Vazba

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Vazební důvody (§ 67 TŘ) – musí jít o obviněného; útěková (uprchl by, nebo by se skrýval), koluzní (mařil by účely trestního řízení – důležité – DOSUD NEVYSLECHUTÉ SVĚDKY; omezena zákonnou lhůtou 3 měsíce – zásadně nepřekročitelná – s výjimkou, že se obviněný koluzně už choval – pak platí pravidla § 72a), předstižná (pokračoval by v TČ, nebo by spáchal nový TČ, nebo by dokonal čin, který začal, nebo se o něj pokusil), vyhošťovací, vydávací

Další podmínky: § 68 odst. 2 TŘ – nelze, pokud horní hranice nepřevyšuje 2 léta, s výjimkou toho, že naplnil některý z vazebních důvodů

Lhůty u vazby - § 72a odst. 1; odst. 2 v 1. větě stanoví, že 1/3 připadá na přípravné řízení a 2/3 na řízení před soudem

Nahrazení vazby peněžitou zárukou (§ 73a TŘ) – obsahuje taxativní výčet TČ, při kterých nelze přijmout peněžitou záruku; může nabídnout osoba, která nemá s trestním řízením nic společného, může to být i PO; odst. 4 uvádí, v jakých případech peněžní záruka připadá státu; výše závisí čistě na úvaze soudce; posuzuje se podle majetkových poměrů obviněného; záruky jdou na účet soudu, který je vždy zřízen u ČNB, soudy si nesmějí zřizovat účty u soukromých subjektů, u ČNB není limit na pojištění vkladů a bere si 5 % z hotovostní platby (pokud osoba prostředky vybere); dá se zjistit kolik je složeno na kaucích (ve výroční zprávě), neúročí je; v první fázi se řeší především výše a teprve poté se vydává druhé usnesení a to je usnesení o propuštění; pokud nenaplní vazební důvod, tak se mu peníze vrátí

Další možnosti nahrazení vazby: dohled probačního úředníka, záruka zájmového sdružení či důvěryhodné osoby, předběžné opatření (tím lze nahradit jen předstižnou vazbu!!!), u mládeže svěření do péče důvěryhodné osoby (i koluzní vazbu, jinak koluzní vazbu nelze nahradit žádným způsobem!!!!!)

O vzetí do vazby rozhoduje jen soudce nebo soud, o vazbě může rozhodnout i státní zástupce (např. o propuštění z vazby)

Hrozbu vysokým trestem u útěku či skrývání musí soud odhadnout, jaký trest může hrozit – a podle judikátu ÚS stačí hrozba kolem 8 let, ale podle judikátu NS se musí zohlednit i okolnosti případu a obviněného (např. kontakty v zahraničí)

§ 71 odst. 2 TŘ – důvody propuštění z vazby, pro jiné důvody, než ty zde uvedené nelze propustit z vazby (nelze tedy propustit např. pro zdravotní komplikace, pokud trvají vazební důvody)

§ 74 odst. 2 TŘ – stížnost má zásadně odkladný účinek, s výjimkou zprošťujícího rozsudku

Periodické přezkoumávání důvodu vazby - § 72 TŘ – lhůta k podání stížnosti 3 dny od doručení (počítání lhůty stejně jako civil) – a až pak nabývá rozhodnutí právní moci a lhůty v tomto paragrafu se počítají od právní moci – a vazební zasedání se zde koná podle § 73d odst. 3 1. věta jen na žádost obviněného – tudíž ho soud před uplynutím lhůty musí vyrozumět o možnosti žádat o vazební zasedání, v 2. větě však případy, kdy se nemusí konat, ani pokud požádal, a pokud státní zástupce nevyhoví žádosti o propuštění z vazby, musí ji do 5 pracovních dnů předat soudu (§ 73b odst. 2)


Pokud bylo usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavním soudem pro porušení zásady ne bis in idem zrušeno, odpadl předpoklad řádného zákonného procesu. Za dané procesní situace je proto další vazba v rozporu nejen s ustanovením § 68 trestního řádu, ale nemůže obstát ani z hlediska čl. 8 Listiny základních práv a svobod.[1]


C-294/16 PPU JZ (rozsudek čtvrtého senátu ze dne 28. července 2016, GA Sánchez-Bordona) Spravedlnost

Sporné bylo, zda domácí vězení s elektronickým monitorováním a další restriktivní opatření lze považovat za „vazbu“ ve smyslu rámcového rozhodnutí 2002/584. Soudní dvůr rozhodl, že opatření, jako povinnost zdržovat se v noci na určitém místě po dobu devíti hodin spojená s dohledem dotčené osoby prostřednictvím elektronického náramku, povinností hlásit se každodenně, resp. několikrát týdně na příslušné policejní služebně, jakož i zákaz vydání cestovních dokladů, co do druhu, doby trvání, účinků a způsobu výkonu v zásadě nepředstavují opatření srovnatelná s trestem odnětí svobody a z tohoto důvodu je nelze považovat za vazbu ve smyslu rámcového rozhodnutí. V každém jednotlivém případě je třeba, aby tyto okolnosti ověřil soud rozhodující ve věci samé.
  1. II. ÚS 688/16, 26. 4. 2016