Věc v římském právu: Porovnání verzí
(→Res - Věci) |
(→Res - Věci) |
||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
|Př.Do plechové obroučky, která patří Gaiovi je vsazen vzácný briliant, který patří Luciovi. Spojením vznikne jedna věc - prsten s briliantem. Podle římského práva o věci hlavní (obroučka) a hlavní (briliant) je valstníkem věci Gaius. Lucius má nárok uplatňovat své vlastnické právo až po oddělení briliantu od obroučky. Luciovo vlastnictví fakticky nikdy nezaniklo, pouze se stalo latentní. Mohl tedy podat žalobu a vynutit si oddělení.<ref>Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.83</ref> | |Př.Do plechové obroučky, která patří Gaiovi je vsazen vzácný briliant, který patří Luciovi. Spojením vznikne jedna věc - prsten s briliantem. Podle římského práva o věci hlavní (obroučka) a hlavní (briliant) je valstníkem věci Gaius. Lucius má nárok uplatňovat své vlastnické právo až po oddělení briliantu od obroučky. Luciovo vlastnictví fakticky nikdy nezaniklo, pouze se stalo latentní. Mohl tedy podat žalobu a vynutit si oddělení.<ref>Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.83</ref> | ||
|} | |} | ||
| + | |||
| + | === Věci hromadné === | ||
| + | |||
| + | Soubory věcí, chovány nebo drženy pohromadě. Př. stádo, knihovna. Objektem práva není stádo, ale jednotlivé kusy dobytka. Za Justiniána změna - stačí prokázat vlastnické právo k více než 1/2 věcí a je mi uznáno vlastnické právo k celé hromadné věci. | ||
| + | |||
| + | === Příslušenství - tzv. pertinenci === | ||
| + | |||
| + | Samostatné věci, které jsou určeny k užívání věcí jinch. Př. klíč od skříně, poklop od studny nebo obal na knihu. | ||
| + | |||
| + | === Co není věcí === | ||
| + | |||
| + | Za věc nebyla považována nebeská tělesa, slunce, tělo svobodného občana ani jednotlivé části lidského těla.<ref>Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.84</ref> | ||
| + | |||
| + | === Ceny věci === | ||
| + | |||
| + | Ceny věcí se odhadovaly, nejčastěji těmito třemi způsoby: | ||
| + | |||
| + | # verum rei pretium - opravdová cena, taková kterou uznává většina lidí | ||
| + | # interesse - cena vyšší, určená podle zájmu jednotlivce | ||
| + | # pretium affectionis - cena obliby, př. drobná mince, kterou vlastník dostal od své umírající matky | ||
| + | Jen po velmi krátký čas byly ceny věcí dány úředně, za císaře Diocleciána<ref>Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.84</ref>. | ||
== Res extra commercium == | == Res extra commercium == | ||
Verze z 17. 2. 2017, 12:48
Věc (res) je typickým objektem římského práva. Věci dělíme dělíme na živé (zvířata) a neživé. Mezi objekty římského práva řadíme i otroky. Vzhledem k modernímu právu, které na otroky nahlíží jako na fyzické osoby nalezneme výklad o otrocích mezi subjekty římského práva. Musíme také přihlédnout ke snaze vyrovnat velké rozdíly mezi římským právem, které označuje otroky za věci a realitou, kdy římští občané vnímali otroky jako bytosti mající vlastní vůli.
Obsah
Res - Věci
Věcí může být za jistých okolností i člověk=otrok. Věc je hmotný celek který má samostatnou existenci, ať už je živý nebo neživý.[1] Věc je vždy samostatný celek, nikoli její části.
| Př. strom je objektem práva, jeho plody však ne. |
- věc jednoduchá - přirozený celek, jako otrok nebo kámen
- věc složitá - věc složena z rozložitelných částí, jako dům nebo kniha, složitá věc je předmětem jednoho práva, dokud drží pohromadě. Pokud se části rozdělí, stává se každá část samostatným předmětem práva.
| Př.Do plechové obroučky, která patří Gaiovi je vsazen vzácný briliant, který patří Luciovi. Spojením vznikne jedna věc - prsten s briliantem. Podle římského práva o věci hlavní (obroučka) a hlavní (briliant) je valstníkem věci Gaius. Lucius má nárok uplatňovat své vlastnické právo až po oddělení briliantu od obroučky. Luciovo vlastnictví fakticky nikdy nezaniklo, pouze se stalo latentní. Mohl tedy podat žalobu a vynutit si oddělení.[2] |
Věci hromadné
Soubory věcí, chovány nebo drženy pohromadě. Př. stádo, knihovna. Objektem práva není stádo, ale jednotlivé kusy dobytka. Za Justiniána změna - stačí prokázat vlastnické právo k více než 1/2 věcí a je mi uznáno vlastnické právo k celé hromadné věci.
Příslušenství - tzv. pertinenci
Samostatné věci, které jsou určeny k užívání věcí jinch. Př. klíč od skříně, poklop od studny nebo obal na knihu.
Co není věcí
Za věc nebyla považována nebeská tělesa, slunce, tělo svobodného občana ani jednotlivé části lidského těla.[3]
Ceny věci
Ceny věcí se odhadovaly, nejčastěji těmito třemi způsoby:
- verum rei pretium - opravdová cena, taková kterou uznává většina lidí
- interesse - cena vyšší, určená podle zájmu jednotlivce
- pretium affectionis - cena obliby, př. drobná mince, kterou vlastník dostal od své umírající matky
Jen po velmi krátký čas byly ceny věcí dány úředně, za císaře Diocleciána[4].
Res extra commercium
Rozdělení věcí
Odkazy
- ↑ Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.83
- ↑ Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.83
- ↑ Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.84
- ↑ Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.84
