Zobrazení zdroje stránky Suspenzivní a devolutivní účinek odvolání

== Dvoustupňovost (dvojinstančnost) správního řízení ==
Správní řízení<ref>§ 9 s.ř.</ref>  je ovládáno mimo jiné '''zásadou dvoustupňovosti''' (dvojinstančnosti). Zásadu dvojinstančnosti popsal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 5 A 69/2001-80 ze dne 20. července 2004 tak, že „''[z]ásada dvojinstančnosti správního řízení vyjadřuje '''subjektivní právo účastníků''' správního řízení '''napadnout zásadně každé rozhodnutí''' vydané v prvém stupni '''řádným opravným prostředkem''', tedy '''odvoláním či rozkladem'''; výjimkou z této zásady jsou případy, kdy buď takové oprávnění vyloučí '''zákon''' nebo kdy se účastník svého práva podat odvolání či rozklad '''vzdá''' (§ 53 a § 61 odst. 3 správního řádu<ref>Ve správním řádu z roku 2004 k možnosti vzdát se práva odvolání viz § 81 odst. 2 s.ř. K rozkladu srov. § 152 odst. </ref>)''.“ 

K zásadě dvojinstančnosti se Nejvyšší správní soud vyjádřil také v usnesení č.j. 8 Afs 15/2007–75 ze dne 14. dubna 2009 takto: ''„Tato zásada znamená, že řízení probíhá ve '''dvou stupních''' (instancích), že tedy '''řízení''' a '''rozhodnutí''' správního orgánu prvního stupně '''podléhá kontrole odvolacího orgánu''', nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen '''dvojí posouzení věci''', ale je také '''cestou k nápravě a odstranění vad''', které se vyskytly v řízení před prvním stupněm.“''

== Odvolání ==
Dvěma '''základními účely''' zásady dvoustupňovosti je nastoupení tzv. '''devolutivního a suspenzivního účinku'''.<ref>Srov. Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. 4 vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 86 a 87.</ref> K tomu, aby uvedené dva účinky mohly nastat je třeba určitého právního jednání, kterým je '''odvolání''', případně '''rozklad'''. 

Odvolací řízení ve správním řádu (správním řízení) je v obecné rovině vymezeno v § 81 až § 93 s.ř. (Hlava VIII, Části druhé – Obecná ustanovení o správním řízení). 

=== 1) SUSPENZIVNÍ ÚČINEK ODVOLÁNÍ ===
Dle § 85 odst. 1 s.ř. nestanoví-li zákon jinak, má <u>včas podané</u>,<ref>Ke lhůtě pro podání odvolání viz § 83 s.ř.

Byť k předchozí právní úpravě, tak rozsudkem č.j. 8 As 9/2007–74 ze dne 10.06.2008 Nejvyšší správní soud potvrdil, že opožděné odvolání odkladný účinek nemá.
</ref> a <u>přípustné</u><ref>V některých případech zákon vylučuje možnost podat proti rozhodnutí odvolání. Odvolání nelze podat například proti rozhodnutí, jímž správní orgán prohlásil nicotnost (§ 77 odst. 5 s.ř.), proti rozhodnutí, jímž je rozhodováno o sporech z veřejnoprávních smluv (§ 169 odst. 2 s.ř.). Odvolání také není možné podat proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu (§ 76 odst. 5 s.ř.). </ref>  odvolání '''odkladný účinek'''. V důsledku odkladného účinku odvolání '''nenastává právní moc''',<ref>Srov. § 73 s.ř.</ref> '''vykonatelnost''',<ref>Srov. § 74 odst. 1 a 2 s.ř.</ref> ani '''jiné právní účinky'''<ref>Srov. § 74 odst. 3 s.ř. </ref>  rozhodnutí.

V kontextu tohoto obecného pravidla je třeba rozlišovat zejména mezi právní moci rozhodnutí a vykonatelností rozhodnutí v tom smyslu, že (včasné a přípustné) '''odvolání odkládá právní moc vždy'''<ref>Kopecký, M. Správní právo. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 393.</ref>  (jinak by se nejednalo o řádný opravný prostředek), ale '''vykonatelnost''' odvoláním '''vždy odložena být nemusí.''' Zda odvolání odkládá či neodkládá vedle právní moci i vykonatelnost rozhodnutí tak bude třeba vždy zjišťovat, resp. toto musí být vždy již z rozhodnutí zjistitelné, a to buď z výroku rozhodnutí (a v tom případě i z odůvodnění) nebo z jeho poučení (viz dále).

V případě, kdy odvolání odkladný účinek nemá, označujeme rozhodnutí jako '''předběžně vykonatelné.'''<ref>§ 74 s.ř.</ref>  Takové rozhodnutí nenabývá (prozatím) právní moci, nicméně i přes podané odvolání způsobuje jím stanovené následky a právní účinky.<ref>POTĚŠIL, Lukáš. § 85 [Odkladný účinek a jeho vyloučení správním orgánem]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 478, marg. č. 7.</ref>  

Obecně tedy platí, že odvolání má odkladný účinek a adresátu (adresátům) napadeného rozhodnutí nevznikají související práva a povinnosti. Rozhodnutí vyvolá zamýšlené účinky až teprve nabytím v případě, že nabude právní moci. 

Výjimečně může být odkladný účinek odvolání vyloučen a adresát rozhodnutí je povinen se rozhodnutím řídit bez ohledu na to, že ještě takové rozhodnutí není v právní moci. Odkladný účinek odvolání může být '''vyloučen''' buď přímo v důsledku '''zákonné úpravy''' anebo na základě '''rozhodnutí správního orgánu'''. Můžeme tedy rozlišovat tyto případy:

==== A) Vyloučení odkladného účinku na základě zákona: ====
* Dle ust. § 68 odst. 6 s.ř. platí, že tato skutečnost (tzn., že odvolání nemá ze zákona odkladný účinek) musí být uvedena v '''poučení'''; k vyloučení odkladného účinku dochází ze zákona, správní orgán o tomto nerozhoduje.
* Příklady, kdy odvolání nemá odkladný účinek ze zákona:
** Odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření (§ 61 odst. 2 s.ř.).
** Odvolání proti usnesení (§ 76 odst. 5 s.ř.).
** Odvolání proti rozhodnutí o přijetí nebo uložení záruky (§ 147 odst. 3 s.ř.).
** Určité omezení odkladného účinku je spojeno s námitkami proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu, proti kterým se nelze odvolat (viz podmínky uvedené v § 117 odst. 3 s.ř.).
** Odkladný účinek odvolání mohou vyloučit také zvláštní předpisy<ref>Tato možnost je dána na základě § 1 odst. 2 s.ř. dle kterého se správní řád nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.</ref>. Odkladný účinek je tak vyloučen např. při: 
*** Odvolání proti rozhodnutí o nařízení zastavení prací na stavbě (§ 134 odst. 4 z.č. 183/2006 Sb., zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
*** Odvolání proti rozhodnutím vydaným na základě zákona o státní službě, vyjma odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle (§ 168 odst. 2 z.č. 234/2014 Sb., o státní službě).

==== B) Vyloučení odkladného účinku správním orgánem: ====
* Jestliže o vyloučení odkladného účinku rozhodne správní orgán, '''musí to uvést ve výrokové části rozhodnutí'''<ref>§ 68 odst. 2 s.ř. ve spojení s § 85 odst. 4 s.ř.</ref> (výrok – resp. rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání má konstitutivní povahu).
* Odkladný účinek odvolání lze z vážných důvodů vyloučit '''i dodatečně''' (ex post).<ref>§ 84 odst. 3 s.ř.</ref>
* Správní orgán může odkladný účinek vyloučit v těchto případech:<ref>§ 85 odst. 2 s.ř.</ref>
** Jestliže to naléhavě vyžaduje '''veřejný zájem''',
** hrozí-li '''vážná újma''' některému z účastníků, nebo
** '''požádá-li o to účastník'''; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.
* V souladu s ust. § 85 odst. 3 s.ř., může správní orgán vyloučit odkladný účinek odvolání, jehož zmeškání správní orgán '''promíjí''', a to z důvodu ochrany:
** práv nabytých v dobré víře,
** oprávněných zájmů účastníků nebo
** veřejného zájmu.
* Vyloučení odkladného účinku musí být '''odůvodněno''' a proti výroku o vyloučení odkladného účinku se '''nelze odvolat.'''<ref>§ 85 odst. 4 s.ř. </ref>
* Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání lze považovat za akcesorický a dočasný a ''„[j]eho právní účinky stojí a padají s existencí věcného výroku prvostupňového rozhodnutí (jeho zrušením odvolacím orgánem zaniká i vyloučení odkladného účinku odvolání), resp. v případě, že věcný výrok prvostupňového rozhodnutí v odvolacím řízení beze změny obstojí, stojí a padají s právní mocí prvostupňového rozhodnutí nastávající oznámením rozhodnutí o odvolání účastníkům''.“<ref>Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 26/2009-15 ze dne 7. 9. 2010.</ref>

== Další souvislosti ==
Existují i situace, kdy naopak odkladný '''účinek vyloučit nelze''', tak například:
* Dle § 62 odst. 5 s.ř. odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek.
* Dle § 97 odst. 2 z.č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, včasné a přípustné odvolání proti rozhodnutí o přestupku má vždy odkladný účinek, který nelze vyloučit.
Přiznat odkladný účinek lze při splnění zákonem stanovených předpokladů i '''požádání o prominutí zmeškání úkonu'''<ref>§ 41 odst. 3 s.ř. </ref>  nebo '''žádosti o obnovu řízení'''.<ref>§ 100 odst. 6 s.ř. </ref>

== Soudní přezkum rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání ==
Jak již bylo uvedeno výše, proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku se nelze odvolat. Tím ovšem nemůže být dotčená osoba zkrácena na svých právem dotýkajících se soudního přezkumu rozhodnutí. Takto se vyjádřil Nejvyšší správní soudu  v již zmiňovaném rozsudku  č.j. 7 As 26/2009-15 ze dne 7. 9. 2010 (odst. 34) tak, že: ''„Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 85 odst. 2 správního řádu obsažený v rozhodnutí správního orgánu o správním vyhoštění cizince podle § 119 cizineckého zákona '''je rozhodnutím podle § 65 odst.1 s. ř. s.,''' jež nemá předběžnou povahu a ani se jím neupravuje vedení řízení před správním orgánem, a '''není proto vyňato ze soudního přezkumu podle § 70 soudního řádu správního'''.“''

=== 2) DEVOLUTIVNÍ ÚČINEK ODVOLÁNÍ ===
Devolutivní účinek odvolání (stejně jako účinek suspenzivní související s již zmíněnou zásadou dvoustupňovosti) znamená, že o odvolání rozhoduje a napadené rozhodnutí přezkoumává '''odvolací správní orgán'''.<ref>Kopecký, M. Správní právo. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 394.</ref> Dochází k '''přesunu rozhodování''' z původního správního orgánu prvního stupně na orgán instančně nadřízený.<ref>Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. 4 vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 290.</ref> 

Odvolateli je tak garantováno, že rozhodnutí, jimž je dotčen, bude v případě podání odvolání přezkoumáno správním orgánem vyššího stupně, čímž je naplňována také '''zásada spravedlivého procesu.''' Tímto postupem by měly být vytvářeny a posilovány záruky jako objektivita, nestrannost, případně i přezkum správním orgánem s vyšší odborností apod.<ref>Tamtéž, s. 86.</ref>

==== Nadřízený správní orgán ====
Nestanoví-li zákon jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže '''nadřízený správní orgán'''.<ref>§ 89 odst. 1 s.ř. </ref> Pravidla pro určení nadřízeného správního orgánu jsou uvedena v § 178 s.ř. 

==== Zákonné výjimky ====
Devolutivní účinek '''nenastane''' v případě tzv. '''autoremedury'''. Jedná se o situaci, kdy správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, toto rozhodnutí zruší nebo změní, pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas.<ref>§ 87 s.ř. </ref> V takovém případě tedy odvolání nebude příčinou toho, že by o něm rozhodoval a rozhodnutí přezkoumával odvolací správní orgán. Může se jednat například o situaci, kdy si správní orgán na základě podaného odvolání uvědomí zásadní chyby či okolnosti, které nevzal v potaz, a proto odvolání vyhoví, jelikož je zjevné, že odvolací řízení by bylo zbytečné.

Další výjimkou jsou '''rozhodnutí ústředních správních úřadů'''. Jelikož neexistuje správní orgán vyššího stupně, nemůže v těchto případech nastat devolutivní účinek (jedná se o případ rozkladu, viz § 152 s.ř.).<ref>Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. 4 vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 87. </ref> Suspenzivní účinek však v zásadě zůstává zachován.

Obdobně lze nahlížet i na '''námitky''' proti usnesením nebo jiným úkonům '''exekučního správního orgánu''', proti kterým se '''nelze odvolat'''. O těchto námitkách '''nerozhoduje nadřízený správní orgán''', ale exekuční správní orgán, který namítané usnesení nebo jiný úkon vydal či učinil.<ref>§ 117 odst. 4 s.ř.</ref> 

Devolutivní účinek nemá také '''odpor proti příkazu''', jelikož podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje.<ref>§ 150 odst. 3 s.ř.</ref>

==== Devolutivní účinek ve vztahu k jednotlivým výrokům rozhodnutí ====
Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení.<ref>§ 82 odst. 1 s.ř. </ref> Pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, '''nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci'''.<ref>§ 82 odst. 3 s.ř. </ref>

Z uvedeného vyplývá, že devolutivní účinek se v určitých situacích může týkat pouze některého z výroků a pouze tento výrok bude odvolacím správním orgánem přezkoumáván. Ostatní výroky mohou, pakliže to umožnuje povaha věci, nabýt právní moci. 

<nowiki>-------------------------------------------------</nowiki>

<references />