Právní norma

Právo je specifické v tom, že je to normativní systém. Není to normativní systém jediný, stojí po boku ostatních normativních systémů jako je třeba morálka či náboženské normy. Všechny normativní systémy obsahují normy. To znamená, že stanovují, co má být (anglicky "what is ought to be") - jsou tedy preskriptivní. To je opačný pojem k pojmu deskriptivní, kdy se pouze činí výrok o něčem, co je (anglicky "what is"). V případě deskriptivních výroků se můžeme bavit o tom, jestli mají pravdivostní hodnotu nebo nemají. V případě normativních výroků můžeme pouze posuzovat, jestli s nimi bylo jednáno v souladu.

Většina věd má charakter deskriptivní. Věda totiž popisuje stav světa okolo nás. Fyzika, chemie, biologie - tyto vědy se snaží svět okolo nás popsat. Právo má jiné ambice, právo se snaží určit, jaký má svět kolem nás být. Proto stanovuje, jaká pravidla chování se na nás vztahují.

Právní norma je závazné pravidlo chování dané státem, udávající účastníkům práva a povinnosti, jejichž porušení stát sankcionuje.

Je charakteristická svou vnitřní strukturou a základními definičními znaky.

Základní a nejmenší jednotka právních systémů.

Znaky právních norem

Formální znaky

Formálními znaky právních norem jsou vydání k tomu oprávněným zákonodárným orgánem (Parlament, vláda, ministerstva, zastupitelstva a rady krajů a obcí) a následná zákonem předepsaná publikace, bez které by nenabyla platnosti.

Materiální znaky

Závaznost

- právní norma je projevem státní vůle za účelem dosažení určitých cílů ve společenském zájmu - právní norma něco reguluje a reguluje to závazně

Normativnost

- norma stanoví (přikáže), že někdo má či nemá něco konat - stanovuje práva a povinnosti

Obecnost

- právní norma má vymezenou skutkovou podstatu obecně, to znamená že se nevztahuje jen na určitý případ - právní norma upravuje chování adresátů, rovněž jejich práva, povinnosti i sankce jsou stanoveny obecně

Vynutitelnost

- pokud jsou právní normou uloženy nějaké povinnosti a je stanovena i sankce v případě nedodržení, lze pomocí orgánů veřejné moci tyto povinnosti vynutit

Sankce- tímto pojmem se myslí újma, která se má strpět při porušení povinnosti

Struktura právních norem

Vnější struktura

Vnější strukturou právních norem se myslí, že právní normy jsou vyjádřeny v určitých pramenech práva. V řádu ČR se jedná o normativní právní akty, které jakožto právní předpisy jsou nositeli právních norem.

Vnitřní struktura

Vnitřní forma právní normy se skládá z 3 částí (tzv. trichotomická struktura) a má podobu podmiňovací věty: jestliže (hypotéza) - pak (dispozice) - jinak (sankce).

Hypotéza (p) je ta část normy, která stanoví podmínky, za nichž se uskuteční vlastní pravidlo chování – dispozice.

Dispozice (q) část, která stanovuje vlastní pravidlo chování, je jádrem normy.

Sankce (r) ta část právní normy, v níž je stanovena újma za porušení právních povinností.

Dělní z hlediska funkce:

Přikazující

– ukládají subjektům povinnosti ukládající určité aktivní chování

Zakazující

- stanoví zdržet se chování určitého druhu; formulace těchto norem může být vyjádřena v přímém zákazu (zakazuje se, nelze, nesmí,…) nebo formulací zákonodárce, že si nepřeje určité protispolečenské chování

Opravňující

- vyjadřující oprávnění k určitému chování, aniž by ukládaly povinnost se takovým chováním řídit

Působnost právních norem

Místní působnost právních norem

U místní působnosti právních norem platí princip teritoriality, to znamená, že právní normy platí na území (v hranicích) daného státu, na které se vztahuje normotvorná pravomoc daného státu.

Osobní působnost

Právní normy se vztahují pro všechny subjekty, které se nachází na území (v hranicích) daného státu. Některé normy se vztahují jen na občany či specifické skupiny obyvatel státu (např. vojáci).

Druhy právních norem

• Přikazující právní normy – ukládají subjektům povinnosti ukládající určité aktivní chování.

Příklad: § 857 odst. 1 ObčZ: Dítě je povinno dbát svých rodičů.

• Zakazující právní normy – stanoví zdržet se chování určitého druhu

Příklad: § 673 ObčZ: Manželství nemůže uzavřít osoba, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena.

• Opravňující právní normy – vyjadřující oprávnění k určitému chování, aniž by ukládaly povinnost se takovým chováním řídit.

Příklad: § 1012 ObčZ: Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

Zvláštní právní normy

• Kogentní právní normy – formulovány jako jednoznačný imperativ, je vyloučena jakákoliv možnost, aby se od ní právní subjekty svými projevy vůle odchýlili.

Příklad: § 1016 ObčZ: Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku.

• Dispozitivní právní normy – normy se dvěma pravidly. První dává subjektům možnost upravit povinnosti a oprávnění v konkrétních podmínkách své vůle. Druhé, pokud si subjekty sami nestanoví obsah svých povinností a oprávnění, tak má samostatný význam.

Příklad: § 1958 odst. 2 ObčZ: Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

• Deklaratorní právní normy – vyjadřují ideové, politické, mravní či specificky právní principy.

Příklad: § 2 odst. 2 ZprotKomRež: Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

• Definiční právní normy – autoritativně stanoví, co se má definovaným výrazem v procesu realizace práva rozumět

Příklad: § 606 odst. 1 ObčZ: Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý den.

• Cílové (teleologické) právní normy – obsahují vytyčení jistého cíle, kterého se má dosáhnout, neupravují však cestu, jak tohoto cíle dosáhnout, dosažení cíle je ponechána na adresátu normy

Příklad: § 655 ObčZ: Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

• Obecné právní normy – vyjadřují určité prvky právem upravených vztahů, které jsou obecně platné pro všechny normy daného právního odvětví.

Příklad: § 25 TZ: Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.

• Blanketové normy – delegují státní orgán, resp. právní normu nižší právní síly, aby stanovila konkrétní normový obsah blanketové normy.

Příklad: § 373 OSŘ: Ministerstvo upraví vyhláškou výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence, jakož i chovanců v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy.

Operativní normy

• Derogační normy- normy obsahující zrušení platné právní normy

Příklad: § 3080 ObčZ: Zrušuje se: 1. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 2. Zákon č. 131/1982 Sb.,….

• Kolizní normy – upravují výběr mezi právními normami právních řádů různých států.

Příklad: § 48 odst. 1 ZMPS: Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právním řádem státu, jehož je tato osoba občanem.

Obsoletní právní norma

• Obsoletní právní norma je norma, která je sice stále platná, ale ne účinná.

Zdroje:

1) BOGUSZAK, Jiří, Jiří ČAPEK a Aleš GERLOCH. Teorie práva. 1. Praha 3: ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-86395-74-X.

2) GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-454-1.

3) OSINA, Petr. Teorie práva. 1. Praha 2: Nakladatelství Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-65-6.

4) § 857 odst. 1 ObčZ

5) § 673 ObčZ

6) § 1012 ObčZ

7) § 1016 ObčZ

8) § 1958 odst. 2 ObčZ

9) § 2 odst. 2 ZprotKomRež

10) § 606 odst. 1 ObčZ

11) § 655 ObčZ

12) § 25 TZ

13) § 373 OSŘ

14) § 3080 ObčZ

15) § 48 odst. 1 ZMPS