Výměnek

Z Iurium Wiki

Výměnek neboli reservatum rusticum řadíme k tzv. závazkům ze zaopatřovacích smluv (§ 2701-2715 ObčZ), kam se mimo zmíněný výměnek řadí rovněž smlouva o důchodu (§ 2701-2706 ObčZ). Výměnek je smíšený smluvní typ, který se může sestávat z požitků (např. pohledávek z důchodu), úkonů (např. poskytování služeb) či práv sloužících k zaopatření (např. osobní služebnost) ze strany nabyvatele nemovité věci k převodci, respektive třetí osobě.[1]

Obecně o výměnku

  • Institut výměnku je upraven v rámci ustanovení § 2707 až § 2715 ObčZ, který se do právní úpravy vrátil jakožto pozůstatek prastarých právních obyčejů. Samotný pojem výměnek vychází ze starého českého výrazu vymieniti neboli vymiňovati, což označovalo vyjmouti či vyjímati.[2] Tento institut byl využíván zejména v dřívější době, kdy docházelo k přenechání zemědělského stavení novému vlastníkovi.[3] Původní vlastník usedlosti si vymínil, že bude dostávat určité zaopatření, zejména naturální. Právní úprava zavedla v českém právním řádu tento institut poprvé v tzv. středním občanském zákoníku z roku 1950[4]. Kodifikace občanského práva z roku 1964[5] ovšem tento institut opět vynechala a tuto problematiku řešila prostřednictvím věcných břemen in personam (jako doživotní právo užívání bytu a případných dalších oprávnění).[6]
  • Zřízení výměnku by mohlo nicméně i v současné společnosti nabývat na významu s ohledem na skutečnost, že velká část mladších odchází do měst a postrádá zájem věnovat se péči o rodinné polnosti. Výměnkář si tak zajistí zejména naturální plnění, bydlení či jinou formu péče a pomoci ve stáří, přestože nechce opouštět své bydlení, i od třetí cizí osoby.[7]
  • Výměnkem tedy rozumíme plnění (dare, facere, omittere, pati) za účelem zaopatření, které poskytne nabyvatel nemovité věci tomu, kdo mu nemovitou věc převedl nebo i třetí osobě označené převodcem. Zaopatřením se potom rozumí poskytnutí plnění, kterým řeší zabezpečení sociálních a životních potřeb.[8]

Smlouva o výměnku

Subjekty

  • Stranami smlouvy o výměnku jsou osoba oprávněná z výměnku neboli výměnkář, tedy převodce nemovité věci, který si při převodu na nabyvatele, osoba zavázaná k výměnku, sjednal pro sebe nebo pro jinou osobu určitý soubor práv, které mohou mít jednak charakter absolutních majetkových práv (např. služebnost pozemku či bytu), jednak relativních majetkových práv (např. důchod).[9] Smlouva o výměnku může být sjednána na dobu určitou či neurčitou. Výměnkem na dobu neurčitou chápeme výměnek, který je zřízen na dobu života osob oprávněných z výměnku. Smlouva o výměnku bude obvykle sjednána bezúplatně, nicméně není vyloučena ani úplata. Úplata však nesmí být srovnatelná. Spíše se bude jednat např. o slevu z kupní ceny nemovitosti. Dále může úplata spočívat v tom, že bude sjednán závazek k poskytnutí určitého plnění ze strany výměnkáře (např. pomoc při správě nemovitosti). [10] Judikatura Nejvyššího soudu rovněž dovodila, „že ačkoli je darovací smlouva pojmově smlouvou bezúplatnou, je-li v souvislosti s ní uzavřena smlouva o výměnku, posuzuje se pro účel předpokládaný […] zpravidla jako smlouva úplatná. [11]

Forma

  • Zákon obecně nestanovuje požadavek na formu smlouvy o výměnku. Toto neplatí, je-li výměnek zřizován ve formě služebnosti nebo reálného břemene, tj. jako věcné právo k nemovité věci, kde je pro zápis do katastru nemovitostí naopak písemná forma vyžadována.[12]
  • Ujednání o výměnku může být jednak součástí smlouvy, kterou je převod nemovitosti zajišťován, a jednak samostatně ve smlouvě o výměnku. Zákon rovněž umožňuje (jako projev ochrany výměnkáře) v souladu s ustanovením § 2708 odst. 2 ObčZ, aby došlo ke vkladu věcného práva ze smlouvy o výměnku do katastru nemovitostí dříve, než bude proveden zápis o převodu nemovitosti.[13] Původní vlastník si tak zajistí, že nabude předmětné absolutní majetkové právo vyplývající z práva výměnku před zánikem vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Nicméně doktrína se shoduje, že dané ustanovení není možné vykládat v tom smyslu, že by bylo umožněno zřídit si tzv. budoucí výměnek bez zřetele k nadcházejícímu převodu nemovitosti.[12]

Obsah výměnku

  • Výměnek můžeme vymezit jako určitý soubor práv na dílčí plnění. Může mít charakter jednak absolutních majetkových práv (např. služebnost pozemku či bytu), jednak povahu relativních majetkových práv (např. peněžité či nepeněžité, naturální, plnění). Obsahem může tedy být zejména právo na bydlení pro výměnkáře či třetí osobu (např. manžela), užívací právo, požívací práva k pozemkům, právo na naturální požitky, právo na plnění peněžité i nepeněžité povahy, právo na slušný pohřeb apod. Vždy však musí být výměnek dostatečně určitý, aby bylo zřejmé, jaké plnění je požadováno. Judikatura dovozuje, že i formulace „veškeré zaopatření tak, jak si toho slušný způsob života žádá“[14] může být chápána jako dostatečně určitá,[14] a proto nemůže způsobit neplatnost smlouvy o výměnku. To neplatí v případě, kdy se jedná o právo z výměnku, které je nezbytné zapsat do veřejného seznamu. Právo z výměnku ve formě věcného práva musí splňovat náležitosti pro zápis do katastru nemovitostí (dostatečná specifikace dle požadavků na zápis). Byl-li tedy sjednán výměnek jako reálné břemeno, pak je osobou zavázanou k výměnku i kterýkoli další nabyvatel nemovité věci.[15] Zásadní roli rovněž hrají u obsahu výměnku místní zvyklosti, které mohou blíže specifikovat obsah práv spojených s výměnkem na daném místě v daném čase.[16]

Pomoc výměnkáři

  • Úprava výměnku se řídí zásadou clausula rebus sic stantibus. Zákon tímto pamatuje na případy, ve kterých změna okolností nutně vyvolá potřebu změny v zájmu výměnkáře nebo v zájmu osoby zavázané k výměnku.[17] S ohledem na ustanovení § 2709 ObčZ, třebaže to nebylo ve smlouvě ujednáno, je osoba zavázaná k výměnku povinna poskytnout výměnkáři nezbytnou pomoc (např. v případě nemoci či úrazu). Zákon umožňuje zproštění se této povinnosti, jestliže bude výměnkář umístěn ve zdravotnickém či jiném zařízení (náklady nese, není-li ujednáno ve smlouvě o výměnku povinnost hrazení peněžitého plnění na živobytí výměnkáři, sám výměnkář). Výměnkář musí s umístěním souhlasit. Odmítne-li výměnkář umístění, přestože mu umístění v zařízení nečiní nadměrnou finanční zátěž, a je-li lidsky důstojné, pak je osoba povinná k výměnku této povinnosti zproštěna.[18]
  • Obsahem výměnku mohou být také opakovaná plnění (úkony, požitky). Pohledávka z těchto plnění se může stát dospělou, třebaže je výměnkář nepřítomen, je-li to v povaze dílčích plnění, respektive dle ujednání stran. V případě plurality subjektů (např. manželé či sourozenci) vznikne, pakliže bude jeden z oprávněných nepřítomen, právo na plnění pouze přítomným osobám, které jsou z výměnku oprávněny.[12]

Změna poměrů

  • Nastane-li podstatná změna poměrů tou měrou, že nelze po osobě povinné k výměnku spravedlivě požadovat, aby i nadále poskytovala naturální plnění, mohou si strany ujednat změnu obsahu plnění dohodou (např. jiné naturální plnění, peněžité plnění). V případě, že nedojde k dohodě stran o změně obsahu plnění z výměnku, soud za uvedených podmínek (změna okolností tou měrou, že nelze spravedlivě požadovat pokračování naturálního plnění) může dle ustanovení § 2710 odst. 1 ObčZ rozhodnout, že naturální výměnek zcela nebo z části nahradí peněžitým důchodem (relutární plnění).[12] Osoba povinná k výměnku je tedy aktivně legitimována k podání žaloby na změnu obsahu výměnku. Výměnkář však legitimován není.[19]
  • Soud může i ex offo rozhodnout o nutnosti osoby povinné k výměnku složit tzv. zaopatřovací jistinu u provozovatele vhodného zaopatřovacího ústavu. Soud k tomuto kroku přistoupí, pokud po osobě zavázané k výměnku nelze spravedlivě požadovat, aby dále zajistila naturální požitky (bydlení, strava či péče) vůči výměnkáři, který je však s ohledem na svůj zdravotní stav na toto plnění odkázán. Rozhodnutím dojde k výběru vhodného zaopatřovacího ústavu a stanovení výše zaopatřovací jistiny. Soud jistinu vyčíslí s ohledem na to, zda byl výměnek sjednán na dobu určitou, či po dobu života výměnkáře (soud může rozhodnout, že jistina bude hrazena ve formě splátek).[19]
  • V souladu s ustanovením § 2710 odst. 2 ObčZ je další změna poté, co došlo ke změně naturálního plnění na plnění relutární (peněžité), možná i v případě, že dojde pouze k podstatné změně poměrů. Podstatnou změnou poměrů rozumíme nižší stupeň nezbytnosti, než v případě změny poměrů tou měrou, že nelze spravedlivě požadovat setrvání na naturálním plnění. V daném případě je aktivní legitimace přiznána osobě povinné k výměnku i výměnkáři.[20]

Zkáza stavby a vhodné náhradní bydlení

  • Hlavním účelem výměnku je zajištění zaopatření výměnkáři či dalším osobám (zejména manželu výměnkáře či sourozenci apod.). V tomto směru je nejčastější zajištění bydlení. Ustanovení § 2011 ObčZ počítá se situací, při níž dojde k zániku stavby, kterou výměnkář obývá.[6] Osoba zavázaná k výměnku pak musí zajistit vhodné náhradní bydlení. Vhodným náhradním bydlením rozumíme takové, které se bude z větší části podobat původnímu bydlení, jež výměnkář využíval. Není-li zajištěno vhodné náhradní bydlení, může se výměnkář dožadovat jeho náhrady (např. původní bydlení bylo nahrazeno dispozičně stejným bytem, avšak daný bytový dům nemá výtah).[21]
  • Z výše uvedeného je zřejmé, že výměnek může být sjednán i ve prospěch manželů, avšak je nutné, aby byl pro oba manžele výměnek skutečně sjednán. Sjednáním výměnku pro jednoho z manželů společný manželský výměnek vzniknout nemůže[22] (např. uzavře-li výměnkář během trvání smlouvy o výměnku manželství, pak povinnému k výměnku vůči manželu výměnkáře žádná povinnost nevzniká).[12] Ustanovení se analogicky použije i na registrované partnery, nikoli však na osoby nesezdané či osoby blízké. Nicméně je možné si skutečnost, aby nedošlo ke zkrácení výměnku, ujednat ve smlouvě.[12]

Právo na bydlení a společné nájemní právo

  • Spočívá-li obsah výměnku např. v právu služebnosti bytu (absolutní majetkové právo), pak uzavřením manželství vzniká druhému manželu právo na bydlení[23]. Jestliže je obsahem právo nájmu (relativní majetkové právo), pak vzniká manželu výměnkáře společné nájemní právo[24]. Osoba povinná k výměnku nemůže vznik práva na bydlení či společného nájmu nijak ovlivnit. Právo bydlení a společné nájemní právo nevzniká[25] registrovaným partnerům.[26]

Postoupení

  • Zákon výslovně zakazuje postoupení smlouvy o výměnku, což znamená, že nemůže dojít ke smluvní změně subjektu na pozici výměnkáře. Nicméně je umožněno, aby došlo k postoupení jednotlivých splatných pohledávek z výměnku. Postoupení jednotlivých pohledávek je ovšem limitováno tím, že nejde postoupit ty pohledávky, které jsou vázány na plnění dle osobních potřeb výměnkáře. Postoupení pohledávky bude možné zpravidla tehdy, když se jedná o postoupení peněžitého plnění. To neplatí, je-li peněžité plnění vázáno na osobní potřeby výměnkáře, nebo v případě, pokud se jedná peněžité plnění, které je náhradou za naturální plnění. Postoupení pohledávky, která má být plněna ve formě naturálního plnění, je rovněž možné, ledaže je i v tomto případě pohledávka vázána na osobní potřebu výměnkáře. V takovém případě by postoupení možné nebylo.[27] Postoupení jednotlivých výměnkových dávek se řídí pravidly o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. ObčZ).[12]

Dědění výměnku

  • Dědění výměnku (přechod práva) není z osobní povahy celého institutu možné.[28] Smrtí jednoho z více výměnkářů dochází k přechodu na zbylou osobu (respektive zbylé osoby) - dochází k redukci počtu oprávněných, což se projeví i na rozsahu plnění z výměnku.[12]

Odstoupení od výměnku

  • Zákon výslovně zakazuje, aby došlo k odstoupení smlouvy o převodu nemovitosti pro neplnění povinností vůči výměnkáři, ledaže si strany ujednají v rámci smlouvy o výměnku něco jiného[29] (projev dispozitivnosti úpravy)[17]. Stěžejním je v tomto směru úmysl zákonodárce, aby se zamezilo tomu, že výměnkář bude vyvolávat spory, které povedou ke spekulacím ohledně dostatečné výše plnění z výměnku. [30]

Zánik výměnku

  • Závazek z výměnku zaniká smrtí výměnkáře, neboť se jedná o zaopatření pouze fyzických osob, které byly vymezeny ve smlouvě (výměnkář či třetí osoby). Závazek zpravidla nezaniká smrtí osoby zavázané k výměnku, protože její práva a povinnosti přechází na jejího dědice. Zaniknout však může plnění, které bylo proveditelné pouze ze strany osoby povinné. Závazek může rovněž zaniknout dohodou stran (dissoluce),[31] splynutím oprávněného a povinného v jednu osobu[32] či prominutím dluhu[33]. Výměnek jako celek nemůže zaniknout započtením. To však neplatí pro jednotlivé dílčí pohledávky. Strany si mohou ve výměnkové smlouvě sjednat i odstoupení. Právní úprava dále umožňuje, aby si strany sjednaly libovolně další výpovědní důvody.[12] Výměnek sjednaný na dobu určitou pak může zaniknout i uplynutím stanovené doby. [34]

Výměnek a daně

  • S ohledem na opětovné zavedení výměnku do právní úpravy soukromého práva došlo k novele zákona o daních z příjmů.[35] Ustanovení § 10 odst. 1 písm. l) zákona o daních z příjmů[36] řadí plnění z výměnku mezi tzv. ostatní příjmy.[6]

Zdroje

  1. ↑ RONOVSKÁ, K.; LAVICKÝ, P.; DOBROVOLNÁ, E. Úvod do soukromého práva. Zvláštní část. Praha: Česká společnost pro civilní právo procesní, z. s., 2020, s. 103. ISBN 978-80-88248-03-3.
  2. ↑ Citováno Naše řeč 6, roč. 3, s. 187, přístupné pod: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=573 v rámci SCHUSTEROVÁ, M. Reservatum rusticum nebo výměnek v českém právním řádu. Proměny soukromého práva: sborník příspěvku z konference ke 200. výročí vydání ABGB. 2011. s. 148.
  3. ↑ RABAN, P. a kol. Závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2019, s. 408. ISBN 978-80-87713-18-1.
  4. ↑ § 181 a násl. zákona č. 141/1950 Sb.
  5. ↑ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  6. ↑ 6,0 6,1 6,2 STRADĚJ, J. Výměnek. Ad Notam. 2016, č. 5, s. 3-6. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 12. 2020]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembrgzpwc3s7gvpxgxzt&groupIndex=0&rowIndex=0#
  7. ↑ RABAN, P., 2019, op. cit. s. 409.
  8. ↑ SVOBODA, K. Závazky ze schovacích a zaopatřovacích smluv. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 143-144. ISBN 978-80-7552-307-5.
  9. ↑ RABAN, P., 2019, op. cit. s. 409.
  10. ↑ ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Wolters Kluver, 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 12. 2020].
  11. ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018.Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 11. 12. 2020]. Dostupné z: https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/511529A85C2574E9C1258521001E453B?openDocument&Highlight=0,
  12. ↑ 12,0 12,1 12,2 12,3 12,4 12,5 12,6 12,7 12,8 ŠVESTKA, J., 2014, op. cit.
  13. ↑ HULMÁK, M. a kolektiv. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1237. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 12. 2020]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembrgrpwk5tlgezq&tocid=nnptembrgrpwk5tlgezq
  14. ↑ 14,0 14,1 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 12. 1993, sp. zn. 3 Cdo 12/92. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 12. 2020].
  15. ↑ SVOBODA, K., 2016, op. cit., s. 143-144.
  16. ↑ SVOBODA, K., 2016, op. cit., s. 143-147.
  17. ↑ 17,0 17,1 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [online]. 2012 [cit. 11. 12. 2020]. Dostupné z: DZ_obcansky zakonik 2012_21052012.doc (justice.cz)
  18. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1237-1238.
  19. ↑ 19,0 19,1 HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1239.
  20. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1239-1240.
  21. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1240-1241.
  22. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1241-1242.
  23. ↑ § 744 zákona č. 89/2012 Sb.
  24. ↑ § 745 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.
  25. ↑ § 3020 zákona č. 89/2012 Sb.
  26. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1242.
  27. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1242-1243.
  28. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1242.
  29. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit. 1244
  30. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1244.
  31. ↑ § 1981 zákona č. 89/2012 Sb.
  32. ↑ § 1993 zákona č. 89/2012 Sb.
  33. ↑ § 1995 zákona č. 89/2012 Sb.
  34. ↑ § 2707 zákona č. 89/2012 Sb.
  35. ↑ Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
  36. ↑ § 10 odst. 1 písm. l) zákona č. 586/1992 Sb.
Autoři článku: RadekT (Radek Tesař)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Výměnek&oldid=171835“