Obchodní prostory
Občanský zákoník na mnoha místech operuje s pojmem obchodních prostor, avšak nikde neudává jejich přesnou definici. Potřeba alespoň teoretické definice je nutná minimálně z toho důvodu, aby bylo možné určit které smlouvy jsou smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory.
Jednoznačné vymezení obchodních prostor není možné, ale existují určitá kritéria, podle kterých budeme usuzovat, že se o obchodní prostory jedná.
Nutný je znak trvalosti, či obvyklosti (z pohledu spotřebitele, spotřebitel zde musí očekávat podníkání určitého podnikatele). Obchodní prostory mohou mít jakoukoliv podobu (prodejna, stánek atd.), musí se ovšem jednat o prostory, které podnikateli slouží jako trvalé či obvyklé.[1]
"Obchodní prostory jsou i prodejní automaty a automatizované obchodní systémy, trvalost jejch umístění a obvyklost pro spotřebitele však není nutné zkoumat. Smlouvy uzavřeny prostřednictvím jejich jsou z působnosti úpravy v § 1820 an. vyloučeny [§ 1840 písm. i)] ."[1]
Smlouva uzavřená mimo obchodní prostory bude i případ, kdy je spotřebitel osloven podnikatelem na ulici a následně dochází k podpisu smlouvy v provozovně. Důležitá je časouvá souvislost mezi oslovením spotřebitele na ulici a následným podpisem smlouvy již v provozovně.[2]
