Úhrnek

Úhrnek bývá vyjádřen jako přenechání věci jak stojí a leží. V praxi je tento institut často využíván, aby se omezila odpovědnost za vady. K tomu se ovšem Nejvyšší soud ve své judikatuře staví negativně. Úhrnek se totiž používá v případech, kdy se prodává soubor věcí bez rozlišení jednotlivých věcí (např. statek a všechno jeho vybavení).

Nyní v § 1918 občanský zákoník výslovně říká, že toto ustanovení je možné použít k vyloučení práv z vad. Je k tomu třeba zejména poznamenat to, že předchozí judikatura nebyla úplně v pořádku z hlediska, že je třeba respektovat vůli stran. A pokud strany chtěly vyloučit odpovědnost za vady pak, ať už institut, kterým to učinily, nazveme úhrnkem či čímkoliv jiným, jejich vůle je jasná a měla by být respektována.

Z toho hlediska je třeba poznamenat, že ne ve všech případech je možné omezovat odpovědnost za vady. Např. § 1814 písm. a) stanovuje, že nepřiměřené ujednání je to, kterým se spotřebitel vzdává práv z vad.