Veřejné seznamy
{{Encyklopedická práce}}
Obsah
Veřejné seznamy
Seznamy zřízené za účelem evidence objektů a práv k nim. Je veřejně přístupný (princip formální publicity) a vedený orgány veřejné moci. Oproti kategorii seznamů stojí rejstříky, registry zřízené za účelem evidence subjektů (veřejné rejstříky). V právním řádu však není jednotná terminologie (rejstřík zástav, rejstřík ochranných známek).
Jak poznat, zda se jedná o veřejný seznam?
- je nutné rozlišit, zda se jedná o rejstřík nebo seznam
- některé seznamy májí takové označení obsaženy přímo v předpise upravujícím jeho materii (např. § 1 KatZ[1])
- když neobsahuje výslovné označení, zkoumáme zda splňuje atributy veřejného seznamu materiálně - princip materiální a formální publicity
Princip materiální publicity
Tento princip zakotvuje upřednostnění formální pravdy před pravdou materiální. Jako příklad uveďme nesoulad obsahu katastru nemovitostí, konkrétně osoby vlastníka (knihovního vlastníka) na listu vlastnictví, a skutečného vlastníka. Dle tohoto principu je chráněno nabytí od knihovního vlastníka, v případech kdy se tato osoba nebude překrývat s osobou skutečného vlastníka. Nabýt vlastnické právo lze díky tomuto upřednostnění i od knihovního vlastníka, který v daný okamžik nemusí být vlastníkem sutečným. Projevení tohoto principu spatřujeme např. v § 984 OZ[2].
Princip formální publicity
Princip zakotvující volnost nahlížení do veřejného seznamu. Nahlížet do veřejného seznamu lze bez prokázání právního či jiného důvodu. Tento princip neplatí například u rejstříku zástav.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
- ↑ Katastr nemovitostí (dále jen „katastr“) je veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech (dále jen „nemovitost“) vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, jejich geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem. (Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), § 1)
- ↑ (1) Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. (2) Pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu se věta první odstavce 1 nepoužije. (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 984)
