Rozpočtové právo: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Založena nová stránka s textem „Rozpočet je důležitým článkem rozpočtové soustavy. Jedná se o dokument, který je schvalován zákonodárným orgánem státu a současně stanovu…“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Doplnění hesla)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 1: Řádek 1:
Rozpočet je důležitým článkem rozpočtové soustavy. Jedná se o dokument, který je schvalován zákonodárným orgánem státu a současně stanovuje předpokládané příjmy a výdaje daného státu na následující rok. Státní rozpočet je plán finančního hospodaření státu, který má zajišťovat ekonomické, politické a sociální funkce státu.  
+
Rozpočet je důležitým článkem rozpočtové soustavy. Jedná se o dokument, který je schvalován zákonodárným orgánem státu a současně stanovuje předpokládané příjmy a výdaje daného státu na následující rok. Státní rozpočet je plán finančního hospodaření státu, který má zajišťovat ekonomické, politické a sociální funkce státu. Můžeme tedy říci, že se jedná o ekonomický nástroj, který slouží k rozdělování národního důchodu.<ref>BAKEŠ, M. ''Finanční právo''. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 83.</ref>
 +
 
 +
Státní rozpočet se schvaluje každý rok, a to formou zákona, kdy tento zákon prochází běžným legislativním procesem. Úkolem státního rozpočtu je vytvořit finanční plán k tomu, aby byly peněžní prostředky státu v následujícím roce přerozdělovány na určité úkoly státu. Státní rozpočet je peněžním fondem, který shromažďuje rozpočtové příjmy státu k tomu, aby mohly být tyto příjmy dále použity ke krytí výdajů státu a jeho funkcí. Pro tento druh rozpočtu je charakteristická jeho nenávratnost, nedobrovolnost a neekvivalence, kdy jsou nenávratně využívány příjmy a výdaje pro potřeby státu.<ref>MARKOVÁ, H.; BOHÁČ R. ''Rozpočtové právo.'' Praha: C.H. Beck, 2007, s. 3.</ref>
 +
 
 +
'''Funkce rozpočtu'''
 +
 
 +
''Fiskální funkce'' – je to původní funkce, která zajišťuje, aby do státního rozpočtu směřovalo dostatečné množství finančních prostředků (především daňové výnosy), které následně budou sloužit k zabezpečení a plnění úkolů státu.
 +
 
 +
''Alokační funkce'' – tato funkce spočívá v rozdělování peněžních prostředků, a to podle potřeb hospodářského rozvoje státu, s cílem efektivního plnění funkcí státu.
 +
 
 +
''Redistribuční funkce'' – funkce, která ovlivňuje důchodovou situaci obyvatelstva tím, že rozděluje národní důchod podle potřeb ve společnosti, je to snaha o zmírnění nerovností ve společnosti.
 +
 
 +
''Stabilizační'' – tato funkce představuje snahu o stabilní vývoj ekonomiky státu.
 +
 
 +
1.1          Rozpočtové právo
 +
 
 +
Rozpočtové právo je právem veřejným a řadíme ho do subodvětví fiskální části finančního práva. Je pro něj tedy typická jeho nadřazenost s ohledem na ostatní subjekty práva. S rozpočtovým právem souvisí vývoj hospodaření na předmětném území a také vývoj rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů státu.
 +
 
 +
Můžeme říct, že soustavu veřejných rozpočtů, jejich obsah, fondovní hospodaření, rozpočtový proces a s tím související vztahy, které vznikají při rozdělování a používání peněžních prostředků, upravuje rozpočtové právo na základě příslušných právních norem.<ref>MARKOVÁ, H.; BOHÁČ R. ''Rozpočtové právo.'' Praha: C.H. Beck, 2007, s. 41-42.</ref> Rozpočtové právo ve své podstatě tvoří celý sektor veřejných financí, kdy dochází k regulaci těchto financí a s nimi spojených institucí a subjektů. Mrkývka<ref>MRKÝVKA, P. Propedeutika finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 113-114.</ref> ve své publikaci do rozpočtového práva řadí:
 +
 
 +
-       pravidla veřejného finančního hospodářství, na kterých je závislý systém veřejných peněžních fondů a subjektů sektoru veřejných  financí,
 +
 
 +
-       pravidla regulace rozpočtových vtahů, které jsou realizovány od alokace peněz ve veřejných peněžních fondech k jejich přerozdělování a k následnému použití ve formě veřejných výdajů,
 +
 
 +
-       pravidla plánování a tvorby veřejných rozpočtů ve formě normativních právních aktů,
 +
 
 +
-       pravidla existence a fungování systémů kontroly v této oblasti (finanční kontrola),
 +
 
 +
-       pravidla fungování dluhové služby, spravování veřejného dluhu a sanace veřejných financí.
 +
 
 +
Určité změny v oblasti rozpočtového práva se uskutečnily v momentě, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. ČR musela začít reagovat na to, že je třeba regulovat a kontrolovat i hospodaření s finančními prostředky, které byly získány z evropských fondů nebo z jiných mezinárodních nebo nadnárodních institucí.
 +
 
 +
1.1          Rozpočtová soustava
 +
 
 +
Rozpočtovou soustavou se rozumí systém rozpočtových orgánů a institucí, které mají na starost vytváření a rozdělování veřejných finančních prostředků. Součástí rozpočtové soustavy je i kontrola plnění veřejných rozpočtů, kdy je zkoumáno, zda se peněžní prostředky dostaly tam, kam se dostat měly. Rozpočtovou soustavu tvoří státní rozpočet spolu s rozpočty krajů, obcí, státních fondů a rozpočet Evropské unie. Rozpočtovou soustavu také tvoří orgány, které zajišťují a účastní se celého rozpočtového procesu, a i orgány kontrolní.<ref>Tamtéž, s. 296-297.</ref>
 +
 
 +
Společné rysy veřejných rozpočtů:
 +
 
 +
-       společná právní úprava v základních otázkách,
 +
 
 +
-       společná vnitřní struktura, která je určena rozpočtovou skladbou,
 +
 
 +
-       shodné základní zásady ohledně pravidel hospodaření,
 +
 
 +
-       právní ochrana přen neoprávněným použitím nebo zdržením rozpočtových prostředků,
 +
 
 +
-       povinnost strpět kontrolní dozor.
 +
 
 +
Právní normy upravující rozpočtové hospodaření:
 +
 
 +
-       zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů,
 +
 
 +
-       zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů,
 +
 
 +
-       zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územních samosprávných celků a některým státním fondům,
 +
 
 +
-       zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů,
 +
 
 +
-       každoročně přijímaný zákon o státním rozpočtu na příslušný rok.
 +
 
 +
1.1          Rozpočtový proces
 +
 
 +
Rozpočtový proces obsahuje postupy činností a prací, podle kterých se má řídit celoroční činnost související s rozpočtovým hospodařením. Jde tedy o postupy, jak rozpočet vzniká, realizuje se a bilancuje v závěrečném účtu. Tento proces Mrkývka<ref>MRKÝVKA, P. Propedeutika finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 118.</ref> rozděluje na tři etapy rozpočtového roku.
 +
 
 +
1.     etapu tvoří – proces sestavování, schvalování, publikace, rozepisování rozpočtu (kapitol), rozpočtové provizorium,
 +
 
 +
2.     etapu tvoří – proces hospodaření podle rozpočtu, kontrolní proces, změny rozpočtu,
 +
 
 +
3.     etapu tvoří – proces sestavování závěrečného účtu, schvalování závěrečného účtu.
 +
 
 +
Celý rozpočtový proces má nastavena jasně daná pravidla, a to z důvodu, aby mohl vyhovovat účelu, pro který byl vytvořen. Je také nutné, aby se těmito pravidly řídily i subjekty, které hospodaří s rozpočtovými prostředky, tato pravidla jsou označována jako rozpočtové zásady.<ref>BAKEŠ, M. ''Finanční právo''. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 129.</ref>
 +
 
 +
Zásady rozpočtového procesu:<ref>MRKÝVKA, P. Finanční právo a finanční správa. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 372.</ref>
 +
 
 +
-       zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu,
 +
 
 +
-       zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu,
 +
 
 +
-       zásada účelovosti,
 +
 
 +
-       zásada úplnosti a jednotnosti,
 +
 
 +
-       zásada dlouhodobé vyrovnanosti,
 +
 
 +
-       zásada publicity.
 +
 
 +
Těmito zásadami se řídí rozpočtový proces ve všech svých fázích.  
  
 
{{Pahýl}}
 
{{Pahýl}}

Aktuální verze z 18. 5. 2020, 16:35

Rozpočet je důležitým článkem rozpočtové soustavy. Jedná se o dokument, který je schvalován zákonodárným orgánem státu a současně stanovuje předpokládané příjmy a výdaje daného státu na následující rok. Státní rozpočet je plán finančního hospodaření státu, který má zajišťovat ekonomické, politické a sociální funkce státu. Můžeme tedy říci, že se jedná o ekonomický nástroj, který slouží k rozdělování národního důchodu.[1]

Státní rozpočet se schvaluje každý rok, a to formou zákona, kdy tento zákon prochází běžným legislativním procesem. Úkolem státního rozpočtu je vytvořit finanční plán k tomu, aby byly peněžní prostředky státu v následujícím roce přerozdělovány na určité úkoly státu. Státní rozpočet je peněžním fondem, který shromažďuje rozpočtové příjmy státu k tomu, aby mohly být tyto příjmy dále použity ke krytí výdajů státu a jeho funkcí. Pro tento druh rozpočtu je charakteristická jeho nenávratnost, nedobrovolnost a neekvivalence, kdy jsou nenávratně využívány příjmy a výdaje pro potřeby státu.[2]

Funkce rozpočtu

Fiskální funkce – je to původní funkce, která zajišťuje, aby do státního rozpočtu směřovalo dostatečné množství finančních prostředků (především daňové výnosy), které následně budou sloužit k zabezpečení a plnění úkolů státu.

Alokační funkce – tato funkce spočívá v rozdělování peněžních prostředků, a to podle potřeb hospodářského rozvoje státu, s cílem efektivního plnění funkcí státu.

Redistribuční funkce – funkce, která ovlivňuje důchodovou situaci obyvatelstva tím, že rozděluje národní důchod podle potřeb ve společnosti, je to snaha o zmírnění nerovností ve společnosti.

Stabilizační – tato funkce představuje snahu o stabilní vývoj ekonomiky státu.

1.1          Rozpočtové právo

Rozpočtové právo je právem veřejným a řadíme ho do subodvětví fiskální části finančního práva. Je pro něj tedy typická jeho nadřazenost s ohledem na ostatní subjekty práva. S rozpočtovým právem souvisí vývoj hospodaření na předmětném území a také vývoj rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů státu.

Můžeme říct, že soustavu veřejných rozpočtů, jejich obsah, fondovní hospodaření, rozpočtový proces a s tím související vztahy, které vznikají při rozdělování a používání peněžních prostředků, upravuje rozpočtové právo na základě příslušných právních norem.[3] Rozpočtové právo ve své podstatě tvoří celý sektor veřejných financí, kdy dochází k regulaci těchto financí a s nimi spojených institucí a subjektů. Mrkývka[4] ve své publikaci do rozpočtového práva řadí:

-       pravidla veřejného finančního hospodářství, na kterých je závislý systém veřejných peněžních fondů a subjektů sektoru veřejných financí,

-       pravidla regulace rozpočtových vtahů, které jsou realizovány od alokace peněz ve veřejných peněžních fondech k jejich přerozdělování a k následnému použití ve formě veřejných výdajů,

-       pravidla plánování a tvorby veřejných rozpočtů ve formě normativních právních aktů,

-       pravidla existence a fungování systémů kontroly v této oblasti (finanční kontrola),

-       pravidla fungování dluhové služby, spravování veřejného dluhu a sanace veřejných financí.

Určité změny v oblasti rozpočtového práva se uskutečnily v momentě, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. ČR musela začít reagovat na to, že je třeba regulovat a kontrolovat i hospodaření s finančními prostředky, které byly získány z evropských fondů nebo z jiných mezinárodních nebo nadnárodních institucí.

1.1          Rozpočtová soustava

Rozpočtovou soustavou se rozumí systém rozpočtových orgánů a institucí, které mají na starost vytváření a rozdělování veřejných finančních prostředků. Součástí rozpočtové soustavy je i kontrola plnění veřejných rozpočtů, kdy je zkoumáno, zda se peněžní prostředky dostaly tam, kam se dostat měly. Rozpočtovou soustavu tvoří státní rozpočet spolu s rozpočty krajů, obcí, státních fondů a rozpočet Evropské unie. Rozpočtovou soustavu také tvoří orgány, které zajišťují a účastní se celého rozpočtového procesu, a i orgány kontrolní.[5]

Společné rysy veřejných rozpočtů:

-       společná právní úprava v základních otázkách,

-       společná vnitřní struktura, která je určena rozpočtovou skladbou,

-       shodné základní zásady ohledně pravidel hospodaření,

-       právní ochrana přen neoprávněným použitím nebo zdržením rozpočtových prostředků,

-       povinnost strpět kontrolní dozor.

Právní normy upravující rozpočtové hospodaření:

-       zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů,

-       zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů,

-       zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územních samosprávných celků a některým státním fondům,

-       zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů,

-       každoročně přijímaný zákon o státním rozpočtu na příslušný rok.

1.1          Rozpočtový proces

Rozpočtový proces obsahuje postupy činností a prací, podle kterých se má řídit celoroční činnost související s rozpočtovým hospodařením. Jde tedy o postupy, jak rozpočet vzniká, realizuje se a bilancuje v závěrečném účtu. Tento proces Mrkývka[6] rozděluje na tři etapy rozpočtového roku.

1.     etapu tvoří – proces sestavování, schvalování, publikace, rozepisování rozpočtu (kapitol), rozpočtové provizorium,

2.     etapu tvoří – proces hospodaření podle rozpočtu, kontrolní proces, změny rozpočtu,

3.     etapu tvoří – proces sestavování závěrečného účtu, schvalování závěrečného účtu.

Celý rozpočtový proces má nastavena jasně daná pravidla, a to z důvodu, aby mohl vyhovovat účelu, pro který byl vytvořen. Je také nutné, aby se těmito pravidly řídily i subjekty, které hospodaří s rozpočtovými prostředky, tato pravidla jsou označována jako rozpočtové zásady.[7]

Zásady rozpočtového procesu:[8]

-       zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu,

-       zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu,

-       zásada účelovosti,

-       zásada úplnosti a jednotnosti,

-       zásada dlouhodobé vyrovnanosti,

-       zásada publicity.

Těmito zásadami se řídí rozpočtový proces ve všech svých fázích.


In-progress.jpg
             Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
             Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
  1. BAKEŠ, M. Finanční právo. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 83.
  2. MARKOVÁ, H.; BOHÁČ R. Rozpočtové právo. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 3.
  3. MARKOVÁ, H.; BOHÁČ R. Rozpočtové právo. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 41-42.
  4. MRKÝVKA, P. Propedeutika finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 113-114.
  5. Tamtéž, s. 296-297.
  6. MRKÝVKA, P. Propedeutika finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 118.
  7. BAKEŠ, M. Finanční právo. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 129.
  8. MRKÝVKA, P. Finanční právo a finanční správa. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 372.
Autoři článku: 415804 (AB)