Trestná součinnost

Trestnou součinnost spojuje s vývojovými stádii trestného činu to, že v obou případech je trestnost rozšířena nad rámec skutkové podstaty. Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu, nikoliv jen naplnění skutkové podstaty. I u vývojových stádií a trestné součinnosti nějaký znak skutkové podstaty chybí. Existuje širší pojem trestná součinnost - na trestném činu participuje více osob. Ty mohou se účastnit trojím způsobem: 1) vyvolávají, usnadňují, participují na něm; 2) zužitkovávají výnosy z trestného činu; 3) umožňují pachateli trestného činu uniknout trestnímu stíhání nebo trestu

Do pojmu trestná součinnost spadá i účastenství.

Účastenství

účastenství rozlišujeme: 1) užší smysl - organizátorství, návod, pomoc; 2) širší smysl - organizátorství, návod, pomoc a spolupachatelství, 3) dále je pojem trestná součinnost ve zvláštní části trestného zákoníku - v 10. hlavě je 8. díl, který nese název některé trestné součinnosti - podněcování k trestnému činu, některé z trestných činů majetkových - podílnictví, legalizace výnosů z trestné činnosti - oba i z nedbalosti, i jiné samostatné trestné činy - podněcování neoprávněného překročení státní hranice (je to případ organizátorství), 4) organizovaná zločinecká skupina - definuje ji § 129 TZ - 5 znaků: a) společenství více osob, b) s organizační strukturou, c) rozdělení činností, d) páchání trestné činnosti, e) xxxxxxxxxx; účast na této skupině je samostatným trestným činem podle § 361 TZ - takovému pachateli se obligatorně zvyšuje horní hranice trestní sazby o 1/3

organizovaná skupina - je to něco jiného než organizovaná zločinecká skupina, pojem organizovaná skupina se opírá pouze o právní zvyklost a judikaturu - není legálně definován - společenství minimálně 2 osob, které je charakterizováno dělbou práce a rozdělením úloh

pachatel trestného činu: základním druhem trestné činnosti je samostatné pachatelství (§ 22 odst. 1) - tato definice pachatelství je zkratkovitá a nepřesná - protože je to osoba, která naplnila znaky přípravy nebo pokusu, která je trestná, protože nestačí, že naplní znaky skutkové podstaty (znaky typové), ale musí naplnit i znaky obecné (věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost) a pak to ještě musí být protiprávní, dále je pachatelem trestného činu i nepřímý pachatel definovaný v § 22 odst. 2 TZ - je jím ten, kdo zneužije ke spáchání trestného činu jiné osoby - ta jiná osoba, která je zneužita, označujeme termínem živý nástroj a toho, kdo tu osobu zneužívá označujeme jako nepřímého pachatele. Živý nástroj buď není odpovědný vůbec, nebo není odpovědný za ten trestný čin jako nepřímý pachatel. Zákonodárce nedefinuje obecnou definicí, ale vyjmenovává příklady nepřímého pachatelství. Nevýhoda je v tom, že když je ten pojem vymezen takhle taxativně a kazuisticky, je možné vymyslet jiné případy nepřímého pachatelství, které není možné podřadit pod tento paragraf, protože by se jednalo o analogii v neprospěch pachatele, která v trestním právu hmotném připuštěna není, případy: zneužil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku nebo nepříčetnost, např. rodiče pošlou dítě, aby šlo krást - dítě není trestně odpovědné, protože je mladší 15 let, zneužije osoby, která jedná v omylu, nebo cestující požádá nosiče, aby mu odnesl kufr - ale on je to cizí kufr - nosič ale jedná v omylu, protože jeho vědomí nezahrnuje to, že se jedná o cizí věc - jedná se o skutkový omyl negativní - zůstává odpovědnost jen za trestný čin spáchaný z nedbalosti nevědomé - a protože krádež je úmyslný trestný čin, trestní odpovědnost nenastává, pachatel zneužije osoby, která jedná v nutné obraně, krajní nouzi nebo jiné okolnosti vylučující protiprávnost, např. lupič míří na pokladníka a říká mu, ať mu dá peníze, někdo vede ruky, aby ten podepsal, zákon o policii umožňuje zákroky pod jednotným vedením - ten policista, který vykonává příkaz, jedná za okolností vylučující protiprávnost (závazný rozkaz) - jako nepřímý pachatel bude odpovědný ten, kdo zneužije svého práva dávat příkazy

případy, kdy osoba nejedná - fyzické násilí vylučuje jednání - např. někdo strčí do někoho jiného a ten proletí výkladní skříní - neprojevuje svou vůli - osoba nejedná zaviněně, nebo v předpokládaném úmyslu nebo pohnutce předpokládanou skutkovou podstatou § 325 TZ - útok na úřední osobu - jedná v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby nebo pro výkon pravomoci úřední osoby, např. pachatel je odsouzen pro trestný čin krádeže - pachatel má vztek a chce se soudci pomstít - vyhledá svého známého, který je znám žárlivostí a namluví mu, že je mu jeho manželka nevěrná právě s tímto soudcem a ten známý si toho soudce najde a fyzicky ho napadne - nemůže se dopustit trestného činu útoku na úřední osobu - protože pachatel by musel jednat v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a bude tedy odpovídat za ublížení na zdraví a osoba A. bude odpovídat jako nepřímý pachatel za útok na úřední osobu. Definice nepřímého pachatelství je tedy kazuistická - nepostihuje všechny situace, které se mohou naskytnout. Co když někdo zneužije osobu, která není trestně odpovědná pro nedostatek rozumové a mravní vyspělosti - není to ve výčtu, tedy se nejedná o nepřímé pachatelství a pachatel bude beztrestný. Když někdo spáchá trestný čin prostřednictvím osoby, která má hmotněprávní imunitu - opět se nedá posoudit jako § 22 odst. 2 - opět by bylo beztrestné. Živý nástroj buď není trestně odpovědný nebo nemusí být trestně odpovědný za trestný čin, např. nepřímý pachatel spáchá trestný čin vyzvědačství a živý nástroj jen ohrožení státního tajemství z nedbalosti - tedy nemusí být beztrestný, i živý nástroj může být trestně odpovědný

Organizátor, návodce, pomocník (§ 24) - jedná se o užší účastenství - je to kvalifikovaná forma trestné součinnosti

organizátor - ten, kdo trestný čin zosnoval nebo řídil; typická činnost je, že vymyslí plán, rozdělí úlohy a ujistí se, že úkony vykonávají, ale pokud by zjistil, že jsou to nemehla a sám se rozhodne, že trestný čin spáchá - překročí rámec organizátorství a stává se pachatelem nebo spolupachatelem - a pak bude to, že byl organizátor, přitěžující okolností

tyto formy jsou v poměru subsidiarity - nejvíce závažný organizátor, méně závažný návod a ještě méně pomoc

je u nich vyloučen jednočinný souběh - když se někdo účastní jako organizátor, návodce i pomocník, bude se posuzovat jen jako organizátor, protože v organizátorství je obsažen i návod a pomoc; když je pachatel - je jen pachatel, ne organizátor, protože pachatel je závažnější forma

návodce - budí v jiném úmyslně rozhodnutí spáchat trestný čin - to je možné různými způsoby, např. radou, ujednáním za mzdu, sázkou, utvrzováním; různé způsoby návodu mají různý vliv na stupeň závažnosti - např. svedení mladistvého je závažnější. Návod musí směřovat k individuálně určitému trestnému činu a individuálně určitému pachateli.

individuálně určitý trestný čin - návod musí být konkretizován co do místa, času spáchání trestného činu a rozsahu následku. Když si někdo bude stěžovat, že má nedostatek peněz a on mu řekne, že má páchat trestnou činnost, že se to vyplácí - je to neurčité, ale když mu ukáže na auto, řekne, ať vylomí okýnko, vezme rádio a že ho prodá za 300 Kč, tak už je to návod, jinak podněcování - § 364. Předpokládá, že veřejně podněcuje ke spáchání trestného činu. Podněcování musí být veřejné, nemusí to být trestný čin individuálně určitý, zatímco návod musí směřovat k individuálně určitému trestnému činu

pomoc

Pomoc je obecně úmyslná podpora pachateli trestného činu. Zákon rozlišuje podle prostředků pomoc fyzickou a pomoc psychickou

fyzickou - poskytnutí nástroje nebo prostředku, odstranění překážek, vylákání poškozeného

psychická - rada, utvrzování, slib přispět po spáchání trestného činu

Pomoc je pouze jednání usnadňující - není přímo útokem směřující k trestnému činu a není přímou součástí útoku - tím se totiž liší od spolupachatelství. Liší se tím, že jestli je možné spáchat i bez té činnosti a pokud ano, tak je to pomoc, protože to jde i bez toho, ovšem pokud ne, tak už je to spolupachatelství

příklad: v kavárně se osoba rozhodne krást a osoba B. se rozhodne, že pomůže tím, že vypne světla, aby byla tma. Pomoc je pouze činnost usnadňující (krást je možné, i když je rozsvíceno - ale pak je větší nebezpečí, že bude dopaden) a bude to tedy jen pomoc.

jiný příklad - Komerční banka - peníze jsou ve sklepě, kde jsou trezory - pachatel chce provést loupežné přepadení, vnikne dovnitř a namíří na pokladníka a řekne, ať mu dá drobné - ale tím se dostane jen k penězům v pokladnách, ne k trezoru, protože pak se spustí poplach. Tak najdeme člověka, který odpojí elektřinu - a on neudělá nic jiného, než že otočí knoflíkem, jenže v tomto případě se jedná o spolupachatelství - i přesto, že je to úplně stejné jednání jako v kavárně - jenže zde je to podmínkou spáchání trestného činu.

Odpovědnost organizátora, návodce a pomocníka

Mohou být odpovědní jako účastníci za předpokladu, že je splněna zásada akcesority účastenství. Tato zásada označuje příslušnost jevu k jinému (závislost jednoho jevu na druhém) - závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti pachatele trestného činu. Může mít různou podobu. Jejím opakem je osamostatnění účastenství - princip, kdy z hlediska viny nejsou závislí z hlediska viny na vině hlavního pachatele trestného činu. Organizátor, návodce i pomocník jsou obecně trestní jako účastníci podle stejné sazby jako pachatel trestného činu, pokud ten trestný čin dokonal nebo se o něj alespoň pokusil. V těchto případech jsou odpovědní jako účastník podle § 24 TZ. V případě, že pachatel trestného činu trestný čin nespáchal nebo se o něj alespoň nepokusil, pak mohou být odpovědní za přípravu trestného činu. Ta není obecnou formou trestné činnosti - je trestná jen u zvlášť závažných zločinů, u kterých to zákon ve zvláštní části stanoví. Může se stát, že pachatel sám bude beztrestný (např. dobrovolně upustil o trestného činu a zanikne trestnost pokusu, může zde být účinná lítost). To jsou tzv. osobní překážky beztrestnosti, které se vztahují jen na pachatele hlavního trestného činu a nemění nic na trestní odpovědnosti účastníků. Další zásada říká, že ten, k jehož ochraně je příslušné ustanovení určeno, není účastníkem, tedy unesený není pomocníkem únosu, mladistvý, kterému je v hospodě naléván, není pomocníkem k podání alkoholického nápoje, mladistvá, která svede k pohlavnímu zneužívání, není pomocníkem pohlavního zneužívání. Jiná osoba, která spáchá totéž, může být jen účastníkem (nemůže být pachatelem nebo spolupachatelem) - např. v případě trestných činů s omezeným okruhem pachatelů - může být jen účastníkem, např. pracovnice benzínové pumpy, která krátí tržby a tím se dopustí zpronevěry - je zde omezený okruh pachatelů, protože podle § 206 může být pachatelem jen ten, komu je věc svěřena a aby sama neodcházela s plnou taškou, nastupuje na scénu její manžel, který ji vždy navštíví, ona mu předá tržbu a on ji odnese domů. Je zde speciální subjekt - byla jí věc svěřena. Manžel nemá postavení osoby, která byla věc svěřena - tedy nemůže být pachatel zpronevěry - posoudíme jen jako účastníka ve formě pomoci na trestném činu manželky.

Zánik trestnosti účastenství - podobně jako u vývojových stádií (dobrovolně upustí od dalšího jednání a odstraní nebezpečí, nebo dobrovolně včas oznámí). Musí to být kumulativně - nestačí jen upustit, musí i odstranit nebezpečí, tedy nestačí jen přestat dále navádět, musí to ještě řešit nějak dál. Účastníci se posuzují individuálně - u někoho může dojít k zániku trestnosti a u ostatních nikoli.

trestání účastenství - ten, kdo je trestný jako účastník, je posuzovaný stejně jako pachatel trestného činu, ale tam už neplatí zásada akcesority účastenství, ale tam platí, že akcesorita účastenství se týká pouze viny, nikoliv trestu - neznamená to, že mu musí být uložen stejný trest jako pachateli - může být uložen trest vyšší i nižší, protože trestná činnost účastníka může být závažnější než činnost pachatele trestného činu. U trestu se to posuzuje individuálně - speciální pravidla pro ukládání trestu účastenství jsou v § 39 odst. 6 písm. b) TZ - význam a povaha jejich účasti.