Pachatel

§ 22 odst. 1 –

- zkratkovitá definice, nevztahuje se třeba na spolupachatele - proto máme definici od Jelínka v učebnici

Trestní právo musí určitým způsobem pachatele popsat – tradiční pojetí vychází z toho, že jsou určité požadavky na pachatele

Obecně může být pachatelem kdokoliv - např. u vraždy novorozeného dítěte matkou, může být pachatelem jen matka – zvláštní subjekt - zneužití pravomoci úřední osoby – pouze úřední osoba – Speciální subjekt (osoba s určitým postavením) o někde pouze dlužník, věřitel, insolvenční správce o zpronevěra – přisvojí si věc, která mu byla svěřena – pachatelem pouze ten, komu byla věc svěřena

Vlastnoruční delikty

- takové trestné činy, které vyžadují, aby pachatel vlastním fyzickým projevem trestný čin spáchal o není zde možné spolupachatelství - např. soulož mezi příbuznými, křivá výpověď, opilství, ohrožení pod vlivem návykové látky

Jednání za jiného

- do TZ se tento institut dostal postupně - do doby, než tam tento institut byl, bylo problematické postihnout např. o jednatel jedná za s.r.o. – podívá se do kasy a je tam 100,- Kč, na účtě -100,- Kč, závazky 1.000.000,- Kč a pohledávky 0  řekne si kamarádovi o vystavení faktury, aby mu mohl zaplatit tu 100, a pak si to rozdělí – v tom milionu se schovávají závazky  pak se ale věřitel dozví, že tady on vyplácí 100,- kamarádovi, ale mu dluží 100.000,- a mu to nedá

Požadavky na pachatele

Věk

– je variabilní, projevuje se v tom, že jsou stálé diskuze o tom, kdy by měla začít trestní odpovědnost (občas se hovoří i snížení věku hranice pro trestní odpovědnost) argumenty pro snížení – vycházejí z toho, že mládež rychleji dospívá, urychluje se jejich zrání, stávají se pachateli nejzávažnějších trestných činů • je to požadavek veřejnosti, protože veřejnost se domnívá, že by se o např. rodiče, kteří zneužívají beztrestnosti svých dětí a posílají je krást • srovnávání s cizí právní úpravou – hranice 15 let je průměrná (např. v Polsku je 17 let) – a navíc jen tato hranice nic neříká o nakládání s nezletilcem – musíme porovnávat komplexně, nejen tuto hranici • hranice 15 let je určena konvenčně, ale jinak být určena nemůže – nějaký věk se musí stanovit o a 15 let má souvislost s mnoha jinými navazujícími instituty – občanský průkaz, odkončení školní docházky, správní odpovědnost, … • úzká souvislost s věkovou sexuální hranicí, která je 15 let (pohlavní zneužití)  Jelínek se domnívá, že samotné snížení věkové hranice nic neřeší • je nutné se postarat o důslednou realizaci zákona o soudnictví ve věcech mládeže a případně ho zpřísnit, než snižovat věkovou hranici  trestní zákoník vychází z věku 15 let (§ 25 TZ) – osoby mladší 15 let nejsou trestně odpovědné, mohou spáchat jen čin jinak trestný • trestní odpovědnost nastává dnem následujícím po dni 15. narozenin - § 39 • § 2 odst. 1 písm. c) – definice mladistvého (nedovršila 18. roku věku) o na den svých 18. narozenin je stále ještě mladistvý  věk blízký věku mladistvých – není nikde normován • nějak kolem 18. a 19. roku věku • může být podmíněně upuštěno od jeho potrestání s dohledem - § 48 odst. 5 TZ o soud mu může uložit opatření ještě podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže  ochranou výchovu není možné uložit po 18. roku věku, ale těm osobám, které ji měli uloženu, je možné ji prodloužit do 19. roku věku  obecná přitěžující okolnost – svedení mladistvého  vychází se z věku matričního • další způsob je souhlasné prohlášení rodičů, ale to se taky zapisuje do matriky • většinou s ním problémy nejsou – problémy bývají pouze s cizinci, kteří zápis v matrice nemají  celá řada násilných trestných činů se v dnešní době přesunuje do věku 12 let – je právně významný i tím, že osoby, které se dopouštějí deliktů, které mají povahu činu jinak trestného, za který je sazba odnětí svobody nad 5 let, tak i těmto osobám ve věku 12 – 15 (byť jsou mimo režim trestního zákona) se v civilním řízení ukládá ochranné opatření • těmto osobám se obligatorně uloží ochranná výchova • fakultativně se ochranná výchova může uložit osobě mladší 15 let  od 3 do 12 let – dopouštějí se občas jednání, která mají charakteristiku společenské škodlivosti • např. vzájemná šikana, napadání • právní reakce na tyto situace – proti nim žádná, pouze reakce ve vztahu k rodičům  80 a více let – některé trestní zákony na to reagují – je možné si říci, že osoby přestárlé by neměli mít plnou trestní odpovědnost (náš na to nedbá) • z hlediska trestání jsou zvýhodněné – jsou např. liberovány podmínky upuštění od potrestání (u nás může být věk pouze polehčující okolnost)  věk 15 až 18 let – věk mladistvý – kromě příčetnosti je požadován ještě další znak – rozumová a mravní vyspělost • nedopouštějí se trestného činu, ale dopouští se provinění • rozumová a mravní vyspělost se zkoumá s přihlédnutím k tomu, jakého právního jednání se dopustili

příčetnost

- § 26  není definována, ale jsou uvedeny důvody, které ji vylučují • biologickým kritériem je duševní porucha • psychologickým kritériem je schopnost rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání  porucha musí mít vliv na schopnosti rozpoznávací nebo ovládací • samotná duševní porucha nestačí • stačí neexistence pouze jedné složky o např. narkoman ví, že je protiprávné vloupat se do lékárny, ale on prostě nemůže jinak – nedokáže se ovládnout  vs. způsobilost k právním úkonům – je v občanském právu • jsou zde jiná kritéria • skutečnost, že osoba má způsobilost k právním úkonům, neznamená, že osoba nebyla nepříčetná  duševní porucha zde musí být v době spáchání trestného činu a má za následek rozpoznávací nebo ovládací schopnosti  pokud by zde byla až poté, nemá význam z hlediska viny, ale může mít význam z hlediska trestního řízení (§ 173 TŘ) – trpí duševní poruchou, která znemožňuje vnímat smysl trestního stíhání  § 123 – duševní porucha, předchozí TZ tento pojem nevysvětloval a při výkladu jsme se opírali o judikaturu • je demonstrativní • duševní porucha je širší, zahrnuje několik případů o duševní nemoc o hluboká porucha vědomí – jak povaha kvalitativní, tak kvantitativní  kvalitativní – dezorientace  kvantitativní – bezvědomí o mentální retardace – schopnost rozumových dovedností – počítá se ne na inteligenčním kvocientu (70 a méně je mentální retardace) o těžká sociální porucha osobnosti  např. u několikanásobných recidivistů páchajících činy proti zdraví • nedostatek empatie, o jiná duševní nebo sexuální odchylka  právě toto kritérium dělá § 123 demontrativní  příčetnost je pojem právní – orgán činný v trestním řízení si ji musí zjišťovat sám • musí si ji zjišťovat prostřednictvím znalce o 17/79 o 67/80 o 25/92 • jsou určité standardizované otázky, které se v posudcích o duševním zdraví kladou o první otázka, jestli trpěl duševní poruchou a pokud ano, jakou o jestli duševní porucha měla vliv na schopnost rozpoznávací a ovládací o trpí v současné době psychickou poruchou a jakou?  má to vliv na smysl řízení v současnosti o konkrétní otázky - jestli je závislý na návykových látkách o jestli znalec navrhuje ochranné léčení, pokud ano, jaké  pak ještě pojem zmenšená příčetnost - § 27 TZ • kritéria jsou stejná jako kritéria nepříčetnost – duševní porucha a schopnost rozpoznávací a ovládací • u nepříčetnosti duševní poruchy vede ke ztrátě schopnosti • zde jsou tyto schopnosti podstatně a výrazně oslabeny o musí to být taková odchylka, která je diagnostikovatelná a zřetelná o dříve se vykládalo mechanicky – na jednom konci příčetnost a na druhém nepříčetnost a od poloviny úsečky byla zmenšená příčetnost o to už ale neplatí – nemusí být nadpoloviční zmenšení, ale musí to být výrazné u té které osoby • nemusí být polehčující okolností – zvlášť v případech, kdy si ji sám zavinil • obligatorní důsledky: o § 40 odst. 1 TZ – pokud si ji nepřivodil ani z nedbalosti, tak se k tomu přihlédne při ukládání druhu trestu a jeho výměře o 25 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže – nerozlišuje se, jestli je nepříčetnost zaviněná nebo ne, je na tom tedy lépe než dospělý pachatel • fakultativní důsledky: o je to možný důvod pro uložení ochranného léčení o uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby za současně uloženého ochranného léčení o dokonce upuštění od potrestání za současně uloženého ochranného léčení nebo zabezpečovací detence  způsobilost pachatele pod vlivem návykoné látky • stav před aplikací návykové látky o může být příčetný o zmenšeně příčetný o nepříčetnost • stav po aplikaci návykové látky – stav, kdy spáchal trestný čin o může být příčetný o zmenšeně příčetný o nepříčetnost • nejběžnější varianta je, že před aplikací je příčetný a po aplikaci je stále příčetný o nastává tedy obecná trestní odpovědnost • pokud je příčetný a pak zmenšeně příčetný – posuzujeme, jestli si ji zavinil • je příčetný a pak je nepříčetný – to je nejméně četný případ, ale vyvolává nejobtížnější právní posouzení o actio libera in causa dolosa - pachatel se úmyslně před aplikací návykové látky uvede do stavu nepříčetnosti, aby spáchal úmyslný trestný čin  tzv. napití na kuráž  je myslitelná u všech trestných činů o actio libera in cause culposa – pachatel se zaviněně (tedy úmyslně nebo z nedbalosti) uvede do stavu nepříčetnosti, aby spáchal nedbalostní trestný čin  řidič se opije během přípravy na cestu a pak způsobí nehodu  on ví, že bude vykonávat činnost, která vyžaduje soustředění  např. žena hlídá cizí děti, opije se a dítě spadne do kanálu • její odpovědnost se předsazuje do doby před aplikací návykové látky – tehdy byla příčetná a uvedla se o případ opilství podle § 360 TZ – pachatel se zaviněně přivede do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu (kvazidelikt)  on se nedopustí trestného činu  např. opilec zabil číšníka, znásilnil číšnici, rozbil bar – pachatel ale nic neví  nezavádí odpovědnost za přivádění se do stavu nepříčetnosti, ale za to, že v něm spáchá čin, který by jinak měl znaky trestného činu  požití nebo aplikace (jakýkoliv způsob, jakým je látka vpravena do těla – orálně, do žíly, žvýkáním, šňupáním, …)  pro pachatele je lepší, když je nepříčetný, protože odpovídá za opilství  když je jen zmenšeně příčetný, odpovídá obecně  objekt tohoto trestného činu je veřejný pořádek a klid • je to abstraktní ohrožovací trestný čin • je to odpovědnost za uvedení se do stavu nepříčetnosti a v něm dopuštění se jednání, které má jinak znaky trestného činu • je vyloučeno spolupachatelství a účastenství na trestném činu • pachatel se sám musí uvést do stavu nepříčetnosti o je možná jedině pomoc – povzbuzování k pití o navádění není možné, protože nemůžu navádět k otmu, co se stane – jen k tomu, aby pil  tři druhy opilosti • prosté alkoholové opojení – obtížné vyjádřovaní, zmatená chůze • komplikovaná a patická opilost - bludy a halucinace nezávisle na množství alkoholu – stačí i jedno pivo • ještě jedna o např. abstinent jde do restaurace, dá si džus, ale přátelé mu tam nalijí alkohol – pokud zde není zavinění, není trestní odpovědnost • tato koncepce je cesta uprostřed mezi dvěma extrémy o alkoholická látka je zlo, nebudeme ho omlouvat, bude odpovídat za to, co spáchal  taková právní úprava zde byla do roku 1991 – odpovídal objektivně za trestný čin, který je u něj spáchal o druhá koncepce – když je nepříčetný, je trestně neodpovědný  bylo by to v souladu se zásadou odpovědnosti za zavinění, ale bylo by to společensky nepřijatelné • termín návyková látky – vykládací ustanovení § 130 TZ o tento termín není zvolen šťastně – zahrnuje alkohol, omamné látky, psychotropní látky a jiné látky o jiné látky – kterékoliv látky, které mají stejný účinek – např. barvidla, ředidla, odlakovače  chleba s indulonou – ukažte mi někoho, kdo má návyk na chleba s indulonou :-)   zahrnuje dvě složky • složka rozumová – je měřitelná, je dána psychologickými metodami (testy IQ, Learyho testy – sociální vnímavost) o v trestním právu nás nezkoumají psychologické metody, ale tuto složku bereme jako složku rozpoznávací – vážeme ji na to, zda osoba mohla rozpoznat škodlivost svého jednání a škodlivost následku, který tím vznikl o základní předpoklady pro rozpoznání  vzdělání  životní zkušenosti  sociální status o je třeba, aby osoba měla v pořádku počitky – sluch, zrak, chuť, hmat, čich  často se aplikuje u dopravních deliktů a zraku • složka volní o musí být přítomná, protože je to, co projevuje osoba navenek o existují situace, kdy je vůle nějakým způsobem ovlivněná – obvykle nějakou nemocí  duševní choroby • důsledkem je buď vyloučení nebo omezení (podstatné nebo nepodstatné) volní složky o pokud jedna ze složek není vyloučena, pak to má za následek pouze omezení – tím pádem není beztrestná – ale omezení se projevuje v rovině viny i trestání • zjišťování v praxi o obvykle se zjišťuje při první komunikaci osoby (obviněného) a orgánu činném v trestním řízení (dotáže se na to, jestli má vady v počitcích a také na to, jestli má nějaké duševní poruchy (choroby) – první kontakt je pouze společná komunikace o pokud obviněný řekne, že má vadu v počitcích – orgán činný v trestním řízení vyžádá za tím účelem nějaké potvrzení o pokud má nějakou duševní chorobu – byl několikrát léčen např. ze závislosti na alkoholu – vyžádá si jednak potvrzení a dále znalecký posudek (lékařská zpráva totiž deklaruje stav, ale ne v čase – neví tedy, jestli tato choroba trvala v době páchání činu) – charakter onemocnění může být v čase proměnlivý • definice příčetnosti o vymezená negativně – je definována nepříčetnost – trestní zákoník s ní spojuje beztrestnost o je to pojem právní, je to znak u pachatele – znalec se nevyjadřuje k tomu, jestli je osoba příčetná nebo nepříčetná – vyjadřuje se pouze k tomu, zda osoba trpěla nebo netrpěla duševní chorobou a jaký vliv měla choroba na její jednání  příčetnost posuzuje až soudce  znalec posuzuje pouze skutkový stav věci o předchozí trestní zákon se vůbec nezabýval tím, co je to duševní choroba nebo porucha  existuje tzv. mezinárodní klasifikace chorob a nemocí – má to charakter standardu (není to právní předpis) – definuje jednotlivé druhy chorob  trestní zákoník udělal příkladný výčet chorob – „je to víte na co“ • z hlediska právní aplikace je to k ničemu  vydává mezinárodní zdravotní organizace

Rozumová a mravní vyspělost

 vztahuje se pouze k mladistvým – její kvalita se posuzuje na základě znaleckého posudku – znalec se zabývá tím, jestli je tato vyspělost na takové úrovni, že je schopen posoudit jednání, kterého se dopustí  zavedl zákon o soudnictví ve věcech mládeže  nabývá se postupně – lineárně – je to proces biologického, psychologického a mravního vývoje, který probíhá postupně, nikoliv najednou • tomuto konceptu se říká koncept relativní trestní odpovědnosti • mladistvý v 15 letech ví, že se nemá krást, ale nemusí mu být zřetelná protiprávnost počítačového deliktu, porušování autorského práva o zákonodárce na to reaguje právě tím, že zakotvuje nutnost jeho rozumové a mravní vyspělosti