Critical Legal Studies

Critical Legal Studies, často nazýváno také „Critical Legal Theory“ (dále jen CLS), můžeme považovat za teorii či myšlenkové hnutí, které vzniklo ve Spojených státech v 70. letech 20. století. Osobami spojenými s touto teorií byli především mladí právní vědci, kteří byli myšlenkově ovlivněni lety šedesátými, probíhající válkou ve Vietnamu a levicově směřovanou politikou západních demokratických zemí.

Charakteristika směru

CLS myšlenkově vychází z teorie Právního realismu. Ideově jsou pokládán za základ CLS považovány i směry jako neomarxismus, strukturalismus či fenomenologie. Charakteristickým pro CLS je propojení práva a politiky. Dle některých je dokonce celá teorie CLS postavena na tomto spojení. Jiní právní vědci pak chápou CLS jako čistě politické hnutí. CLS si však dává za úkol odhalit skryté vztahy dominance jedné skupiny, která tuto dominanci ospravedlňuje vytvořením příhodných právních norem. Za pomoci profesionální rétoriky se pokouší CLS odhalit takové vztahy a vytvořit systém, který bude oproštěn od dominantních vztahů.

CLS otevřeně kritizuje obecné smýšlení o právu. Takové smýšlení a tvrzení, jako že je právo vždy jasně dané a od začátku spravedlivé, že jsme si všichni rovni v právu, že je právní norma za každé situace legitimní a výsledek jasně dán. Naopak tvrdí, že používání obecného jazyka práva, jeho formalismus a neosobnost pouze zatemňují sociální a politickou nerovnost a nespravedlnost jednotlivců.

Martin Škop přirovnává CLS k hlasu marginalizovaných a vyloučených sociálních skupin. CLS tak podle něj přitahuje pozornost k jejich problémům, upozorňuje na existenci takovýchto skupin ve společnosti a v právu a snaží se řešit otázku jejich subjektivních práv. Mimo snahu o pomoc těmto vyloučeným skupinám dosáhlo CLS i jiného cíle – upozornilo na základní vady v systému.

Skupina CLS však nemá nijak velký rozsah společných prvků. Jednotlivý autoři hnutí se častokrát neshodují na otázkách, o kterých píší, jako například feminismus či problematika genderu, význam rasy v právu, vztah jazyka a literatury k právu či na významu ekonomických struktur v právním rozhodování. Tak se tedy stává každá snaha skupinu jako celek popsat pouhým rozdělením skupiny do přehlednějších kategorií. Nejdůležitějším společným jmenovatelem CLS tedy zůstává odpor a boj proti klasickému uspořádání a tradiční právní vědě a snaha o propojení práva a politiky.