Zobrazení zdroje stránky Suspenzivní a devolutivní účinek odvolání

== Dvoustupňovost (dvojinstančnost) správního řízení ==
Správní řízení<ref>§ 9 s.ř.</ref>  je ovládáno mimo jiné '''zásadou dvoustupňovosti''' (dvojinstančnosti). Zásadu dvojinstančnosti popsal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 5 A 69/2001-80 ze dne 20. července 2004 tak, že „''[z]ásada dvojinstančnosti správního řízení vyjadřuje '''subjektivní právo účastníků''' správního řízení '''napadnout zásadně každé rozhodnutí''' vydané v prvém stupni '''řádným opravným prostředkem''', tedy '''odvoláním či rozkladem'''; výjimkou z této zásady jsou případy, kdy buď takové oprávnění vyloučí '''zákon''' nebo kdy se účastník svého práva podat odvolání či rozklad '''vzdá''' (§ 53 a § 61 odst. 3 správního řádu<ref>Ve správním řádu z roku 2004 k možnosti vzdát se práva odvolání viz § 81 odst. 2 s.ř. K rozkladu srov. § 152 odst. </ref>)''.“ 

K zásadě dvojinstančnosti se Nejvyšší správní soud vyjádřil také v usnesení č.j. 8 Afs 15/2007–75 ze dne 14. dubna 2009 takto: ''„Tato zásada znamená, že řízení probíhá ve '''dvou stupních''' (instancích), že tedy '''řízení''' a '''rozhodnutí''' správního orgánu prvního stupně '''podléhá kontrole odvolacího orgánu''', nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen '''dvojí posouzení věci''', ale je také '''cestou k nápravě a odstranění vad''', které se vyskytly v řízení před prvním stupněm.“''

== Odvolání ==
Dvěma '''základními účely''' zásady dvoustupňovosti je nastoupení tzv. '''devolutivního a suspenzivního účinku'''.<ref>Srov. Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. 4 vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 86 a 87.</ref> K tomu, aby uvedené dva účinky mohly nastat je třeba určitého právního jednání, kterým je '''odvolání''', případně '''rozklad'''. 

Odvolací řízení ve správním řádu (správním řízení) je v obecné rovině vymezeno v § 81 až § 93 s.ř. (Hlava VIII, Části druhé – Obecná ustanovení o správním řízení). 

=== 1) SUSPENZIVNÍ ÚČINEK ODVOLÁNÍ ===
Dle § 85 odst. 1 s.ř. nestanoví-li zákon jinak, má <u>včas podané</u>,<ref>Ke lhůtě pro podání odvolání viz § 83 s.ř.

Byť k předchozí právní úpravě, tak rozsudkem č.j. 8 As 9/2007–74 ze dne 10.06.2008 Nejvyšší správní soud potvrdil, že opožděné odvolání odkladný účinek nemá.
</ref> a <u>přípustné</u><ref>V některých případech zákon vylučuje možnost podat proti rozhodnutí odvolání. Odvolání nelze podat například proti rozhodnutí, jímž správní orgán prohlásil nicotnost (§ 77 odst. 5 s.ř.), proti rozhodnutí, jímž je rozhodováno o sporech z veřejnoprávních smluv (§ 169 odst. 2 s.ř.). Odvolání také není možné podat proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu (§ 76 odst. 5 s.ř.). </ref>  odvolání '''odkladný účinek'''. V důsledku odkladného účinku odvolání '''nenastává právní moc''',<ref>Srov. § 73 s.ř.</ref> '''vykonatelnost''',<ref>Srov. § 74 odst. 1 a 2 s.ř.</ref> ani '''jiné právní účinky'''<ref>Srov. § 74 odst. 3 s.ř. </ref>  rozhodnutí.

V kontextu tohoto obecného pravidla je třeba rozlišovat zejména mezi právní moci rozhodnutí a vykonatelností rozhodnutí v tom smyslu, že (včasné a přípustné) '''odvolání odkládá právní moc vždy'''<ref>Kopecký, M. Správní právo. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 393.</ref>  (jinak by se nejednalo o řádný opravný prostředek), ale '''vykonatelnost''' odvoláním '''vždy odložena být nemusí.''' Zda odvolání odkládá či neodkládá vedle právní moci i vykonatelnost rozhodnutí tak bude třeba vždy zjišťovat, resp. toto musí být vždy již z rozhodnutí zjistitelné, a to buď z výroku rozhodnutí (a v tom případě i z odůvodnění) nebo z jeho poučení (viz dále).

V případě, kdy odvolání odkladný účinek nemá, označujeme rozhodnutí jako '''předběžně vykonatelné.'''<ref>§ 74 s.ř.</ref>  Takové rozhodnutí nenabývá (prozatím) právní moci, nicméně i přes podané odvolání způsobuje jím stanovené následky a právní účinky.  

Obecně tedy platí, že odvolání má odkladný účinek a adresátu (adresátům) napadeného rozhodnutí nevznikají související práva a povinnosti. Rozhodnutí vyvolá zamýšlené účinky až teprve nabytím v případě, že nabude právní moci. 

Výjimečně může být odkladný účinek odvolání vyloučen a adresát rozhodnutí je povinen se rozhodnutím řídit bez ohledu na to, že ještě takové rozhodnutí není v právní moci. Odkladný účinek odvolání může být '''vyloučen''' buď přímo v důsledku '''zákonné úpravy''' anebo na základě '''rozhodnutí správního orgánu'''. Můžeme tedy rozlišovat tyto případy:

=== A) Vyloučení odkladného účinku na základě zákona: ===
* Dle ust. § 68 odst. 6 s.ř. platí, že tato skutečnost (tzn., že odvolání nemá ze zákona odkladný účinek) musí být uvedena v '''poučení'''; k vyloučení odkladného účinku dochází ze zákona, správní orgán o tomto nerozhoduje.
* Příklady, kdy odvolání nemá odkladný účinek ze zákona:

<references />