Transmisse: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Přechod dědického práva je dvojfázový a proto rozlišujeme mezi titulem a modem. V literatuře se někdy hovoří o vzniku a nabytí dědického prá…“) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Přechod dědického práva je dvojfázový a proto rozlišujeme mezi titulem a modem. V literatuře se někdy hovoří o vzniku a nabytí dědického práva.<ref>např. Fiala in FIALA, Roman a kol. ''Občanský zákoník: komentář. IV'', Dědické právo (§ 1475-1720). V Praze: C.H. Beck, 2015. s. 31 a násl.</ref> Otázka vzniku dědického práva (tj. titulu) úzce souvisí s institutem [[Dědický nápad|dědického nápadu]]. Dědické právo vzniká, pokud máme k dispozici platný [[Dědický titul|dědický titul]], zůstavil zemřel a zanechal po sobě pozůstalost. K nabytí dědického práva (tj. modu), ve smyslu získání dědictví do plné dispozice dědice, dochází až okamžikem soudního rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví v rámci pozůstalostního řízení. | Přechod dědického práva je dvojfázový a proto rozlišujeme mezi titulem a modem. V literatuře se někdy hovoří o vzniku a nabytí dědického práva.<ref>např. Fiala in FIALA, Roman a kol. ''Občanský zákoník: komentář. IV'', Dědické právo (§ 1475-1720). V Praze: C.H. Beck, 2015. s. 31 a násl.</ref> Otázka vzniku dědického práva (tj. titulu) úzce souvisí s institutem [[Dědický nápad|dědického nápadu]]. Dědické právo vzniká, pokud máme k dispozici platný [[Dědický titul|dědický titul]], zůstavil zemřel a zanechal po sobě pozůstalost. K nabytí dědického práva (tj. modu), ve smyslu získání dědictví do plné dispozice dědice, dochází až okamžikem soudního rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví v rámci pozůstalostního řízení. | ||
| − | Mezi těmito okamžiky však může nastat situace, že dědic zemře předtím, než dojde k vydání soudního potvrzení. Právě tyto případy řeší institut '''transmisse'''. Do práv původního zůstavitelova dědice (tzv. '''transmitenta''') vstupuje dědic zemřelého dědice (tzv. '''transmissar'''), popř. dědicové. K transmissi však dochází pouze tehdy, pokud zůstavitel nestanovil dědici [[Substituce|náhradníka]] nebo pokud zemřelý dědic dědictví [[Odmítnutí dědictví|odmítl]]. Ustanovení § 1488 OZ pamatuje právě na případ transmisse a stanoví, že transmissarovo právo odmítnout dědictví nezanikne dříve, než tomuto transmissarovi uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po transmitentovi. | + | Mezi těmito okamžiky však může nastat situace, že dědic zemře předtím, než dojde k vydání soudního potvrzení. Právě tyto případy řeší institut '''transmisse'''. Do práv původního zůstavitelova dědice (tzv. '''transmitenta''') vstupuje dědic zemřelého dědice (tzv. '''transmissar'''), popř. dědicové. K transmissi však dochází pouze tehdy, pokud zůstavitel nestanovil dědici [[Substituce|náhradníka]] nebo pokud zemřelý dědic dědictví [[Odmítnutí dědictví|odmítl]]. Ustanovení § 1488 OZ pamatuje právě na případ transmisse a stanoví, že transmissarovo právo odmítnout dědictví nezanikne dříve, než tomuto transmissarovi uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po transmitentovi. Jedná se o lhůtu hmotněprávní. |
| − | Př. Zůstavitel A umřel 1. října a svým testamentem povolal k dědění dědice B. Dědic B (transmitent) byl 10. října vyrozuměn soudem o tom, že může odmítnout dědictví, zemřel však náhle 20. října aniž | + | Př. Zůstavitel A umřel 1. října a svým testamentem povolal k dědění dědice B. Dědic B (transmitent) byl 10. října vyrozuměn soudem o tom, že může odmítnout dědictví, zemřel však náhle 20. října, aniž dědictví odmítl. Jelikož dědic B neměl stanoveného náhradníka, přechází dědické právo (transmisse) na dědice B (transmitent), kterým je dědic C (transmissar). Nebýt ustanovení § 1488 OZ byl by poslední den lhůty pro odmítnutí dědictví po zůstaviteli A 10. listopad, zmíněné ustanovení však tuto lhůtu posouvá. Nejpozději může dědic C tedy odmítnout dědictví po zůstaviteli A až poslední den lhůty, kdy může odmítnout dědictví po transmitentovi B. |
| + | |||
| + | == Odkazy == | ||
Aktuální verze z 5. 3. 2017, 09:46
Přechod dědického práva je dvojfázový a proto rozlišujeme mezi titulem a modem. V literatuře se někdy hovoří o vzniku a nabytí dědického práva.[1] Otázka vzniku dědického práva (tj. titulu) úzce souvisí s institutem dědického nápadu. Dědické právo vzniká, pokud máme k dispozici platný dědický titul, zůstavil zemřel a zanechal po sobě pozůstalost. K nabytí dědického práva (tj. modu), ve smyslu získání dědictví do plné dispozice dědice, dochází až okamžikem soudního rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví v rámci pozůstalostního řízení.
Mezi těmito okamžiky však může nastat situace, že dědic zemře předtím, než dojde k vydání soudního potvrzení. Právě tyto případy řeší institut transmisse. Do práv původního zůstavitelova dědice (tzv. transmitenta) vstupuje dědic zemřelého dědice (tzv. transmissar), popř. dědicové. K transmissi však dochází pouze tehdy, pokud zůstavitel nestanovil dědici náhradníka nebo pokud zemřelý dědic dědictví odmítl. Ustanovení § 1488 OZ pamatuje právě na případ transmisse a stanoví, že transmissarovo právo odmítnout dědictví nezanikne dříve, než tomuto transmissarovi uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po transmitentovi. Jedná se o lhůtu hmotněprávní.
Př. Zůstavitel A umřel 1. října a svým testamentem povolal k dědění dědice B. Dědic B (transmitent) byl 10. října vyrozuměn soudem o tom, že může odmítnout dědictví, zemřel však náhle 20. října, aniž dědictví odmítl. Jelikož dědic B neměl stanoveného náhradníka, přechází dědické právo (transmisse) na dědice B (transmitent), kterým je dědic C (transmissar). Nebýt ustanovení § 1488 OZ byl by poslední den lhůty pro odmítnutí dědictví po zůstaviteli A 10. listopad, zmíněné ustanovení však tuto lhůtu posouvá. Nejpozději může dědic C tedy odmítnout dědictví po zůstaviteli A až poslední den lhůty, kdy může odmítnout dědictví po transmitentovi B.
Odkazy
- ↑ např. Fiala in FIALA, Roman a kol. Občanský zákoník: komentář. IV, Dědické právo (§ 1475-1720). V Praze: C.H. Beck, 2015. s. 31 a násl.
