Jmenování: Porovnání verzí
(final) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | |||
| − | |||
'''Jmenování''' je jedinou alternativou k [[pracovní smlouva|pracovní smlouvě]], jak založit [[pracovní poměr]]. Oproti pracovní smlouvě je jmenování jednostranný právní úkon, při kterém však jmenovaný (zaměstnanec) musí souhlasit s uvedením do funkce. Institut jmenování vznikl na základě potřeby rychle reagovat na klíčové personální změny. | '''Jmenování''' je jedinou alternativou k [[pracovní smlouva|pracovní smlouvě]], jak založit [[pracovní poměr]]. Oproti pracovní smlouvě je jmenování jednostranný právní úkon, při kterém však jmenovaný (zaměstnanec) musí souhlasit s uvedením do funkce. Institut jmenování vznikl na základě potřeby rychle reagovat na klíčové personální změny. | ||
V zákoníku práce je taxativně uveden výčet zaměstnanců, kteří musejí být jmenování<ref>§ 33, odst. 3 Zákoníku práce</ref>. Jedná se o vedoucí pozice, zejména v případě, kdy je zaměstnavatelem stát či jeho přidružený subjekt ([[státní podnik]], [[státní fond]], ad.) | V zákoníku práce je taxativně uveden výčet zaměstnanců, kteří musejí být jmenování<ref>§ 33, odst. 3 Zákoníku práce</ref>. Jedná se o vedoucí pozice, zejména v případě, kdy je zaměstnavatelem stát či jeho přidružený subjekt ([[státní podnik]], [[státní fond]], ad.) | ||
Verze z 14. 12. 2019, 12:05
Jmenování je jedinou alternativou k pracovní smlouvě, jak založit pracovní poměr. Oproti pracovní smlouvě je jmenování jednostranný právní úkon, při kterém však jmenovaný (zaměstnanec) musí souhlasit s uvedením do funkce. Institut jmenování vznikl na základě potřeby rychle reagovat na klíčové personální změny. V zákoníku práce je taxativně uveden výčet zaměstnanců, kteří musejí být jmenování[1]. Jedná se o vedoucí pozice, zejména v případě, kdy je zaměstnavatelem stát či jeho přidružený subjekt (státní podnik, státní fond, ad.)
Forma
Zákoník práce ani jiný právní předpis nestanovuje formu ani obsah jmenování. Z pravidla by měla být stanovena alespoň pracovní pozice a místo výkonu a datum nástupu do práce. Často bývá se jmenovanými uzavřena "manažerská smlouva", kde jsou upraveny mzdové a další pracovněprávní podmínky výkonu práce. Tato smlouva je inominátní[2] a nezakládá pracovní poměr.
Obsah
Podrobně na Pracovní smlouva#Obsah.
Pracovní poměr může být založen na dobu určitou či neurčitou, platí obdobná pravidla jako u pracovní smlouvy.
Odvolání a vzdání se pozice
Zaměstnanec má právo kdykoliv se vzdát svého pracovního místa, stejně tak, jako ho může zaměstnavatel kdykoliv odvolat z jakéhokoliv důvodu, či bez jeho udání[3]. Oproti založení poměru musí být odvolání/vzdání se písemné a musí být druhé straně doručeno. Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa pracovní poměr nekončí (Končí pouze v případě založení poměru jmenováním na určitou dobu.) ale vzniká povinnost zaměstnavateli navrhnout pro zaměstnance změnu pracovního zařazení. Institut odvolání a vzdání se pozice je možné sjednat i v soukromém sektoru a to u vedoucích zaměstnanců.
Skončení
Podrobně na Skončení pracovního poměru.
Skončit pracovní poměr založený jmenování je možné skončit stejnými způsoby jako ten, který byl založen pracovní smlouvou.
Zdroje
- BĚLINA, Miroslav; PICHTR, Jan a kolektiv. Pracovní právo. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017. 477 s. ISBN 978-80-7400-667-8. Kapitola Jmenování, s. 179–181.
- GALVAS, Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita: Muni Press, 2015. 825 s. ISBN 978-80-210-8021-8. Kapitola Jmenování, s. 281–284.
- HŮRKA, Petr a kolektiv. Pracovní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. 575 s. ISBN 978-80-7380-540-1. Kapitola Vznik pracovního poměru jmenováním, s. 143–146.
- HŮRKA, Petr a kolektiv. Pracovní právo v bodech s příklady. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019. 2016 s. ISBN 978-80-7598-356-5. Kapitola Jmenování, s. 14–15.
