Právní kultura: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Pojmem právní kultura rozumíme obvykle určité pojetí práva, které se vyznačuje podobnostmi v tom, jak právo vzniká, jaké jsou zdroje jeho pozn…“) (Značka: přepnuto z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Pojmem právní kultura rozumíme obvykle určité pojetí práva, které se vyznačuje podobnostmi v tom, jak právo vzniká, jaké jsou zdroje jeho poznání, jakým způsobem je aplikováno, případně, jaké má místo ve společnosti či jak souvisí s společenskými nebo náboženskými normami. Právní kultura se projevuje v právních řádech jednotlivých států. Srovnáváním jednotlivých právních řádů a jejich případným řazením k některé právní kultuře se zabývá právní komparatistika. | + | Pojmem právní kultura rozumíme obvykle určité pojetí práva, které se vyznačuje podobnostmi v tom, jak právo vzniká, jaké jsou zdroje jeho poznání, jakým způsobem je aplikováno, případně, jaké má místo ve společnosti či jak souvisí s společenskými nebo náboženskými normami. Právní kultura se projevuje v právních řádech jednotlivých států. Srovnáváním jednotlivých právních řádů a jejich případným řazením k některé právní kultuře se zabývá právní komparatistika. Nelze ale říct, že by bylo možné každý právní řád jednoznačně podřadit pod určitou právní kulturu, protože v některých státech (např. Indie nebo Vietnam) se i vlivem pestrého historického vývoje různé právní kultury prolínají. Vymezení právních kultur tedy nelze omezit na pomyslné rozdělení mapy světa na několik oblastí, ač často na daném území určitá právní kultura převažuje. Roli pro jejich rozlišení hraje i náboženství, historie nebo příslušnost obyvatelstva k určitému národu. Mezi světové právní kultury lze v současné době řadit: |
| − | + | * kontinentálně-evropskou právní kulturu | |
| − | + | * angloamerickou právní kulturu | |
| − | + | * islámskou právní kulturu | |
| − | + | * hindskou právní kulturu | |
| − | + | * africkou právní kulturu | |
| − | + | * východoasijskou právní kulturu | |
| − | |||
| + | == Kontinentálně-evropská právní kultura == | ||
Kontinentální právní kultura se objevuju se převážně v kontinentální Evropě a zemích, které byly koloniemi těchto evropských států. Charakteristické je pro ni důsledné oddělení moci zákonodárné od moci soudní. To sebou přináší chápání soudních rozhodnutí jako aktů aplikace práva, nikoliv jako jeho pramenů. Takové tvrzení ovšem neplatí kategoricky a role judikatury je i v kontinentální Evropě značná. Chápání zákonodárné složky státní moci jako dominantního tvůrce práva se ovšem projevilo ve vzniku ucelených právních předpisů, které měly komplexně regulovat určitý výsek společenských vztahů (ABGB v Rakousku – 1811, Code Civil ve Francii – 1804). Z římského práva, které bylo pro tuto kulturu spolu s křesťanským náboženstvím a antickou filosofií jedním z inspiračních zdrojů, převzala dělení práva na soukromé a veřejné. To se v praktické rovině projevuje např. v rozdělení pravomocí jednotlivých soudů. V současné době je zajímavým aspektem i mezinárodní spolupráce, jež se ve formě zejména Evropské unie ale vztahuje pouze na státy kontinentální Evropy. | Kontinentální právní kultura se objevuju se převážně v kontinentální Evropě a zemích, které byly koloniemi těchto evropských států. Charakteristické je pro ni důsledné oddělení moci zákonodárné od moci soudní. To sebou přináší chápání soudních rozhodnutí jako aktů aplikace práva, nikoliv jako jeho pramenů. Takové tvrzení ovšem neplatí kategoricky a role judikatury je i v kontinentální Evropě značná. Chápání zákonodárné složky státní moci jako dominantního tvůrce práva se ovšem projevilo ve vzniku ucelených právních předpisů, které měly komplexně regulovat určitý výsek společenských vztahů (ABGB v Rakousku – 1811, Code Civil ve Francii – 1804). Z římského práva, které bylo pro tuto kulturu spolu s křesťanským náboženstvím a antickou filosofií jedním z inspiračních zdrojů, převzala dělení práva na soukromé a veřejné. To se v praktické rovině projevuje např. v rozdělení pravomocí jednotlivých soudů. V současné době je zajímavým aspektem i mezinárodní spolupráce, jež se ve formě zejména Evropské unie ale vztahuje pouze na státy kontinentální Evropy. | ||
| − | Angloamerická právní kultura | + | == Angloamerická právní kultura == |
| − | |||
Angloamerická právní kultura má svůj původ na britských ostrovech. Odsud se posléze rozšířila do bývalých britských kolonií. Je pro ni typický pragmatismus, projevující se ve snaze nalézt nikoliv nalézt řešení vždy a všude absolutně platné, ale takové, které bude nejlepším v konkrétního sporu v dané situaci. Mezi prameny práva zde mají na rozdíl od kontinentální právní kultury větší roli soudní rozhodnutí, označované jako soudní precedenty. Kromě nich jsou specifickými prameny práva obyčeje (ve Spojeném království dokonce na ústavní úrovni) a do jisté míry i historické knihy významných právních autorit. Uvedené ovšem neznamená, že by v této právní kultuře nebyly pramenem práva normativní právní akty vydávané parlamenty. Úctu k jejich zachování vyjadřuje princip rule of law, jež je jakousi obdobou kontinentálního principu právního státu. | Angloamerická právní kultura má svůj původ na britských ostrovech. Odsud se posléze rozšířila do bývalých britských kolonií. Je pro ni typický pragmatismus, projevující se ve snaze nalézt nikoliv nalézt řešení vždy a všude absolutně platné, ale takové, které bude nejlepším v konkrétního sporu v dané situaci. Mezi prameny práva zde mají na rozdíl od kontinentální právní kultury větší roli soudní rozhodnutí, označované jako soudní precedenty. Kromě nich jsou specifickými prameny práva obyčeje (ve Spojeném království dokonce na ústavní úrovni) a do jisté míry i historické knihy významných právních autorit. Uvedené ovšem neznamená, že by v této právní kultuře nebyly pramenem práva normativní právní akty vydávané parlamenty. Úctu k jejich zachování vyjadřuje princip rule of law, jež je jakousi obdobou kontinentálního principu právního státu. | ||
| − | Islámská právní kultura | + | == Islámská právní kultura == |
| − | |||
Islámská právní kultura je silně spjata s islámským náboženstvím. Uplatňuje se proto zejména v zemích, kde islámské náboženství převažuje. Nicméně ani zde není islámská právní kultura výlučnou a prolíná se zde s právními kulturami angloamerickou a kontinentální. Specifickou vlastnost islámské právní kultury představuje prolínání právních norem s normami společenskými a náboženskými. Jediným tvůrcem práva je Bůh, jehož činností vzniklo právo šaría. Prameny tohoto práva jsou náboženské texty, zejména Korán a Sunna. Šaría je následně předmětem výkladu právních znalců. Výsledek jeho interpretace pak představují pravidla chování označovaná jako fikh, která už mohou být historicky proměnlivá a to v závislosti na interpretaci neměnného božího práva. | Islámská právní kultura je silně spjata s islámským náboženstvím. Uplatňuje se proto zejména v zemích, kde islámské náboženství převažuje. Nicméně ani zde není islámská právní kultura výlučnou a prolíná se zde s právními kulturami angloamerickou a kontinentální. Specifickou vlastnost islámské právní kultury představuje prolínání právních norem s normami společenskými a náboženskými. Jediným tvůrcem práva je Bůh, jehož činností vzniklo právo šaría. Prameny tohoto práva jsou náboženské texty, zejména Korán a Sunna. Šaría je následně předmětem výkladu právních znalců. Výsledek jeho interpretace pak představují pravidla chování označovaná jako fikh, která už mohou být historicky proměnlivá a to v závislosti na interpretaci neměnného božího práva. | ||
S islámským právem je spojen i pojem fatva. Ten vyjadřuje výklad islámského práva pro určitý konkrétní případ. Nejde však pouze o situaci, kdy znalec islámského práva vynese rozsudek smrti. Fatva je výkladem práva řešícím i banální právní otázky, jako například, zda je přípustné uspořádat rozlučkovou oslavu při odchodu do důchodu. | S islámským právem je spojen i pojem fatva. Ten vyjadřuje výklad islámského práva pro určitý konkrétní případ. Nejde však pouze o situaci, kdy znalec islámského práva vynese rozsudek smrti. Fatva je výkladem práva řešícím i banální právní otázky, jako například, zda je přípustné uspořádat rozlučkovou oslavu při odchodu do důchodu. | ||
| − | Hindská právní kultura | + | == Hindská právní kultura == |
| − | |||
Stejně jako islámská právní kultura je i hindská právní kultura spjata s náboženstvím, proto se s ní lze setkat v zemích, kde se objevuje hinduistické náboženství, zejména i Indii. Je výsledkem dlouhého vývoje, počínajícího již zhruba dvě tisíciletí před naším letopočtem. Hindská právní kultura vychází ze staroindického učení o pravidlech života, která upravují život jednotlivců i společenských skupin, kast. V současné době je ovšem význam hindského práva menší kvůli prosazení angloamerické právní kultury v době, kdy byla Indie britskou kolonií. | Stejně jako islámská právní kultura je i hindská právní kultura spjata s náboženstvím, proto se s ní lze setkat v zemích, kde se objevuje hinduistické náboženství, zejména i Indii. Je výsledkem dlouhého vývoje, počínajícího již zhruba dvě tisíciletí před naším letopočtem. Hindská právní kultura vychází ze staroindického učení o pravidlech života, která upravují život jednotlivců i společenských skupin, kast. V současné době je ovšem význam hindského práva menší kvůli prosazení angloamerické právní kultury v době, kdy byla Indie britskou kolonií. | ||
Verze z 23. 6. 2019, 18:51
Pojmem právní kultura rozumíme obvykle určité pojetí práva, které se vyznačuje podobnostmi v tom, jak právo vzniká, jaké jsou zdroje jeho poznání, jakým způsobem je aplikováno, případně, jaké má místo ve společnosti či jak souvisí s společenskými nebo náboženskými normami. Právní kultura se projevuje v právních řádech jednotlivých států. Srovnáváním jednotlivých právních řádů a jejich případným řazením k některé právní kultuře se zabývá právní komparatistika. Nelze ale říct, že by bylo možné každý právní řád jednoznačně podřadit pod určitou právní kulturu, protože v některých státech (např. Indie nebo Vietnam) se i vlivem pestrého historického vývoje různé právní kultury prolínají. Vymezení právních kultur tedy nelze omezit na pomyslné rozdělení mapy světa na několik oblastí, ač často na daném území určitá právní kultura převažuje. Roli pro jejich rozlišení hraje i náboženství, historie nebo příslušnost obyvatelstva k určitému národu. Mezi světové právní kultury lze v současné době řadit:
- kontinentálně-evropskou právní kulturu
- angloamerickou právní kulturu
- islámskou právní kulturu
- hindskou právní kulturu
- africkou právní kulturu
- východoasijskou právní kulturu
Obsah
Kontinentálně-evropská právní kultura
Kontinentální právní kultura se objevuju se převážně v kontinentální Evropě a zemích, které byly koloniemi těchto evropských států. Charakteristické je pro ni důsledné oddělení moci zákonodárné od moci soudní. To sebou přináší chápání soudních rozhodnutí jako aktů aplikace práva, nikoliv jako jeho pramenů. Takové tvrzení ovšem neplatí kategoricky a role judikatury je i v kontinentální Evropě značná. Chápání zákonodárné složky státní moci jako dominantního tvůrce práva se ovšem projevilo ve vzniku ucelených právních předpisů, které měly komplexně regulovat určitý výsek společenských vztahů (ABGB v Rakousku – 1811, Code Civil ve Francii – 1804). Z římského práva, které bylo pro tuto kulturu spolu s křesťanským náboženstvím a antickou filosofií jedním z inspiračních zdrojů, převzala dělení práva na soukromé a veřejné. To se v praktické rovině projevuje např. v rozdělení pravomocí jednotlivých soudů. V současné době je zajímavým aspektem i mezinárodní spolupráce, jež se ve formě zejména Evropské unie ale vztahuje pouze na státy kontinentální Evropy.
Angloamerická právní kultura
Angloamerická právní kultura má svůj původ na britských ostrovech. Odsud se posléze rozšířila do bývalých britských kolonií. Je pro ni typický pragmatismus, projevující se ve snaze nalézt nikoliv nalézt řešení vždy a všude absolutně platné, ale takové, které bude nejlepším v konkrétního sporu v dané situaci. Mezi prameny práva zde mají na rozdíl od kontinentální právní kultury větší roli soudní rozhodnutí, označované jako soudní precedenty. Kromě nich jsou specifickými prameny práva obyčeje (ve Spojeném království dokonce na ústavní úrovni) a do jisté míry i historické knihy významných právních autorit. Uvedené ovšem neznamená, že by v této právní kultuře nebyly pramenem práva normativní právní akty vydávané parlamenty. Úctu k jejich zachování vyjadřuje princip rule of law, jež je jakousi obdobou kontinentálního principu právního státu.
Islámská právní kultura
Islámská právní kultura je silně spjata s islámským náboženstvím. Uplatňuje se proto zejména v zemích, kde islámské náboženství převažuje. Nicméně ani zde není islámská právní kultura výlučnou a prolíná se zde s právními kulturami angloamerickou a kontinentální. Specifickou vlastnost islámské právní kultury představuje prolínání právních norem s normami společenskými a náboženskými. Jediným tvůrcem práva je Bůh, jehož činností vzniklo právo šaría. Prameny tohoto práva jsou náboženské texty, zejména Korán a Sunna. Šaría je následně předmětem výkladu právních znalců. Výsledek jeho interpretace pak představují pravidla chování označovaná jako fikh, která už mohou být historicky proměnlivá a to v závislosti na interpretaci neměnného božího práva. S islámským právem je spojen i pojem fatva. Ten vyjadřuje výklad islámského práva pro určitý konkrétní případ. Nejde však pouze o situaci, kdy znalec islámského práva vynese rozsudek smrti. Fatva je výkladem práva řešícím i banální právní otázky, jako například, zda je přípustné uspořádat rozlučkovou oslavu při odchodu do důchodu.
Hindská právní kultura
Stejně jako islámská právní kultura je i hindská právní kultura spjata s náboženstvím, proto se s ní lze setkat v zemích, kde se objevuje hinduistické náboženství, zejména i Indii. Je výsledkem dlouhého vývoje, počínajícího již zhruba dvě tisíciletí před naším letopočtem. Hindská právní kultura vychází ze staroindického učení o pravidlech života, která upravují život jednotlivců i společenských skupin, kast. V současné době je ovšem význam hindského práva menší kvůli prosazení angloamerické právní kultury v době, kdy byla Indie britskou kolonií.
