Nacistické právo: Porovnání verzí
(Značka: přepnuto z VisualEditoru) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Když se zmíní nacistické právo, lidé si představí souhrn zákonů s důsledky, které jsou v rozporu s naším vnímáním spravedlnosti a morálkou. Z toho hlediska vznikla představa, že tento systém jako systém založený na [[Pozitivismus|právním pozitivismu]] ignoroval zásady [[Přirozené právo|přirozeného práva]], a proto se často také představuje jako jeden z příkladů toho, kdy [[pozitivismus]] jako právní filozofický směr selhal. Jako jeden z podkladů pro tento názor je článek [[Gustav Radbruch|Gustava Radbrucha]], který v jednom ze svých článků napsal: "''Pozitivismus se svým přesvědčením, že zákon je zákon, učinil právnický stav bezbranným vůči zákonům se svévolným a kriminálním obsahem''." Toto Radbruch konstatoval, ovšem nikterak nepodložil - poválečná jurisprudence ovšem tento názor nekriticky přijala, což mělo za následek obrat v názorech, který začal být označován jako renezance přirozeného práva (v němčině ''Naturrechtsrenaissance'').<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení. Kritika moralismu.'' Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 328.</ref> To je ve svém důsledku velká ironie, protože nacistické právo bylo založené na jasně protipozitivistické teorii. | Když se zmíní nacistické právo, lidé si představí souhrn zákonů s důsledky, které jsou v rozporu s naším vnímáním spravedlnosti a morálkou. Z toho hlediska vznikla představa, že tento systém jako systém založený na [[Pozitivismus|právním pozitivismu]] ignoroval zásady [[Přirozené právo|přirozeného práva]], a proto se často také představuje jako jeden z příkladů toho, kdy [[pozitivismus]] jako právní filozofický směr selhal. Jako jeden z podkladů pro tento názor je článek [[Gustav Radbruch|Gustava Radbrucha]], který v jednom ze svých článků napsal: "''Pozitivismus se svým přesvědčením, že zákon je zákon, učinil právnický stav bezbranným vůči zákonům se svévolným a kriminálním obsahem''." Toto Radbruch konstatoval, ovšem nikterak nepodložil - poválečná jurisprudence ovšem tento názor nekriticky přijala, což mělo za následek obrat v názorech, který začal být označován jako renezance přirozeného práva (v němčině ''Naturrechtsrenaissance'').<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení. Kritika moralismu.'' Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 328.</ref> To je ve svém důsledku velká ironie, protože nacistické právo bylo založené na jasně protipozitivistické teorii. | ||
| + | |||
| + | to | ||
| + | |||
| + | xxx | ||
Verze z 25. 3. 2018, 09:31
Když se zmíní nacistické právo, lidé si představí souhrn zákonů s důsledky, které jsou v rozporu s naším vnímáním spravedlnosti a morálkou. Z toho hlediska vznikla představa, že tento systém jako systém založený na právním pozitivismu ignoroval zásady přirozeného práva, a proto se často také představuje jako jeden z příkladů toho, kdy pozitivismus jako právní filozofický směr selhal. Jako jeden z podkladů pro tento názor je článek Gustava Radbrucha, který v jednom ze svých článků napsal: "Pozitivismus se svým přesvědčením, že zákon je zákon, učinil právnický stav bezbranným vůči zákonům se svévolným a kriminálním obsahem." Toto Radbruch konstatoval, ovšem nikterak nepodložil - poválečná jurisprudence ovšem tento názor nekriticky přijala, což mělo za následek obrat v názorech, který začal být označován jako renezance přirozeného práva (v němčině Naturrechtsrenaissance).[1] To je ve svém důsledku velká ironie, protože nacistické právo bylo založené na jasně protipozitivistické teorii.
to
xxx
- ↑ SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 328.
