Věc v římském právu

Věc (res) je typickým objektem římského práva. Věci dělíme dělíme na živé (zvířata) a neživé. Mezi objekty římského práva řadíme i otroky. Vzhledem k modernímu právu, které na otroky nahlíží jako na fyzické osoby nalezneme výklad o otrocích mezi subjekty římského práva. Musíme také přihlédnout ke snaze vyrovnat velké rozdíly mezi římským právem, které označuje otroky za věci a realitou, kdy římští občané vnímali otroky jako bytosti mající vlastní vůli.

Res - Věci

Věcí může být za jistých okolností i člověk=otrok. Věc je hmotný celek který má samostatnou existenci, ať už je živý nebo neživý. Věc je vždy samostatný celek, nikoli její části.

Př. strom je objektem práva, jeho plody však ne.

1. věc jednoduchá - přirozený celek, jako otrok nebo kámen
2. věc složitá - věc složena z rozložitelných částí, jako dům nebo kniha, složitá věc je předmětem jednoho práva, dokud drží pohromadě. Pokud se části rozdělí, stává se každá část samostatným předmětem práva.

Př.Do plechové obroučky, která patří Gaiovi je vsazen vzácný briliant, který patří Luciovi. Spojením vznikne jedna věc - prsten s briliantem. Podle římského práva o věci hlavní (obroučka) a hlavní (briliant) je valstníkem věci Gaius. Lucius má nárok uplatňovat své vlastnické právo až po oddělení briliantu od obroučky. Luciovo vlastnictví fakticky nikdy nezaniklo, pouze se stalo latentní. Mohl tedy podat žalobu a vynutit si oddělení.