Politické strany v ústavním systému ČR

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Politické strany v ústavním systému ČR

Charakteristika politické strany

Politické strany a politická hnutí jsou právnickými osobami, a to soukromoprávního charakteru s vlastními ústavními právy.

Strany a hnutí jsou odděleny od státu.

Ústavní systém ČR pozitivně právně stanovuje veřejnoprávní pozici politických stran v ústavním systému, což z hlediska pravidelné obměny politického základu veřejné moci (centrální a územně samosprávné) znamená exkluzivní odpovědnost.1

To jednoznačně vyplývá z čl.5 Ústavy, podle něhož ,,politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku politických stran a jejich volné soutěži."

Ústava tedy nepřipouští, aby subjektem mocenské soutěže byl jiný subjekt, než politická strana.

Podle § 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích ,,výkon tohoto práva slouží občanům k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejména na vytváření zákonodárných sborů a orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy."

Politickou stranu tak lze charakterizovat jako více či méně pevné sdružení občanů stejných nebo obdobných názorů na společenské vztahy, ekonomiku, postavení národa, člověka, náboženství atd., které usiluje o přístup k moci, a to za podpory obyvatelstva, s cílem realizovat státní politiku odpovídající těmto názorům.2

Úloha politických stran ve volebním procesu

Pro volby do Poslanecké sněmovny bezvýhradně platí, že se jich mohou účastnit pouze politické strany se svými kandidátkami. Téměř exkluzivní místo politických stran v politické soutěži o moc v republice je základem jejich současné veřejnoprávní úlohy a je nepochybně výsadou ve vztahu k jiným typům společného sdružování.3

Zvláštní veřejná funkce politických stran se však uplatňuje zejména v tom, že mají právo navrhnout členy volebních komisí při organizaci voleb.4

Podle § 8 odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu ČR tak může učinit každá politická strana, která podává samostatnou kandidátní listinu do Poslanecké sněmovny nebo která přihlašuje svého kandidáta pro volby do Senátu.

Navržení kandidáta na člena volební komise je sice právem, ale současně politickým stranám umožňuje kontrolovat (a zabezpečovat) objektivitu voleb a jejich demokratickou legitimitu. Lze v zásadě říci, že politické strany jsou tak společně se státem odpovědny za zajištění a průběh voleb (pokud ve volebním procesu toto právo využijí).5

Vedle možností a práv politických stran přímo souvisejících s volebním procesem lze politickým stranám přisoudit i možnost využití dalších práv, která jsou jinak vázána na individuální subjekty (osoby, občany) jako vlastnické právo, právo na soudní ochranu, právo na rozpočtové dotace (viz. výše) apod.6

Úloha politických stran ve vnitřní činnosti Parlamentu

Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a zákon o jednacím řádu Senátu upravuje instituci ,,poslaneckého klubu". S právem politických stran tyto kluby ustavit se vážou i některá konkrétní oprávnění těchto klubů, např. ve vnitřním životě Sněmovny (srov. § 77 a násl. příslušného zákona, resp. § 20 a násl., resp. § 40 příslušného zákona).

Klub politické strany není orgánem komory a je fakultativní institucí (strana jej nemusí ustavit, i když tak učiní, má - li podle zákona nárok daný minimálním počtem poslanců). Sdružování poslanců v klubech by nemělo být působící proti zásadě volného mandátu a zákonodárci by měli ,,při konečném rozhodování řešit, jaké zájmy budou reprezentovat".7

Právní úprava vzniku a činnosti politických stran

V souladu s ustanovením Ústavy (čl.5) a Listiny (čl. 20 odst. 2 a 4, a čl. 22) upravují právní postavení politických stran jak obecný ,,organický" zákona, tak zákony další. Jde o zákon 424/1991 Sb., o politických stranách v platném znění, úplné znění č. 65/2001 Sb., zákon o volbách do Evropského parlamentu, zákony o volbách do Parlamentu ČR, volební zákony do orgánů obecní a krajské samosprávy, zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, zákon o jednacím řádu Senátu, zákon sdružovací a dále pak zákony upravující zákaz stranické organizovanosti pro některá zaměstnání resortu státní služby. Pouze zákon o politických stranách upravuje politickou stranu (případně politická hnutí) jako ,,soukromoprávní subjekt", jehož smyslem je řada tradičních politických práv občanů, zejména práva sdružovacího, volebního, dále pak svobody slova, shromažďovacího atd.

Volební zákony jako typické normy veřejnoprávního charakteru upravují pozici stran v jejich státotvorné, regionálně či komunálně funkční úloze, tedy jejich politická práva, povinnosti s tím spojené i odpovědnost.8

Právní rozsah a limity vzniku a činnosti politických stran

Vznik (a tudíž legalizace) politické strany vyžaduje registraci příslušným státním orgánem.

Rejstřík stran a hnutí je ministerstvem vedený seznam, do něhož se zapisují nebo vyznačují zákonem stanovené údaje týkající se stran a hnutí. Jeho součástí je sbírka listin obsahující stanovy a rozhodnutí veřejné moci ve věcech strany. Strana má identifikační číslo, jež ministerstvu oznamuje Český statistický úřad.9

Zákon v návaznosti na Listinu (§ 4) pozitivně předurčuje a negatorně zamezuje vzniku a činnosti stran určitého nechtěného zaměření.

Strany tedy musí mít určité kvality a splňovat jistá kritéria - předpokládaná činnost politických stran tak musí dodržovat stěžejní ústavní principy demokracie, plurality moci ve společnosti, občanská a lidská práva a rovnoprávnost občanů. Je tedy na tzv. správním uvážení registrujícího orgánu (MV ČR), aby obsah návrhu, stanov politické strany, po registraci pak její chování, posuzoval na základě a v rámci těchto principů.10

Rejstřík stran a hnutí vedený ministerstvem

Registraci provede ministerstvo zápisem strany a hnutí do rejstříku stran a hnutí. Rejstřík stran a hnutí je tzv. veřejným seznamem, do kterého se zapisují nebo vyznačují zákonem stanovené údaje týkající se stran a hnutí. Jeho součástí je sbírka listin obsahující stanovy, usnesení o ustavení orgánů, usnesení o změně stanov a unesení o zrušení strany a hnutí.

Rejstřík stran a hnutí je každému přístupný.11

Pozastavení činnosti a strany hnutí, znovuobnovení jejích činností, rozpuštění

V případě, že strana vykonává činnost, která je v rozporu s § 1 až 5 zákona, § 6 odst.5 a § 17 až 19 zákona nebo s registrovanými stanovami, může být činnost strany pozastavena a to nejdéle po dobu jednoho roku. Tato lhůta je časovou podmínkou jak pro toleranci veřejné moci, tak pro politickou stranu. Trvají-li nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají příslušné orgány návrh na rozpuštění strany. Dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem k pozastavení činnosti, rozhoduje o obnovení činnosti na základě návrhu strany či hnutí soud.

Návrh na pozastavení činnosti a na rozpuštění politické strany podává vláda, a pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. Pozastavit činnost strany nebo ji rozpustit nelze v době ode dne vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny, Senátu a zastupitelstev měst, obcí a krajů do 10. dne po posledním dni těchto voleb. Návrhem se u soudu lze domáhat rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejích činnosti. K řízení je příslušný Nejvyšší správní soud.12

Zánik a zrušení politické strany

Pod pojmem zánik strany pojímá zákon o politických stranách jejich výmaz ze seznamu stran a hnutí.

Návrh na výmaz podává ministerstvu příslušný orgán strany a hnutí do 10 dnů od zrušení strany a hnutí, pokud strana a hnutí byly zrušeny bez likvidace;pokud strana a hnutí byly zrušeny s likvidací, podá tento návrh likvidátor do 10 dnů od skončení likvidace.

Politické strany se ruší:

  • vlastním rozhodnutím
  • sloučením s jinou stranou
  • rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění
  • pokud nepředloží Poslanecké sněmovně výroční finanční správu13

Odkazy

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 KLÍMA, Karel. Ústavní právo. 5. aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-606-4.