nad ženou, přísné manželství. Žena se vstupem do manželství stala osobou podřízenou (persona alieni iuris). Pro svého manžela byla ve stejném postavení jako dcera, ke vlastním dětem byla matka v postavení sestry. Takové postavení neplatilo v právu dědickém, zde byla manželka v první skupině dědiců. Ženy dostávaly za svá provinění tresty, mezi nejhorší patří zapuzení (rozvod) nebo odebrání části věna (viz dále).
VOLNÉ MANŽELSTVÍ
Tento typ nejstaršího typu římské manželství doplnil s vývojem ekonomických i sociálních vztahů nový, volnější typ manželství. Nazýval se matrimonium sine in manum conventione = volné manželství. Hlavní změnou je, že žena nepřestupuje do rodiny svého manžela, ale zůstává v rodině vlastní. Je nadále podřízena moci svého otce, pokud jej již nemá, stává se z ní osoba "sui iuris". Děi narozené v takovém manželství spadají pod moc manžela a jsou v agnátském vztahu pouze se členy otcovi rodiny.
Po celou dobu republiky existovaly oba typy manželství, za císařství bylo přísné manželství již výjimkou. [1]
Uzavření manželství
1) Smlouvou
Manželství vzniká uzavřením smlouvy mezi mužem a ženou, kteří jsou zasnoubeni. Pokud jsou osoby alieny iuris, musí otec rodiny podat souhlas. Oba musí být ke sňatku způsobilí. Překážky manželství dělímě na absolutní a relativní. Absolutní překážky jsou proti všem, relativní jen proti jednotlivým osobám.
| Absolutní překážky manželství | Relativní překážky manželství |
|---|---|
| nedospělci (ženy do 12, muži do 14 let) | pokrevní příbuzenství |
| duševně choří | agnace |
| impotenti | švagrovství |
| kleštěnci | rozdíly ve stavu (dočasné) |
| dosud nerozvedené osoby (stále žijící v manželství) | poručenství |
| Text buňky | rozdíly v náboženství |
| Text buňky | trestný čin |
Pokrevní příbuzenství je vyloučeno v přímé linii, v pobočné linii do 7., později do 4.stupně. Za císaře Claudia vznikla výjimka, a to že si muž mohl vzít svou sestřenici (dceru bratra). Pro dceru sestry platil zákaz dál. Za císaře Justiniána byl zákaz uzavírání manželství v 3. stupni obnoven. Agnace měly stejná pravidla jako pokrevní příbuzeství, avšak pouze po dobu, po kterou trvala. Švagrovství bránilo pouze manželství v přímé linii. Později bylo omezeno za absolutního císařtví, kdy se zakázalo brát si za ženu bývalou manželku bratra či manželčinu sestru. Rozdíl stavu platil mezi patricii a plebeji do roku 445 př.n.l., kdy byl zrušen zákonem Kanulejovým. Manželství uzavřené s ženami nízkého stavu odstranil císař Justinián, který si sám vzal tanečnici. Poručenství bránilo, aby si poručenec nebo jeho syn vzal jeho poručenku, z finančních důvodů. Tato překážky byla zavedena až v době císařské. Překážka v rozdílu náboženství (křesťanství a židosvkým náboženstvím) bylo zavedeno až za pozdního císařství.
Praktikovanou překážkou byl tzv. smuteční rok. Ovdovělá žena nemohla po dobu jednoho roku vstoupit do manželství, z důvodu sporného těhotenství. Porušení bylo sankcionováno.
2) Souhlasem obou partnerů
Manželství vzniká souhlasem obou partnerů, ti musí projevit řádně svou vůli. Je-li k souhlasu zainteresováno více lidí, třeba pater familias, musí souhlasit i tyto osoby. Vstup do manželství musí být vždy dobrovolný, nesmí se vynucovat ani pokud jeden ze snoubenců předtím slíbil manželství při zásnubách. Zásnuby neměly téměř žádné právní důsledky. Pokud ze zásnub selhalo, vracel se dvojnásobek závdavku tím partnerem, který závdavek od druhého partnera dostal. Pokud byla situace naopak, tak si závdavek nechala osoba, která jej darovala.
3) Bez pevné formy
Existovaly 3 formy manželství uzavřeného bez pevné formy.
- Confarreatio - starý forma, hlavně mezi patricii, 10 svědků spolu s 2 kněžími konali při obřadu různé obřadní praktiky, jako například obětovat chléb Jupiterovi
- Coemptio - forma obrazného trhu, otec svou dceru jakoby "prodával"
- Usus = vydržení manželské moci nad ženou - termín "usus" od Gaia, pokud žena nechtěla být pod mocí muže, musela se na 3 noci vzdálit ze společného bydliště[2]
Zánik manželství
- smrtí jednoho z manželů - přirozená smrt = právní smrt. Zajetím a zotročním také zanikalo, při návratu se obnovovalo.
- rozvodem - vůle obou = rozvod, nebo jen jednoho = zapuzení. Manželství s manželskou mocí nad ženou mohl rozloučit pouze muž. U volného manželství oba manželé.
Majetková práva manželů
Konkubinát a contubernium
KONKUBINÁT
"Konkubinát je trvalé pohlavní soužití osob svobodných, kdy úmyslem muže není mít manželku, ale jen souložnici."[3] Římané jej nazývali jako spojení kvůli chtíči, ne kvůli plození dětí. Obyčejně byli v konkubinátu lidé, kterým nějaká překážka bránila v řádném manželství. Překážkou bylo nízké postavení ženy vůči vysokému postavení muže (př. tanečnice, herečky...). "Později podle zákazu Octaviána Augusta se nemohli ženit muži ve vojenské službě."[4] Děti počaty za konkubinátu byly považovány za nemanželské, nevznikla nad nimi moc otce. Příbuzenství se počítalo pouze ze strany matky. Konkubinát není stavem právním, ale pouze faktickým. Konkubinát se stal monogamní a vylučoval řádné manželství až v době křesťanských císařů.
CONTUBERNIUM
"Contubernium je soužití otroka s otrokyní anebo otrokyně s otrokem, ale také soužití svobodného partnera s nesvobodným."[5] Jedná se o čistě faktický vztah, který záleží na vůli majitele otroka. Pokud žila svobodná žena v contuberniu s otrokem mohla být po třetím neuposlechnutí ukončení vztahu zotročena. V době vlády císaře Konstantina Velikého došlo k úpravě, ve které císař nabádá k přihlédnutí k existujícím otrockým rodinám a snaha o jejich neoddelování při prodeji.
Tento článek zkontroloval pedagog některé z právnických fakult v České republice.
Bez domluvy s moderátorem nebo akademikem tento článek, prosím, neupravujte.
Odkazy
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1,str. 132-135.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1, str.138.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1, str.135.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1, str.135.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1,str.135.
