Zobrazení zdroje stránky Informovaný souhlas

Informovaný souhlas vyjadřuje vůli pacienta podstoupit po ''„patřičném poučení“''<ref name=":0">Doležal, T. Právní povaha informovaného souhlasu a následky neúplného poučení z hlediska civilního práva. ''Časopis zdravotnického práva a bioetiky.'' 2019, roč. 1, s. 55.</ref> lékařem (poskytovatelem) výkon zásahu do vlastní integrity.<ref name=":0" /> Tato vůle je projevena formou informovaného souhlasu ošetřovaného (pacienta) s lékařským zákrokem. Z uvedeného vyplývá, že pouze souhlas po řádném vysvětlení okolností zákroku je souhlasem informovaným [k tomu srov. § 31 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ZZS“].

Podle § 2639 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), je poskytovatel povinen pacientovi řádně vysvětlit jeho ''„zdravotní stav, způsob, účel a nezbytnost péče včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro […] zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případný jiný způsob péče o zdraví.“''

Na základě sdělených informací pak podle § 34 odstavce 1 ZZS pacient volně posoudí, zda na zdravotní zákrok svobodně – tedy bez nátlaku – přistoupí. 

=== Historická a právní východiska ===
Institut souhlasu pacienta se zásahem do vlastní integrity (zpočátku jen tělesné) je znám nejpozději od 18. století.<ref>Kopalová, M. Informovaný souhlas a paternalismus lékařů – historie a současnost. ''Právní rozhledy''. 2008, roč. 3, s. 94.</ref> Nicméně k silnému rozvoji novodobé koncepce institutu informovaného souhlasu docházelo až po druhé světové válce zejména v souvislosti s nacistickými experimenty na lidech vězněných v koncentračních táborech. Při Norimberském procesu byly zodpovědné osoby shledány vinnými ze zločinů proti lidskosti, neboť experimenty prováděly bez souhlasu dotyčných osob.<ref>''The Doctors Trial: The Medical Case of the Subsequent Nuremberg Proceedings'' [online]. Internet Archive WaybackMachine [cit. 1. 10. 2022]. <nowiki>https://web.archive.org/web/20040214124557/http://www.ushmm.org/research/doctors/indiptx.htm</nowiki></ref> Aby bylo podobným situacím do budoucna zamezeno, začaly vznikat na nadnárodní úrovni etické dokumenty chránící integritu pacientů prostřednictvím informovaného souhlasu. Mezi nejznámější patří např. Norimberský kodex<ref>''Kapitoly z lékařské etiky'' [online]. Masarykova univerzita [cit. 1. 10. 2022] <nowiki>https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/lf/ps21/lekarska_etika/web/pages/priloha2_norimbersky_kodex.html?lang=cs;verze=2017;so=ka</nowiki></ref> (1947) či Helsinská deklarace<ref>''Helsinská deklarace světové lékařské asociace'' [online]. [cit. 1. 10. 2022]
<nowiki>https://www.lf2.cuni.cz/ustav-farmakologie/vyuka/helsinska-deklarace-svetove-lekarske-asociace</nowiki>
</ref> (1964, poslední revize v roce 2000). Na základě těchto všeobecně respektovaných, avšak právně nevymahatelných etických kodexů, vznikla v 90. letech 20. století na poli Rady Evropy Úmluva o lidských právech a biomedicíně. Tato úmluva se tak stala jediným právně závazným dokumentem, který ochranu lidských práv v oblasti biomedicíny garantuje na mezinárodní úrovni – mimo jiné také prostřednictvím informovaného souhlasu, který je upraven v článku 5 tohoto dokumentu.<ref>''Oviedo Convention and its Protocols'' [online]. Council of Europe [cit. 3. 10. 2022]. <nowiki>https://www.coe.int/en/web/bioethics/oviedo-convention</nowiki></ref> Všechny státy, které tedy Úmluvu pro lidská práva a biomedicínu ratifikovaly, se tak zavázaly k respektování tohoto institutu jako kroku nezbytného k zásahu do integrity člověka. Takovými státy mohou být mimo států členských i ty nečlenské, jakožto i těm byla možnost ratifikace poskytnuta.<ref>Seznam států, které ratifikovaly Úmluvu pro lidská práva a biomedicínu dostupný zde: ''Oviedo Convention and its Protocols'' [online]. Council of Europe [cit. 3. 10. 2022]. <nowiki>https://rm.coe.int/inf-2021-14-etat-sign-ratif-reserves-bil/1680a50e48</nowiki></ref>

Na českém poli v současné době debata ohledně informovaného souhlasu souvisí v praktické rovině zejména s vžitým paternalistickým přístupem některých lékařů. Ten do jisté míry neodpovídá právní úpravě, jež pacientovi svěřuje odpovědnost za své rozhodnutí ohledně zákroku.<ref>Kopalová, M. Informovaný souhlas a paternalismus lékařů – historie a současnost. ''Právní rozhledy''. 2008, roč. 3, s. 94.</ref>

=== Současná úprava informovaného souhlasu v ČR ===
Současná úprava informovaného souhlasu v ČR má dvě roviny; OZ v § 2642 reflektuje zásadu svolení při zásahu do integrity člověka, zatímco ZZS v § 28 zakotvuje veřejnoprávní ochranu člověka při poskytování zdravotních služeb. Vzhledem k OZ se ZZS uplatní buď nezávisle, anebo bude mít aplikační přednost, a to kvůli speciálním právním normám, které obsahuje. Subsidiarita OZ však neplatí absolutně, neboť v jistých případech právní úprava některých dílčích otázek v OZ svým charakterem překračuje rámec právní úpravy v ZZS. Uplatnění jednotlivých právních předpisů tedy bude nutno vždy stanovit s ohledem na konkrétní okolnosti dané situace.

=== Výjimky při poskytování informovaného souhlasu ===
Z § 2642 OZ vyplývá, že informovaný souhlas je nepostradatelný pro ''„každý úkon v rámci péče o zdraví.“'' Nicméně v praxi existují i situace, k nimž souhlasu potřeba není; ty jsou pak stanoveny zákonem (§ 2642 odst. 1 OZ, § 38 ZZS).

Výjimky při poskytování informovaného souhlasu se týkají pouze neodkladné péče o pacienta, a to podle § 38 odst. 3 ZZS v následujících případech:
# Pacient je ve v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen souhlas vyslovit (netýká se [[Dříve vyslovené přání|dříve vysloveného přání]] dle § 36 ZZS).
# Pacient trpí vážnou duševní poruchou, při níž by odklad péče znamenal vážné poškození zdraví pacienta.
U nezletilých pacientů či pacientů s omezenou svéprávností dále může být neodkladná péče poskytnuta bez informovaného souhlasu i v případech, kdy jsou zdravotnické služby nezbytné k záchraně jejich života či zamezení vážného poškození zdraví (§ 38 odst. 4 ZZS). Je tak učiněno i bez souhlasu zákonného zástupce či opatrovníka v případě pacienta s omezenou svéprávností (§ 38 odst. 5 ZZS). 

=== Forma ===
Občanský zákoník v § 96 taxativně vymezuje případy, kdy je vyžadována písemná forma souhlasu pacienta se zákrokem:
# Oddělení části těla, která se již neobnoví.
# Lékařský pokus na člověku.
# Zákrok, který zdravotní stav člověka nevyžaduje (to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky).
V praxi může být ale písemný souhlas vyžadován i při vysoce rizikových operacích.<ref>Viz potvrzení souhlasu</ref>
V ostatních případech může být souhlas vyjádřen buď slovně (či za pomoci jiných obecně uznávaných neverbálních znaků)<ref>Ronovská et al. ''Úvod do soukromého práva: obecná část.'' Brno: Česká společnost pro civilní právo procesní, 2018, s. 67.</ref> nebo konkludentně, a to na základě povahy lékařského zákroku.

''Příklad:'' Konkludentní jednání – pacient projeví svůj souhlas s vrtáním zubu tím, že otevře ústa.

=== Vybraná práva pacienta a lékaře týkající se informovaného souhlasu ===

==== Odmítnutí souhlasu ====
Mohou nastat situace, kdy pacient nesouhlasí se zásahem do vlastní integrity. V těchto případech může svůj souhlas se zákrokem odepřít – a to vždy ''„způsobem nevzbuzujícím pochybnosti.“''<ref>§ 546 OZ</ref> Je-li pacient ve zdravotním stavu, kdy nečinnost při poskytování zdravotnické péče může vést k ohrožení jeho života, odmítnutí souhlasu je pacientem dle § 34 odst. 3 ZZS provedeno v písemné formě (tzv. negativní revers). Nehrozí-li pacientovi po neposkytnutí lékařské péče vážné poškození jeho zdraví, může přesto poskytovatel žádat dle § 28 odst. 1 ZZS písemné odmítnutí souhlasu za účelem předcházení sporů ohledně poskytnutí daného zákroku.

==== Potvrzení souhlasu ====
Jako důkazní materiál možného sporu ohledně okolností provedení zdravotního zákroku může sloužit potvrzení souhlasu. V této souvislosti § 28 odst. 2 ZZS stanovuje, že pokud jedna ze stran (pacient či poskytovatel) požádá o jeho vystavení, druhá strana je povinna tak učinit v písemné formě.

==== Odvolání souhlasu ====
Ač pacient lékaři původně poskytl svolení se zásahem do své integrity, má stále právo ho odvolat. Učinit tak může však pouze do začátku lékařského zákroku. Podle § 34 odst. 4 ZZS totiž platí, že: ''„Odvolání souhlasu není účinné, pokud již bylo započato provádění zákroku, jehož přerušení může způsobit vážné poškození zdraví nebo ohrožení života člověka.“''

Odvolání souhlasu je jednostranné právní jednání a může být provedeno v jakékoliv formě – a to dokonce i mírnější v případě, že původní souhlas se zákrokem vyžadoval formu písemnou. Panuje-li nejistota ohledně toho, zda byl souhlas odvolán, ustanovení § 97 odst. 2 ZZS stanovuje ve formě vyvratitelné domněnky, že dán nebyl.

=== Informovaný souhlas s hospitalizací ===
Informovaný souhlas s hospitalizací je nutno odlišovat od informovaného souhlasu s výkonem zdravotnického zásahu. Na rozdíl od něj musí být souhlas s hospitalizací proveden vždy v písemné formě (§ 34 odst. 2 ZZS).
<references />