Odkaz

Odkaz (legát, lat. legatum), jakožto významný institut dědického práva, je projevem zásady respektování autonomie vůle zůstavitele. Podle definice občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále také jen „OZ“) se odkazem odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva. Zřízení odkazu zůstavitel učiní v pořízení pro případ smrti, tedy v dědické smlouvě, závěti či dovětku, a to tak, že určité osobě nařídí, aby odkazovníku vydala předmět odkazu.

Odkazem může být jakákoliv věc, která má pro odkazovníka určitou hodnotu či význam, může se jednat o věc movitou i nemovitou, o právo, pohledávku, prominutí dluhu, služebnost... Zároveň není podstatné, zda jde o věc z pozůstalosti, z vlastního majetku osoby, jež je odkazem obtížená, nebo o věc, kterou má tato osoba pro odkazovníka obstarat. Za odkaz se také považuje darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije (pokud se dárce nevzdal práva dar odvolat).

Odkaz není dědickým titulem, protože se jím nepovolávají dědicové.

Obtížení odkazem

Obtíženými odkazem jsou ti, kterým zůstavitel nařídil, aby odkazovníku vydali předmět odkazu. Taková osoba musí mít sama z pozůstalosti prospěch, je tedy dědicem, případně odkazovníkem (pak by se jednalo o pododkaz). Povinnost splnit odkaz nemůže být uložena nepominutelnému dědici, neboť jeho povinný díl musí zůstat zcela nezatížen.

Je-li dědiců více, připadají odkazy k tíži všem dědicům podle jejich podílů. To platí i v případě, kdy odkázaná věc patří pouze jednomu ze spoludědiců. Naopak se toto pravidlo nevztahuje na situaci, kdy zůstavitel zvlášť přikáže splnění odkazu jednotlivému spoludědici (případně několika) či odkazovníku.