Nutná obrana

Nutná obrana je jednou z okolností vylučujících protiprávnost.

Jejím specifikem je, že se odvrací činem jinak trestným útok na zájem chráněný trestním zákoníkem. Jde tedy o zásah proti útoku. Tím se liší nutná obrana od krajní nouze, která směřuje proti nebezpečí. V tom je tedy nutná obrana vůči krajní nouzi speciální, protože směřuje pouze vůči jedné specifické formě nebezpečí.

Podmínky nutné obrany

• Jedná se o odvrácení útoku, který bezprostředně hrozí nebo trvá
• Způsob obrany nesmí být zcela zjevně nepřiměřený (= podmínka přiměřenosti)
• Odvrací útok od sebe nebo od jiného (je tedy možná pomoc v nutné obraně, kdy je pomáháno někomu jinému, na koho útok směřuje)

Bezprostředně hrozící nebo trvající útok

Jednání v nutné obraně by jinak zpravidla bylo povahy trestného činu, ale nezbytnou podmínkou to není. V případě, že by to byl trestný čin, tak na něj tak nepohlížíme, protože jedním z pojmových znaků trestného činu je protiprávnost, ale právě okolnostmi vylučujícími protiprávnost je protiprávnost vyloučena.

Útokem nemusí být pouze fyzický útok (ve smyslu násilného jednání směřujícího proti tělesné integritě), ale je jím každé úmyslné jednání člověka. Útok může směřovat proti jakémukoli zájmu chráněnému trestním právem. Útok může mít podobu jak konání, tak opomenutí (např. návštěva nechce opustit dům a tím útočí proti domovní svobodě - je možné jednat v nutné obraně a dostat tuto osobu ven).

Za útok je možné považovat i akt úřední osoby, který tato osoba vykonává v souvislosti s pravomocí. V tom případě dojde k naplnění podmínek nutné obrany, pokud jednání této osoby nemá ani ty nejzákladnější aspekty výkonu veřejné moci. Tedy pokud tato osoba už zcela překročila rámec svojí pravomoci. Často tato úřední osoba už i páchá trestný čin.

Např. Policista zastaví pana A, když jede na kole. Chce mu udělit pokutu, ale zničeho nic ho začne mlátit obuškem. Dochází tak k použití donucovacího prostředku v rozporu se zákonem. Je zde tedy možné se bránit a použít nutnou obranu.

Je třeba od sebe odlišovat útok a trestný čin. Přestože útok je většinou trestným činem, nemusí tomu tak být vždy. Útočník nemusí být trestně odpovědný třeba z důvodu nedostatku věku, nepříčetnosti, ve skutkovém omylu a podobně.

Např. útok 14letého nezletilého basebalovou pálku je možné odvrátit nutnou obranou. A to i přesto, že se nejedná o trestný čin, ale o čin jinak trestný.

Tato situace zde ale nebyla vždy. Za dřívější právní úpravy se dovozovalo, že takové jednání osob není útokem, celou situaci tak bylo nutné posoudit jako krajní nouzi. Trestně neodpovědná osoba přitom mohla způsobit stejně závažný nebo i závažnější následek, ale posuzovalo se to podle jiných kritérií. Mezi ně patří u krajní nouze i subsidiarita. Tedy pokud byla možnost utéci k vyhnutí se útoku, bylo nutné utéci. Tato podmínka se přitom u nutné obrany nevyžaduje. Subsidiarita není podmínkou u nutné obrany. Tedy i když mám možnost utéci, nemusím tak udělat a mohu se bránit.

To, že útočil 14letý a ne 25letý "vazoun" se pak zohlední u podmínky přiměřenosti.

Aby bylo možné použít nutnou obranu, útok musí bezprostředně hrozit nebo trvat. Bezprostřední hrozbou přitom rozumíme, že je z okolností zřejmé, že útok bude bezprostředně následovat. Obecně totiž platí, že není třeba čekat na útok. Není třeba čekat na první ránu. Obranu je možné začít už ve chvíli, kdy ještě útok nezačal, ale už bezprostředně hrozí.

Např. pana A obklíčila skupina osoba. Jeden drží baseballovou pálku, další nůž, třetí mává nad hlavou řetězem. V tomto případě je evidentní, že zde bezprostředně hrozí útok.

Nutná obrana není možná, pokud útok už skončil (tj. útočník leží na zemi, nebo utíká). Skončením útoku se ovšem nemyslí krátká přestávka v boji - např. pokud byl útočník sražen na zem, ale sbírá se. V tomto případě není nutné od obrany upustit - naopak není nutné čekat, až vstane a znovu zaútočí. Je možné využít situace.

Pan A vlastní zlatnictví. V pravé poledne do obchodu vniknul maskovaný muž, který namířil na pana A pistoli a zakřičel, ať mu dá všechnu hotovost v pokladně a šperky vystavené ve vitríně. Pan A byl ovšem na takové situace připraven a zpod pultu pohotově vytáhl brokovnici. Zaskočený zloděj z respektu před obří brokovnicí nezmohl na nic jiného než zahození zbraně a vyběhnutí z obchodu. Pan A nyní už nemůže po zloději střílet, útok už skončil a tedy už není možné jednat v nutné obraně.

Konec útoku je nutné odlišit od dokonání činu. To nás zajímá zejména u trestných činů proti majetku. Pokud zloděj vytrhne někomu z ruky kabelku a utíká pryč, trestný čin krádeže už je dokonán, ale útok trvá dál - a to až do okamžiku, kdy si odnese kabelku do relativního bezpečí. U zloděje z předchozího případu by tedy pan A mohl stále jednat v nutné obraně a zloděje stíhat, pokud by zloděj z obchodu něco ukradl a utíkal s lupem pryč. Stále totiž trvá útok proti majetku.

Vyprovokovaný útok

I proti vyprovokovanému útoku je možné použít nutnou obranu.

Např. Pan A se hádal s panem B. Pán B se naštval a začal po panu A házet kameny. Jednání pana A může být následně posouzeno jako nutná obrana.

Jiná situace by ovšem byla, pokud by byl útok záměrně vyprovokovaný, aby bylo možné použít nutnou obranu. Záměr v tomto případě směřuje dál - směřuje až k té nutné obraně.

Nutná obrana vs. rvačka

Rvačka je trestný čin dle § 158. Rvačka je vzájemné napadání více osob. Rozdíl je v tom, že u rvačky není možné rozpoznat počátečního iniciátora útoku.

- § 29 říká, že aby šlo o nutnou obranu, útok musí bezprostředně hrozit, nebo trvat o - u nutné obrany se nevyžaduje podmínka subsidiarity (na rozdíl od krajní nouze) o pokud čelím útoku, tak i pokud mám reálnou možnost, jak se útoku vyhnout jinak (třeba útěkem), nemusím – můžu zůstat a bránit se - nutná obrana musí být zaměřena výhradně proti útočníkovi – pokud bych postihoval třetí osobu, tak už to není obrana o např. pokud by na mě někdo zaútočil a chtěl mi ukradnout služební auto – pokud bych to auto vydal, nejde o nutnou obranu – protože tím, že jsem vydal auto, jsem nepoškodil útočníka, ale toho majitele auta  nemůžeme tedy říct, že bych se bránil  to ale neznamená, že bych byl za toto trestně odpovědný – tuto situaci bychom posuzovali jako krajní nouzi – nikoliv jako nutnou obranu - o nutnou obranu nejde, pokud byla obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku o tato podmínka se označuje jako podmínka přiměřenosti o je zde záměrná terminologická odlišnost v porovnání s krajní nouzí  u krajní nouze podmínka proporcionality, u nutné obrany podmínka přiměřenosti o charakter a posuzování podmínek jsou odlišné  u krajní nouze se srovnávají následky  u nutné obrany se srovná způsob útoku a způsob obrany • způsob útoku o je dán z velké části intenzitou toho útoku – jestli útočník čin páchá se zbraní, jestli útočí násilím, nebo jen nějakými výhružkami o ale způsob útoku je širší, než jen intenzita – zahrnují se i jiné okolnosti  např. pokud vím, že ten, kdo na mě útočí, je známá agresivní osoba  to, kde je útok prováděn – např. v tmavém zapadlém místě, kde mi nikdo nepřijde na pomoc, nebo v pravé poledne na Horním náměstí  pokud některé osoby spěchají na pomoc útočníkovi o formulace, že nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku  zákon se snaží dát obránci co nejširší prostor pro jeho obranu – o vybočení z nutné obrany půjde až v případě nějakého jednoznačného excesu  já se můžu bránit nepřiměřeně, nesmím se bránit zcela zjevně nepřiměřeně  je možné způsobit závažnější následek • u krajní nouze toto přípustné není – není možné způsobit dokonce ani stejně závažný následek • ale u nutné obrany klidně i následek závažnější o např. pokud útočník se bude pokoušet nějakou osobu znásilnit, tak je možné tohoto útočníka i zabít – a to i přesto, že způsobený následek je určitě závažnější o není možné opět posuzovat jen z nadhledu – co ještě mohlo stačit a co nemohlo stačit  pokud některá osoba odvrací útok, tak se nenachází v duševně vyrovnaném stavu – jedná ve stresu a v rozrušení a k tomu se musí přihlížet  např. pokud mi někdo krade kolo, tak ho nemůžu zastřelit – to už by bylo jednoznačně nepřiměřené  ale třeba judikatura potvrzuje, že v současné době se podmínka přiměřenosti vykládá ve prospěch obránců • mezi veřejností panuje představa, že obránce má svázané ruce • obránce může použít zbraň i proti neozbrojenému útočníkovi  při odvracení útoku má obránce mnohem širší možnosti než osoba jednající v krajní nouzi - posuzování situací, kdy osoba použije nástražné systémy o tzv. preventivní nutná obrana o za situace, kdy se nástražný systém spustí a způsobí útočníkovi újmu  problém je, který moment považovat za rozhodující • moment, kdy je nastražený systém – v tom případě by to nesplňovalo podmínky, protože v ten moment nehrozí útok bezprostředně • moment, kdy ten systém spustí – v ten moment se o nutné obraně hovořit dá, protože ten systém spustí až v moment, kdy útok trvá  názory se vyvíjeli – v roce 2007 NS judikovat případ, kdy nějaký člověk měl kůlnu a v něm harampádí – a věděl, že mu tam bezdomovci chodí krást • pod podlahu kůlny nastražil minu – jednomu zloději výbuch utrhl nohu o jednak se jednalo o nepřiměřenou obranu o ale navíc tehdy NS konstatoval, že rozhodující moment je ten, kdy to tam nalíčil – konstatoval tedy, že to byla předčasná obrana – tedy se vůbec nedalo uvažovat o omluvitelnosti na základě nutné obrany • pak došlo k přehodnocení stanoviska – NS už jako rozhodující moment pro posouzení jednání vzal moment, kdy nástražný systém spustí o ale musí být nekompromisně posuzována podmínka přiměřenosti – posuzovat situaci tak, jako kdyby tam obránce sám byl a sám by použil nějaký prostředek nutné obrany o pokud by samostříl nějakého zloděje zabil, pravděpodobně by se jednalo o zcela zjevně nepřiměřenou obranu • Ščerba by už vůbec nemluvil o situaci, kdy to postihne někoho omylem – např. nějaký kluk by si zkracoval cestu přes jeho zahradu - i u nutné obrany hovoříme o excesu (vybočení z podmínek nutné obrany) o exces extenzivní – označení pro situace, kdy obránce nedodrží časové meze nutné obrany – buď pokud je obrana zahájena předčasně (útok ještě nehrozí), nebo je provedena až po skončení útoku o exces intenzivní – obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku  pokud dojde k takovému excesu, pak není vyloučena protiprávnost a osoba, která vybočila z mezí nutné obrany, je trestně odpovědná  je nutné čin posuzovat podle obecných zásad a posuzovat i zavinění „obránce“ • a to i zavinění ve vztahu k excesu • např. pokud vybočím z mezí nutné obrany a zabiju útočníka – vždy je nutné konstatovat, že následek byl způsoben úmyslně, ale je nutné posoudit, jestli úmyslně vystoupil z mezí nutné obrany o většinou k excesu z nutné obrany dochází nedbalostně, kdy si obránce neuvědomí, že používá už příliš intenzivní způsob obrany • ale jsou i situace, kdy původní obránce exces provádí zcela úmyslně o např. situace odvety – dostihne prchajícího útočníka a dorazí ho

Závěr o naplnění či nenaplnění podmínek putativní nutné obrany musí přitom odpovídat především tomu, jak se daná konkrétní situace, s ohledem na všechny své okolnosti, jevila právě obránci, nikoliv útočníkovi či třetímu nezúčastněnému pozorovateli, nezatíženému subjektivním vnímáním útoku ze strany obránce. Nerespektování tohoto pravidla může vést k odsouzení obránce v rozporu s čl. 39 Listiny, zakotvujícím zásadu nullum crimen sine lege, či čl. 40 odst. 2 Listiny, tj. presumpcí neviny.

S odkazem na judikaturu německého Spolkového soudního dvora Ústavní soud nadto upozornil, že v situaci excesu z putativní nutné obrany ostatně nelze vůbec vražedný úmysl konstruovat.

Ústavní soud proto uzavřel, že ani při hlubokém respektu k potřebě ochrany příslušníků Útvaru rychlého nasazení a dalších policistů nelze připustit, aby stát "vytvořil" pravomocně odsou-zeného vraha z člověka, jenž se nedopustil žádného trestného jednání, ve svém obydlí nepře-chovával věci důležité pro trestní řízení, nebyl v žádné trestní věci ani podezřelý, ani obviněný, neměl ani záznam v registru trestů a přestupků a jen v jednom okamžiku, poté, co byl nad ránem náhle probuzen mimořádně intenzivním násilným pokusem skupiny osob o vyražení dveří a vstup do domu, a v úmyslu chránit sebe, svou manželku a tři nezletilé dcery před domnělými kriminálníky, uvnitř svého vlastního obydlí jedenkrát vystřelil z legálně držené zbraně proti vstupním dveřím, přičemž došlo k nezávažnému poranění zasahujícího příslušníka jednotky URNA.