Pěstounská péče
Pěstounská péče
Pěstounství představuje jednu z forem náhradní rodinné péče. Tato náhradní rodinná péče se uskutečňuje v domácím a rodinném prostředí, anebo v prostředí, které takové domácí prostředí připomíná, jako jsou např. SOS dětské vesničky. Pěstounská péče spočívá v osobní péči o dítě. Soud může svěřit nezletilé dítě pěstounovi od osobní péče tehdy, když žádný z rodičů ani soudem jmenovaný poručník nemůže o dítě osobně pečovat a takové svěření vyžaduje zájem dítěte. Pěstounská péče má vždy přednost před péčí o dítě v ústavní výchově.[1]
Pěstounská péče je jakožto soukromoprávní institut vyznačující se osobním vztahem mezi dítětem a pěstounem upraven v občanském zákoníku (dále jen „OZ“), a to v rámci ustanovení o náhradních formách péče o dítě.[2] Druhý významný právní předpis regulující pěstounství, zákon o sociálně-právní ochraně dětí, pak upravuje problematiku zprostředkování, pěstounskou péči na přechodnou dobu, dohodu o výkonu pěstounské péče, dávky a finanční zajištění aj .[3]
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí tak reguluje aspekty veřejnoprávního charakteru.
Zákonná úprava je založená na premise, že odejmutí dítěte z péče rodičů je až nejkrajnější opatření, které lze uplatnit jen v těch nejzávažnějších případech. Při řešení krize nukleární rodiny je tak třeba vždy postupovat s ohledem na nejlepší zájmy dítěte.[4]
- ↑ PLETICHÝ, Vladimír. Rukověť rodinného práva. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 123.
- ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
- ↑ Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
- ↑ ŠÍNOVÁ, R.; ŠMÍD, O., JURÁŠ, M. A kolektiv. Aktuální problémy rodinněprávní regulace: rodičovství, výchova a výživa nezletilého. 1. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 255.
